Hendrix vyzkoušel celou řadu efektů snad od všech tehdejších firem. Byl i v tomto oboru skutečným novátorem a v podstatě mu neunikla žádná novinka - jak se něco objevilo na trhu, hned to musel zapojit a vyzkoušet. Tato sestava pochází z let 1968-1970.
Je zajímavé, že v tomto období Hendrix už zapojoval wah pedál hned za kytaru (jak je to koneckonců obvyklé), ač to dlouho praktikoval tak, že jeho signál šel nejdříve do nějakého drive či fuzz pedálu a poté teprve do "kvákadla". Zdůvodňoval to větším zdvihem tónové clony a ostřejším tónem. Další zajímavostí je krabička Octavia od Rogera Mayera. Ta nahradila původní Univox Octavia. Mayer jako výrobce efektů Hendrixovi velice vyhovoval, říkal o něm, že mu jako jediný dokáže vyrobit efekt na míru. Jimi si od tohoto technika nechal zhotovit i další efekty, např. Axis Fuzz. Nepřehlédnutelné je i to, že zde nenalezneme ani jednu "pastičku" firmy Elektro-Harmonix, které dlouho hrály v Hendrixově efektovém řetězci důležitou roli (asi nejproslulejší byla Big Muff). Klasickým a dlouhodobým Jimiho efektem je Dallas-Arbiter Fuzz Face, který podle jeho slov zvýraznil a rozšířil zvukové spektrum zkreslené kytary, aniž by ořezal nějaké frekvence. Expression pedálem Uni-Vibe řídil výslednou intenzitu signálu z finální krabice UniVox.
Vedle Marshallů se občas na pódiu objevil s Fender Dual Showman a se stacky Orange (jeho druhá nejoblíbenější značka aparátů). Marshally ale u něj dominovaly. "Ten ohromující nájezd tónů by snad žádný jiný aparát nevydržel," řekl v jednom interview pro Billboard Mayer.
