Sestava tohoto Texasana, který v poslední době zazářil mj. i jako třetí člen koncertního projektu G3 Stevea Vaie a Joea Satrianiho, pochází z úspěšného turné roku 2001. Vedle námi uvedených nástrojů je jeho kariéra spjata i s dalšími kytarami, z nichž za zmínku určitě stojí např. `60 Gibson Les Paul Standard a řada Stratocasterů, zejména ročníků 1954 (sunburst), 1963 a 1965 (s palisandrovým hmatníkem) včetně dvou z roku 1954 s javorovými krky. Na vystoupeních s Vaiem a Satrianim hrál také i na Gibsony řady ES-335.
Johnson proslul v minulosti jako jeden z těch kytaristů, v jejichž feelingu hraje výraznou roli syntezátor, a to i při live produkcích, na pódiu. V polovině devadesátých let se jednalo zejména o Roland GR-1 a GR-09 včetně následných modifikací. V současné době ale inklinuje spíše k přirozenějšímu tónu, čemuž napovídá i uvedená sestava.
Hned na první pohled je zřejmá snaha o kompaktnost všech signálových cest do jednoho místa, kterým je dvojice monitorů JBL. V nich se sbíhá jak zkreslený signál z Marshallů, tak i čistý z komba Fender Reverb Black Face. Výjimku tvoří Johnsonem velmi ceněné kombo Silver Face, které přes klasický Echoplex doplňuje výsledný sound z monitorů. Oba stacky i kombo zde v podstatě zastávají funkci preampů, kdy jsou jednotlivé aparáty vyladěny na Ericem preferovaná nastavení bez ohledu na vzájemné vyvážení síly zvuku. To je následně upraveno až mixerem Mackie a přes obě delay jednotky přivedeno do JBL. Všimněte si i snímání tónu, které vzhledem k jeho potřebám feelingu a techniky hry ukazuje na snahu o co nejpřirozenější tón, takže signál z aparátů není veden linkami, ale mikrofony, úloha reproduktorů je zde zcela evidentní.
