O tomto vynikajícím kytaristovi Whitesnake, který na sebe dokázal upozornit i vedle takové osobnosti, jakou je David Coverdale, jsme už kdysi psali v rámci seriálu Kytaroví velikáni. Záměrně jsme tam ale nerozváděli jeho pódiovou sestavu, protože jsme ji hodlali představit až tímto způsobem. Celkem hodně čtenářů se nás na ni totiž ptá. Takže: „Moje sestava je vlastně takový hybrid mezi klasikou a modernou. Například hodně kytaristů používá bezdrát, ale já jsem přesvědčen, že kabel je prostě kabel. To za prvé. Za další, řada muzikantů má veškeré efekty a krabičky narvané do racku, a pokud jim je nepřepíná rovnou jejich technik, což dost těžko chápu, tak je ovládají přes nějaký MIDI kontrolér. Já to mám tak půl na půl. Líbí se mít před sebou „elektrárnu“, a hlavně ji moci ovládat sám, tak, jak zrovna uznám za vhodné. Samozřejmě že přes MIDI foot kontrolér ovládám řadu racků, ale mám tam i krabičky. A nakonec, i ty hlavy Marshall, Modern a JMP představují různé palety zvuku.“
Na pódiu Aldrich používá zejména Gibsony Les Pauly, jeho čtvrtou kytarou je Zemaitis. První tři Les Pauly má podladěné o celý tón, neboli do D, G, c, f, a, d1. Zemaitis, kterou používá hlavně pro slide hru, má při tomto ladění ještě navíc podladěnu strunu E o celý další tón, takže výsledkem je C, F, c, f, a, d1. Na všech kytarách má snímače John Suhr Signatures, struny jsou značky Dunlop, sady o síle .011 - .050. „Ze všech těch krabiček si asi nejvíce cením wah pedálu. Miluju ten zvuk, který dokáže dát mé hře úplně jinou dimenzi, a navíc krásně zjemní zvuk. Já miluju ten způsob, jak svůj tón upravovali přes vibrapáku Jimi Hendrix, Jeff Beck, Steve Vai nebo Brad Gillis, ale já hraju na Gibsony. Takže jsem se dal tímhle směrem a mám z toho hodně dobrý pocit.“
