Billy Duffy - to je kapela Cult. Kapela, která si během svého vývoje prošla mnohými, častými a někdy i nepředvídanými personálními změnami. Všechny se ale točily kolem základní a určující dvojice tohoto souboru, zpěváka Iana Astburyho a kytaristy a skladatele Billyho Duffyho. I když už jsou pryč zlatá léta jejich kapely (či spíše platinová dle převládajícího ohodnocení desek z druhé poloviny osmdesátých let), The Cult se rozhodně neztrácejí ani v současnosti. Jejich prozatím poslední počin, Choice of Weapon, si například v Anglii vydobyl zatím páté nejlepší umístění ze všech jejich desek, v Americe se album vyšplhalo dokonce výš než jedna z jejich klasik, několikanásobně platinová deska Electric.
I když Duffy nevydržel u jedné ze svých dalších aktivit, Circus Diablo, kapely, kterou založil roku 2006 spolu s Mattem Sorumem (dr), Rickym Warwickem (voc) a Brettem Scallionsem (bg), rozhodně nezahálí a mezi jeho zajímavé akce patří kupříkladu společné vystoupení se Sammym Hagarem a Michaelem Anthonym, v současné době členy Chickenfoot, jedné z nejlepších hardrockových formací.
Základem Duffyho sestavy je využití barvy tónů u nástrojů a zejména aparátů. K přepínání cest mezi nimi využívá splitt erCAE, kde může nejen určit, který aparát bude znít, ale může je i nakombinovat. Čtvrtý switch využívá k funkci výmluvně označené mute/kill: „Proč si nějakou chemií kazit zvuk tak nádherných kytar?“ uvádí jeho technik Gavin Menzies. „K dokreslení tak úplně stačí jediná krabice a tou je zase klasika, tedy Ibanez TS-808 Tube Screamer.“
Oba dva wah pedály jsou 95Q, switchless, tedy bez potřeby spínání a vypínání efektu - kvákadlo se vypne, když jenom sundáte nohu z pedálu.
Na své kytary natahuje struny Ernie Ball Power Slinky, tedy sady o síle .011 - .048. Všechen potah podlaďuje o půl tónu dolů, tedy do E♭, A♭, d♭, g♭, b, e♭1.
