Partitury stříbrného plátna - Francis Lai

Kolik filmů již vlastně bylo natočeno? Přesné číslo pravděpodobně neexistuje, můžeme si být ale jisti, že jde o statisíce (například Česko-Slovenská filmová databáze obsahuje aktuálně více než dvě stě šedesát pět tisíc titulů). Náš nový seriál se bude věnovat výrazným osobnostem filmové hudby - skladatelům, jejichž jméno či tvář si často ani nevybavíme, zato jejich hudební kompozice v nás v kině či doma před televizí vzbuzují to příjemné mrazení. Autorům, bez jejichž díla by film nebyl filmem, ať už slavné kasovní trháky, či nezávislé kultovní snímky, díla kritikou opěvovaná i zatracovaná. Nakonec divák si stejně vytvoří z každého bijáku svůj vlastní dojem. My se pro začátek vydáme do kouzelné Francie za mužem, jehož tóny zanechaly ve filmovém světě brázdu věru hlubokou.

Přiznám se, že pro francouzskou kinematografii jsem měl vždy slabost, protože je prostě taková „jiná“. A která evropská země se může pyšnit takovou řadou hvězd světového formátu - Jean Paul Belmondo, Alain Delon, Luis de Funès, Pierre Richard... vyjmenoval jsem jen pár svých oblíbenců, ale mohli bychom takto pokračovat ještě hezky dlouho. Náš seriál je ale o filmové hudbě a jednou z nejvýraznějších ikon francouzské filmové hudby je bezpochyby skladatel Francis Lai. Muž s charismatickou, typicky francouzskou tváří, který filmový svět obohatil o fascinující melodie a kompozice. Jejich téměř snový nádech a lehký patos vetknul snímkům jako Muž a žena, Cestující v dešti, Bilitis či Emmanuelle 2 nezapomenutelnou atmosféru.

„Hudba ve filmu je dalším hercem. Musí hrát svou roli.“

Z Nice do Paříže

Francis Lai se narodil 26. dubna 1932 v Nice, srdci azurového pobřeží. Od dětství ho fascinovala hudba a jako hlavní nástroj si zvolil akordeon, který později využíval i na svých nahrávkách, a neváhal experimentovat s jeho zvukem. S přibývajícími lety Francis objevil zálibu v jazzu a začal sbírat první zkušenosti v orchestru svého rodného města.

Ve svých dvaceti odjíždí do Paříže natočit album s tehdy populární zpěvačkou Claude Goaty a jak už to bývá, hlavní město umění mladého hudebníka navždy pohltilo. Usazuje se na Montmartre, kde také spolu s básníkem Bernardem Dimeyem komponuje svou první píseň. Tato městská čtvrť, rozkládající se na stejnojmenném pařížském pahorku, byla od nepaměti považována za vzrušující tepnu umělecké scény v Paříži, svá studia a ateliéry zde měli hudebníci, básníci i malíři, například Pablo Picasso či Salvador Dalí. Francis Lai se stává součástí této scény a brzy si získává jméno v hudební branži.

Po krátkém působení v orchestru Michela Magneho přichází důležitější angažmá, Francis působí jako doprovodný hudebník a skladatel šansoniérky Edith Piaf. To nejdůležitější setkání jej však stále ještě čeká.

Manželství obrazu a hudby

S dnes již legendárním režisérem jménem Claude Lelouch Francise seznámil přítel a textař Pierre Barouh, který v té době hrál ve filmu. Vzal jej na plac na natáčení krimikomedie Une Fille et des Fusils (Dívka a pušky, 1964), kde si měl Francis střihnout malou roličku hráče na akordeon. Když bylo hotovo, Lelouch byl spokojen a pozval oba na skleničku. Lai s Barouhem nabídli režisérovi další ze svých děl a ten byl především hudbou tak nadšený, že v euforii Laie požádal, zda by se nestal jeho dvorním hudebním skladatelem. Pravděpodobně tehdy netušil, že se tak až na pár výjimek stane.

Zrodila se tak jedna z nejúspěšnějších a nejdelších spoluprací mezi režisérem a hudebním skladatelem v historii kinematografie, jak sám Lai říká „šťastné manželství obrazu a hudby“. K dnešnímu dni má tato spolupráce na kontě třicet celovečerních snímků. A hned první Lelouchův film, pro který byl Francis pověřen zkomponováním hudby, zaznamenal fenomenální úspěch po celém světě a otevřel čtyřiatřicetiletému skladateli dveře do světa filmových tónů...

Muž a žena

O práci na hudbě k filmu Muž a žena vzpomíná Francis Lai v jednom z mála dostupných rozhovorů: „Claude mi na začátku nastínil svou představu, chtěl například nahradit některé dialogy písněmi. Dal mi asi čtyři týdny a já mu potom přinesl zhruba deset motivů, ten hlavní jsme ale stále neměli. Když jsme se rozcházeli, jen tak jsem si broukal ,chabadabada, chabadabada...‘` Lelouch zbystřil, a když jsem mu tu melodii několikrát zopakoval, oznámil mi, že to je naše hlavní téma pro film.“ První spolupráce s Lelouchem a současně Laiův debut na poli filmové hudby opravdu vyšel a vynesl hned několik nominací na různá ocenění včetně Oscara. Především však pro Francise znamenal další a další zakázky nejen v rodné Francii, ale také ve Velké Británii a Hollywoodu.

Přes Hollywood až k erotickým art filmům

Spolupráce s Lelouchem skutečně trvá jako vydařené manželství, filmy tohoto režiséra zaujímají největší část Laiovy diskografie a řada z nich je známá i českému divákovi, třeba snímky, které daly hereckou příležitost vážnějšího charakteru Jeanu Paulu Belmondovi - Muž, který se mi líbí, Cesta zhýčkaného dítěte nebo Bídníci 20. století.

Po úspěchu Muže a ženy se však Lai stal jedním z nejvyhledávanějších filmových skladatelů, kterého oslovovali jak všichni významní režiséři ve Francii (výčet nepřipadá do úvahy), tak ze zahraničí. Jednou z nejslavnějších kompozic, za kterou v roce 1971 obdržel Francis Lai Oscara, je hudba k filmu amerického režiséra Arthura Hillera Love Story. Zajímavostí je, že Lai tuto zakázku několikrát odmítl, nechtěl pracovat v USA kvůli svému strachu z létání. Nakonec ho přemluvil Alain Delon, který snímek produkoval.

V průběhu sedmdesátých let sklidil Lai také velký ohlas za svou hudbu k erotickým filmům jako Emmanuelle 2, Madame Claude 2 a Bilitis. Zejména soundtrack k filmu Bilitis, režijnímu debutu světoznámého fotografa Davida Hamiltona, považuji hudebně za jeden z jeho nejlepších. Bohužel Hamiltonovy filmy jsou v Česku naprosto neznámé a nedostupné.

„Je pro mě výzvou napsat silnou původní melodii, kterou si lidé zapamatují.“

Inspirace přichází v noci

Tvorba Francise Laie je charakteristická silnými motivy, melodickými postupy, které mají příjemně sentimentální nádech, při tom zní ale zcela jedinečně, neprvoplánově. Hlavní témata jsou často ozdobena dívčím vokálem, na některých nahrávkách si zazpíval i sám Lai. Na otázku, má li nějaký zvláštní postup při komponování, odpovídá: „Vždy vycházím ze synopse nebo scénáře, snažím se nasáknout jeho atmosférou. Potom přemýšlím o barvách a instrumentaci a hledám motivy. Inspirace může přijít třeba jen ze zvuku nějakého nástroje nebo syntezátoru.“ A ještě je tu jeden zvyk, kterým je skladatel proslulý a leckomu může připadat přinejmenším zvláštní. Komponuje totiž výhradně v noci, a to od samého počátku své kariéry.

Instrumentace jeho děl zdaleka neobsahuje jen klasický zvuk a smyčce, Lai se ve svých aranžmá nebál experimentovat a je právem považován za jednoho z průkopníků v používání syntezátorů, samplů a počítačů. Přesto, nebo možná právě proto, byl i kritizován, že jeho hudba není dostatečně komerční, nebo že se na ni dokonce špatně tancuje. Ať tak či onak, v každém případě zůstává hudebním skladatelem s největší prodejností svých soundtracků na světě. Za svou bezmála padesátiletou kariéru zkomponoval hudbu k více než stovce filmů a napsal přes šest set skladeb, které jsou interpretovány hvězdami a orchestry na celém světě. V nejplodnějších letech své skladatelské dráhy komponoval hudbu až k pěti celovečerním filmům ročně. „Tehdy mě hnala touha po poznání a také existenční důvody. Dnes už nemusím pracovat pod tlakem a vybírám si to, co je pro mě zajímavé. Vždy budu ale pokračovat v práci pro své dlouholeté přátele, kteří mě stále oslovují.“

Výčet ocenění, které obdržel, by nám zabralo další stranu, jmenujme tedy alespoň ty nejdůležitější - Oscar za hudbu k filmu Love Story, César za hudbu k filmům Bilitis a Cesta zhýčkaného dítěte, nespočet zlatých disků a nominací.

Přesto se nedá říci, že by jméno Francis Lai bylo tak známé, jak by se dalo očekávat. Hudebník totiž patří k osobnostem pečlivě střežícím své soukromí, sám přiznává, že takový úspěch neočekával a při své práci se ho vždy snažil nevnímat. Je již více než třicet let ženatý a je otcem tří dětí. Krom hudby měl vždy velkou vášeň pro sport, především je nadšeným tenisovým hráčem. Poslouchá jazz, klasiku i moderní hudbu, především britskou scénu.

No a pokud máte tvář tohoto muže stále ještě ve stínu, můžete se podívat na některý z filmů, ke kterým kromě hudby přispěl i svým herectvím: Smic, Smac, Smoc, Edith a Marcel nebo Odvaha milovat.