Náš malý miniseriál Notace dnes uzavřeme, a to nástrojem, který do rodiny rockových nástrojů po těch klasických, běžných rozhodně patří. Ano, je to foukačka, foukací harmonika. Ta má k rocku ještě výraznější vztah než oba předchozí nástroje, a to zejména vzhledem k historii tohoto žánru, protože její úlohu zaznamenáváme zvláště u bluesových kořenů tohoto fenoménu.
Nejdříve tedy rozsah nástroje. Zde nastává trochu problém, protože foukací harmonika není jen jedna. Už jen způsob tvorby tónu (vdech, výdech) přináší její logické rozdělení na jednotlivé druhy, lišící se v základu svým laděním. A tedy i rozsahem. Například chromatické harmoniky mohou mít vedle deseti otvorů i šestnáct.
A nyní vlastní notace. Právě proto, že existují harmoniky od C dur do H dur (a jim se stejným předznamenáním odpovídající stupnice mollové), nelze určit jednoznačně rozsah. Dle typů harmonik můžeme mluvit o rozsahu od C do c2 či do c3. (vš)
Poznámka č. 1:
Zajímavé vystižení zvuku a vlastně i úlohy foukačky tkví v jednom výroku, který praví, že foukací harmonika je něco mezi sólovou kytarou a saxofonem...
Poznámka č. 2:
Kdo hraje na foukačku? Abychom se sem vůbec vešli, tak opomineme žánrovou otázku a vezmeme jen ta nejexponovanější jména. Takže sem patří Steven Tyler (Aerosmith), Chris Robinson (Black Crowes), Marc Bolan, Paul Butterfield, Bob Hite (Canned Heat), Captain Beefheart, Jack Bruce, Neil Young, Ian Gillan, Bob Dylan, Rory Gallagher, Mick Jagger, Ray Davies (Kinks), Alvin Lee, Van Morrison, Robert Plant, Brian Jones, Bruce Springsteen, John Kay (Steppenwolf), Rod Stewart, Bono Vox, Johnny Winter, Steve Winwood, Stevie Wonder, Keith Relf (Yardbirds), Paul Young, Roger Daltrey...
