Neil Murray - nenápadný dříč v pozadí - Bass profil

Vždycky když přijde řeč na nedoceněné muzikanty, vzpomenu si na několik basistů, kolem nichž sice není tolik humbuku, ale kteří si svoji práci odvedou neméně precizně než ti slavnější. Vlastně spíš naopak, tihle basisti dělají přesně to, o čem by basa měla být - jsou harmonickou spojkou mezi bicími a melodickými nástroji. Jedním z takto nedoceněných muzikantů je i náš dnešní hrdina - Neil Murray.

Začátky

Philip Neil Murray se narodil 27. 8.1950 ve skotském Edinburghu. Dětství prožil v malém městečku zvaném Melrose a již jako malý se věnoval hudbě. Nejprve hrál na klavír a na trombón, ale jako náctiletý přešel na bicí. V sedmnácti ale objevil baskytaru a už u ní zůstal. Jako své hudební vzory uvádí hlavně bluesové ikony poloviny 60. let, jmenovitě Jeffa Becka, Erika Claptona nebo Jacka Bruce, k nimž později přibyli James Jamerson, Tim Bogert, Cactus a další.

Po přechodu na baskytaru odešel Neil Murray do Londýna studovat grafický design na London College of Printing. Mezitím už si ale stihl střihnout působení v první kapele, která se jmenovala Slap Happy and the Dum-Dums - jak už to tak bývá, byla to parta kamarádů ze střední.

Po ukončení se Murray rozhodl věnovat spíše hudbě a v roce 1973 krátce hrál s jazzrockovou formací Gilgamesh. O rok později už ale Neil hraje s Juniorem Hansonem (ten hrál později s Bobem Marleyem pod jménem Junior Marvin), s nímž natáčí desku Magic Dragon a jede turné po Spojených státech. K tomuto angažmá se dostal přes doporučení od Jeff Beckova basisty Clivea Chamena. Stejný člověk pak Neila doporučil do další kapely, která se jmenovala Cozy Powell’s Hammer.

Vzestup

Tahle kapela potom vlastně určovala směr Neilovy kariéry. Sešel se v ní nejen s Cozym Powellem, se kterým mnohokrát vytvořili údernou rytmickou dvojici, ale i s klávesistou Donem Aireym (exOzzy, Rainbow, Black Sabbath, ELO, Whitesnake, nyní Deep Purple) anebo kytaristou Berniem Marsdenem. Společně odjeli turné a v roce 1975 Powell kapelu rozpustil, neboť dostal lano od Ritchieho Blackmorea do Rainbow.

Neil Murray a Don Airey prakticky okamžitě přešli do znovuzrozené kapely Colosseum II, vedené bubeníkem Jonem Hisemanem. Z jazzrockové formace se stala podstatně rockovější, neboť Hiseman vypustil účinkování saxofonu ve prospěch kytary Garyho Moorea.V této sestavě natočili v roce 1976 album Strange New Flesh a vyjeli na turné, nicméně kvůli tlaku nahrávací společnosti byli Neil Murray a zpěvák Mike Starr vyhozeni.

Na konci roku 1976 spojil Murray síly s klávesistou Alanem Gowenem (znali se už z Gilgamesh) v kapele Nation Health a v roce 1977 natočili stejnojmenné album. Zajímavostí této kapely je, že v ní chvíli působil i bubeník Bill Bruford (Yes, King Crimson, Genesis) a u něhož pak občas Neil Murray zaskakoval za Jeffa Berlina.

Whitesnake

V roce 1977 se Neil Murray přidává k nově vznikající formaci Davida Coverdalea, Micka Moodyho a Bernieho Marsdena - ke Whitesnake. Původně měl působit jen jako nájemný hráč při zkoušení bubeníků, ale nakonec se stal plnohodnotným členem kapely. V létě 1978 přichází ještě Jon Lord a po natočení Trouble další exPurple Ian Paice.

V průběhu následujících pěti let vydávají Whitesnake pět studiových alb - Trouble, Lovehunter, Ready an’ Willing, Come an’ Get It a Saints & Sinners, z nichž zejména třetí a čtvrté jmenované dosahují výrazného úspěchu. Přestože se však kapela dokázala prosadit v Evropě, Británii a Japonsku, brány úspěchu ve Spojených státech jim zůstaly zamčeny, a to přes rozsáhlá koncertní turné společně s Judas Priest a Jethro Tull.

Na začátku roku 1982, po natáčení Saints & Sinners, přichází David Coverdale s kompletní změnou obsazení, smlouvy s nahrávací společností a i managementu. Z kapely se poroučejí jak Ian Paice a Bernie Marsden, tak i Neil Murray (a to přesto, že do kapely přichází Neilův oblíbený bubeník Cozy Powell).

Neil Murray v té době nakrátko postavil kapelu Badlands, ve které působil i zpěvák Uriah Heep John Sloman a kytarista John Sykes. Nicméně Murray dostává lano od Garyho Moorea a na další dva roky hraje s tímto irským bluesmanem - přestože v té době hrál Gary Moore spíše hard rock.

V kapele Garyho Moorea se Murray setkává opět s Ianem Paicem a pak i klávesistou Donem Aireym. Za dva roky spolupráce vznikly tři desky - Corridors of Power, Victims of the Future a živá Rockin’ Every Night - Live in Japan.

Na konci roku 1983 ovšem dochází ve Whitesnake k dalšímu personálnímu zemětřesení a z kapely odchází Mick Moody a stávající basista Colin Hodgkinson. David Coverdale se obrací na Neila Murraye, zda by se nevrátil zpět, a ten přijímá. Současně s ním přichází do kapely i kytarista John Sykes. Moody a Hodgkinson sice natočili album Slide It In, které bylo právě připraveno k vydání, přesto se Coverdale rozhodl nechat pro americký trh většinu partů přehrát Sykesem a Murrayem. Album má tak dvě verze - evropskou s Moodym a Hodgkinsonem a americkou s Murrayem a Sykesem.

Celý rok 1984 se nese ve znamení světového turné a kapele se konečně daří prorazit i ve Spojených státech díky turné s kapelami Dio a Quiet Riot. V průběhu roku sice odchází Jon Lord (reunion Deep Purple) a Mel Galley (problémy s rukou). Kapele to neubírá na entuziasmu a koncertuje dál. Turné vrcholí o rok později účinkováním před půl milionem lidí na festivalu Rock in Rio. Nesrovnalosti ve financích však donutí odejít Cozyho Powella (do Emerson, Lake and Powell) a jeho místo zaujímá Aynsley Dunbar.

S jeho příchodem začíná práce na albu 1987. Práce trvá celých šestnáct měsíců a podstatně se na materiálu podílí John Sykes. Pozice Neila Murraye v kapele je ale velice nejasná. Přestože s ním Coverdale, zdá se počítá, status plnoprávného člena je mu upřen a do ukončení nahrávání je krácen i na financích. Murray se proto účastní i několika vedlejších projektů, z nichž nejznámější jsou Phenomena (společně s Cozy Powellem, Glennem Hughesem, Brianem Mayem a dalšími), Gogmagog (Paul Di’Anno, Janick Gers, Murray, Clive Burr) a MGM, což značí Marsden, Galley, Murray.

Na začátku roku 1987 Coverdale představuje nové Whitesnake, kde již nemají své místo ani Murray ani Sykes.

Black Sabbath a Brian May Band

V roce 1987 se Murray přidává, kromě toho že se soudí o peníze z desky 1987, k japonské kapele Vow Wow, s níž během dvou let natáčí čtyři alba a několikrát s nimi objíždí Evropu a Japonsko.

V roce 1989 odmítá Geezer Butler vrátit se do Black Sabbath, a tak, protože v BS v té době hraje na bicí Cozy Powell, dostává lano Neil Murray.

Do kapely přichází krátce po vydání alba Headless Cross a společně se vydávají na světové turné. O rok později s Black Sabbath natáčí vynikající album Tyr a opět se vydávají na turné.

V roce 1991 se formuje jiná sestava Black Sabbath a Neil Murray s Cozy Powellem krátce hrají se zpěvákem Johnem Westem. Po natočení několika demo snímků se rozcházejí a tyto nahrávky spatřují světlo světa až po smrti Cozyho Powella, v roce 1998.

Na počátku roku 1992 se Cozy Powell a Neil Murray dávají dohromady s Tony Martinem v nové sestavě projektu Cozy Powell’s Hammer. Neil Murray v té době také hraje s Moody Marsden Band a zahraje si i na sérii koncertů Expo ’92 v Seville, kde doprovází Steva Vaie, Joea Satrianiho nebo Briana Maye.

S posledně jmenovaným natáčí album Back to the Light, opět společně s Cozy Powellem, a vydává se s ním na turné, které Brian May jede poprvé coby sólový umělec.

Kapela stráví na cestách dva roky, během nichž předskakují třeba Guns ‘n’ Roses a vydávají i koncertní záznam Live at Brixton Academy. Jádro Mayovy kapely, kde hráli ještě Spike Edney na klávesy a zpěvák a kytarista Jamie Moses, se stává základem kapely Spike’s All Stars Band, s níž Murray občasně vystupuje do současnosti.

V roce 1994 dostává Murray nabídku vrátit se zpět do Black Sabbath a společně s Cozy Powellem natáčejí album Forbidden (1995) a vyrážejí na světové turné, které trvá až do roku 1996.

Peter Green a další kariéra

V roce 1996 se po pětadvacetileté odmlce rozhodl vrátit na scénu legendární kytarista Fleetwood Mac Peter Green a zvolil si k tomu i adekvátní rytmickou sekci - Neila Murraye a Cozyho Powella. Po následující dva roky hraje Murray s Greenem, natáčí s ním dvě alba (Peter Green Splinter Group a The Robert Johnson Songbook) a projede s ním na turné celý svět.

Rok 1998 nachází Neila opět po boku Briana Maye, s nímž natáčí desku Another World a vyráží na světové turné. Na turné měl vyrazit i Cozy Powell, který ale v dubnu 1998 umírá při automobilové nehodě. Za bicí tedy usedá Eric Singer.

V roce 1999 se dává Neil Murray dohromady s dávnými spoluhráči z Whitesnake - Mickym Moodym a Berniem Marsdenem - a společně hrají coby Whitesnake tribute band pod jménem The Company of Snakes. V kapele působí i klávesista Don Airey. Po úspěšných turné, převážně po Evropě a Británii, vydávají dvě alba Here They Go Again (2001) a Burst the Bubble (2002), po nichž se kapela přetransformovává do M3, s nimiž Neil natáčí album Classic ’Snake Live Volume 1 (2003) a o dva roky později i DVD Rough an’ Ready.

V letech 2001 až 2007 je Neil Murray členem německé hardrockové kapely Empire, s níž natáčí čtyři alba. Od roku 2002 podstupuje další zajímavou zkušenost, kdy hraje v Londýnském muzikálu We Will Rock You.

V roce 2008 natáčí album s MSG album In the Midst of Beauty a vyráží s nimi i na turné. V témže roce pak zaskakuje na turné Queen + Paul Rodgers za Dannyho Mirandu.

V současné době Neil působí také v kapele Monsters of British Rock, kde vedle něj ještě hrají Micky Moody a Laurie Wisefield (exWishbone Ash) na kytary, zpěvák Chris Ousey (exHeartland), Michael Bramwell na klávesy a Harry James (exThunder) na bicí.

V roce 2008 zaskakoval Neil Murray za Dannyho Mirandu na turné Queen + Paul Rogers. Zajímavostí je, že mu dopoledne Brian May zavolal, zda večer může hrát, a Neil na to kývl. Během čtyřhodinové cesty do Cardiffu se Neil naučil celý repertoár a večer odehrál, dle svědků, výborný koncert. Neil částečně repertoár znal, neboť v minulosti působil v kapele Briana Maye a hrál v muzikálu We Will Rock You. Nicméně i tak je to obdivuhodný výkon, neboť spousta skladeb byla v jiném klíči a s jiným aranžmá, navíc se musel naučit skladby z poslední desky Queen The Cosmos Rocks.