Nahrávání kytary II - Žhavil Béda, žhavil drát...
A je čas pohrát si s konkrétním umístěním mikrofonů. Mám pro vás dobrou zprávu: již s jedním mikrofonem můžete dosáhnout profesionálních výsledků. Nejčastěji umísťujeme dynamický mikrofon k membráně ve vzdálenosti pět centimetrů, získáme tak „tučný“ zvuk, ale dobře posloužit může i vzdálenost deset až dvacet centimetrů.
Nejprve namiřte mikrofonní kapsli kolmo na střed membrány reproduktoru „on axis“ (Malý tip - pokud si nejste jisti, kde střed reproduktoru je, nemůžete třeba sundat tkaninu komba, posviťte si do útrob baterkou.) Přesně ve středu získáte tvrdý, přebuzený zvuk. Posunem mikrofonu směrem k okraji membrány bude zvuk měkčí a temnější. Další základní pozici lze doporučit v poloviční vzdálenosti mezi středem reproduktoru a okrajem membrány, tam by měl být zvuk nejvyrovnanější.
Každý zesilovač se chová jinak a tak experimentujte s různými pozicemi. Pokud zvučíte box konfigurace 4x 12”, můžete použít též dva mikrofony a výsledné zvuky smíchat. K zmírnění přeslechů zkuste mikrofony nastavit do diagonály. Inženýři ve studiích si rádi s nastavením mikrofonů hrají, natáčejí je vůči membráně v různých úhlech (off axis) - přesné návody k nastavení mikrofonů je nemožné dát, každý mikrofon se chová jinak, podle své konstrukce a směrovosti. Tak může při změně pozice dojít ke zhoršení zvuku, ale jedno pravidlo zde platí - silně směrové mikrofony (superkardioidní či hyperkardioidní) směřujeme spíše kolmo na membránu. Jinak platí jako vždy: řiďte se svým sluchem. (A experimentujte, hrajte si...)
Pokud disponujete dobrou a s vašimi zesilovači sladěnou místností, můžete použít páskový mikrofon nebo velkomembránový kondenzátorový mikrofon s osmičkovou charakteristikou; zde by měla být vzdálenost od zesilovače asi tak padesát centimetrů. Nebo použijte jeden mikrofon na blízké sejmutí a jako doplňkový použijte kondenzátorový mikrofon; doporučen je co nejvíce neutrální velkomebránový s kulovou charakteristikou - ke zdůraznění basů a vlivu místnosti. Vzdálenost zvolte mezi jedním a dvěma metry od zesilovače. Oba zvuky stále poslouchejte, záleží i na centimetrech odstupu mikrofonů od sebe...
Z důvodů různých zvukových vlastností míchají producenti rádi různé typy mikrofonů různých výrobců. Oblíbené duo Eddieho Krammera byl osvědčený, již výše zmíněný, Bayerdynamic M 160 a starý Neumann U67. Kombinaci páskového a kondenzátorového mikrofonu má také rád věhlasný Steve Albini.
A na závěr jednu specialitku z kuchyně Jacka Douglase, producenta amerických super hvězd Aerosmith. Ten měl nanejvýš zajímavou techniku „Douglasův trojúhelník“. Používal dva dynamické mikrofony Shure SM57 a velkomebránový kondenzátorový mikrofon Sennheiser MD421. Oba dynamické mikrofony nasměroval na okraje membrány reproduktoru, ovšem ne kolmo, ale technikou off axis, navzájem k sobě otočené. Kondenzátorový kardioidní mikrofon stál přesně mezi nimi kolmo na osu ve vzdálenosti asi třicet centimetrů. Mikrofony tak zformovaly rovnoramenný trojúhelník. Douglas pak míchal výsledný zvuk z těchto tří vstupů. Podle různých úrovní hlasitostí a kombinací fázových možností dostal podle svých vzpomínek nepřeberné množství zvukových variant, kterých by nedosáhl žádným efektovým procesorem... a mistrovský zvuk na albech Toys in the Attic či Rock in a Hard Place mu dávají za pravdu.
Workshop pro vás připravila virtuální škol The School of Entertainment and Technology
www: