Mixy, které bychom měli znát! IX. - krok-sun-krok hopííí aneb Dancin’ Fool

Krok-sun-krok hopííí aneb Dancin’ Fool

Kdo: Frank Zappa

Co: dvoj LP Sheik Yerbouti

Kdy: 1977-1979

Kde: základní živá nahrávka Dancin’ Fool v Londýně, Hammersmith Odeon, 28. února 1978, mix z časově různých stop a dohrávek v Utility Muffin Research Kitchen.

Motto: Tu máš šesták a vyskoč... Tak, a máme informátora!

Aranžér

Fanóšek (už ne) Cappá

V roce 1975 kreativní otěcko Frankie dává sbohem Mothers of Invention, progresivnímu sónickému bandu. Jako skladatel opouští komunardní způsob práce, staví se na vlastní nohy a ráznými kroky pokračuje sám. Není divu, osobnost, která se nebojí čerpat z nejrůznějších žánrů, překypuje sarkastickými narážkami na vše prkenné kolem a jejíž skladby bude v nedaleké budoucnosti dirigovat například Pierre Boulez, potřebuje volná křídla.

Ovšem z ex kapely si přetahuje bubenické eso Terryho Bozzia  a vlastní sestavu doplňuje i o marimbového mistra Eda Mann a, klávesistu Tommyho Marse, baskytaristu Patricka O’Hearna. S nimi i dalšími podniká turné doma ve Státech i za mořem. Úspěšně.

Je to fajn, fajn, fajn - co to vidí oko mé modravé?

Do hledáčku nelítostného Franka se dostává společenské pozlátko a přetvářka. Zvláště si libuje ve slovních hříčkách a zesměšňování. A tak neváhá napadnou zlatý taneční hit Shake Your Booty (mimo jiné se sexuální konotací „třes svým biskoupkem“). Přepisuje jej do arabské transkripce - Sheik Yerbouti a pojmenovává po něm chystané dvojalbum. Na obal se nechává nafotit s cígem coby Ali Paša.

Vinyl obsahuje i Dancin’ Fool, song „analyzující sebevražedný sociální jev zvaný disco“: „... one of my legs is shorter than the other, and both my feet’s too long... / Jedna noha má delší je než druhá a ouha, obě perka příliš dlouhá... The beat goes on and I’m so wrong... / A jak duc duc vejde, tak mně to tak nejde... I’m a dancin’ fool. / Jsem tančící tydlí.

Xenochrony  - exprese nad technickou kvalitou

Aby Frankie ušetřil čas a peníze, zaznamenává si vystoupení živě prováděná výše zmíněnými instrumentalisty, navíc sborově velice fundovaně pějícími. Nahrávky potom osobně vyhodnocuje. A protože v jeho nitru dlí Mičurin, přichází s vlastní zvukařskou recepturou - metodou xenochrony (řecky xenos = cizinec, vetřelec, chronos = čas). Například používá bubenickou stopu nahranou na jednom koncertu a do ní nastříhává baskytaru s jinými přeslechy i jiným tempem nahranou na koncertě druhém. Tvrdí, že nepřesnosti i třebas kolize ve fázích se vzájemně vybalancují a vnesou do mixu nová napětí.

Samozřejmě že se ve své miloučce spletité sbírce koncertních motýlů ztrácí a kompletace s finální úpravou mu nejde dle jeho představ. Avšak vrána k vráně sedá a otevřený otevřeného si hledá: Frankovi se podaří do mixu zapojit mlaďoučkého inženýra Joea Chicarelliho. Tenhle zelenáč neodporuje, práce se zhostí s úspěchem a upozorní tak muzikantský svět na své jméno a dovednosti. P.S.: Později se stává stálicí v nominacích a obdržených Grammy za zvuk.

Špeky:

1.Harmonie ve sloce v grand pianu je složená z klesajících sedmiček (D7), typických postupů v muzikálech, lokálně navíc v New Yorku - viz Obr. 1: Sloka.

2.Harmonicky pochodující sloce kontrastuje refrén ukotvený na basové prodlevě - Cchar1 - s rovnými šestnáctinovými bicími.

3.Příznačným nástrojem Zappových skladeb se stává virtuózní xylofon Eda Manna, tremoly sémanticky směřující k cirkusovému představení, tím povyšující crazy Zappovu expresi na kvadrát - viz Obr. 2: Refrén.

4.Zappovo dublování vokálu je velice přesné, leckdy na vlas!

5.Fráze I may be totally wrong but I’m a... vychází na tři doby, tím rozbíjí pravidelné čtyřtaktové schéma a podporuje komplex z tanečního neumětelství.

6.Celý pějící band si vychutná zahuštěné klastry v mezihře - viz Obr. 3: Sbory - Klastry.

Zvukař

Jeden z největších experimentátorů rockové hudby, průkopník nových postupů a český kulturní atašé v USA, Frank Zappa, obšťastnil hudební svět v roce 1979 mimo jiné live-studiovým dvojalbem Sheik Yerbouti, na jehož třetí straně je píseň Dancin’ Fool. Dnes si rozebereme 3. sloku a na ni navazující 3. refrén.

Rozbor A - třetí sloka - viz Obr. 4

Základy

spočívají (na rozdíl od předchozích dvou slok) v half-time hraných bicích zvukově mírně upozaděných. Ty jsou ve stereu rozmístěny z pohledu Bozzia (Tom1 50% L, Tom2 10% R a Tom3 60% R). Lehce nad bicími potvrzuje harmonii O’Hearnova basa (Center), která svou neostrou barvou dává prostor k prosazení ostatních partů.

Doprovody

ztvárňuje pouze CP grand piano Yamaha, které je velice potlačeno, je tedy maskováno téměř všemi party. Zřejmě proto je z důvodu čitelnosti umístěno striktně vpravo (100% R). Tvoří nejzazší plán těsně nad úrovní hallu, na druhé straně není vyváženo žádným obdobným zvukem. Jen v 8. taktu se ozve gliss na syntezátor/kytaru, který putuje ve stereu (10% L až 70% L a zpět).

Sóla

Zappův zpěv (Center) vévodí celé nahrávce, hlasitostně i barevně. Od 13. taktu je zpěv podpořen dvěma unisono hlasy umístěnými na krajích báze (90% L a 90% R). Byly dotočeny playbackem ve studiu nebo byly použity z jiných koncertů.

Prostory

jsou tvořeny přeslechy mezi nástroji. Zpěv, CP piano a gliss jsou navíc lehce podkresleny dodaným hallem, který se projevuje hlavně v pauzách.

Špek 1: Expresivnost nahrávky je způsobena tím, že byla pořízena při živých vystoupeních. Ve studiu se pak dotáčely další party.

Špek 2: Nelze zjistit, které party se dohrávaly, dvojily nebo byly použity z jiných koncertů - xenochronie.

Špek 3: Ve 4. taktu ukázky se otevře gate na Tomu1 a MB s HH se díky přeslechům posunou vlevo.

Rozbor B - 3. refrén - obr. 5

Základy

jsou navzdory bohatšímu aranžmá refrénu jednodušší. Bicí v první polovině parodují disco styl 70. let. VB je hrán na všechny čtvrtky, HH hraje šestnáctiny a MB má pauzu. Basa stylově potvrzuje osminami v oktávách.

Ve druhé, Zappovštější, polovině se metrum změní na 4/4 + 5/4 dvojtaktí, to umocní komičnost. Ke stejně hranému VB se na lehké doby přidá MB a HH se omezí na osminy. 4. a 5. doba 5/4 taktu je vyplněna breakem. I basový part je bohatší. Zvukově se základy nemění.

Doprovody

Piano ze sloky je vystřídáno akordovou elektrickou kytarou. Ta je potlačena na lehký harmonicko rytmický doplněk umístěný 10% L, a tudíž je často maskována všemi ostatními party. Slyšitelně se prosazuje pouze v pauzách na koncích sudých taktů. Od 9. taktu se její doprovodná funkce změní na Lead (viz dále).

Sóla

I tu vévodí Frankův zpěv (Center) doplněný dalšími vokály tvořícími širokou bázi (95% L až 95% R). Od 9. taktu jsou vokály podpořeny dvojhlasem Lead elektrické kytary a Lead syntu (10% L a 10% R). Vše od 11. taktu ozdobí dvojené tremolo Mannova xylofonu (100% L a 100% R).

V závěru 3. refrénu se ozve široký vokál, který je více „omaštěn“ hallem.

Špek 1: I „despotický“ Zappa umí potlačit kytarový part ve prospěch vyznění celku.

Špek 2: Závěrečný vokál tvoří nejširší bázi celého refrénu (efekt „rozlití“ koresponduje s širokou harmonií) a vhodně tak připraví následující melodramatickou pasáž.

Závěr

Song je důkazem, že lze využít „drajv“ živé nahrávky a ve studiu jej podpořit dalšími party. Všechny postprodukční zásahy jsou dělány s citem a se zřetelem na zachování ducha živé nahrávky.

Plány jsou zřetelně odděleny. Přítomný zpěv, lehce vzdálené základy a potlačené doprovody, to vše pomáhá přehlednosti při dodržení šlapání.