Markneukirchenské basové hlavolamy
Rhonda Smith
Dámská jízda pokračuje!
Další pokračování Markneukirchenských basových hlavolamů je zde, a tak si opět ukážeme nějaké ty rady a tipy od světových baskytarových špiček. Tentokrát pokračujeme ve výuce v dámském podání. Že je Rhonda Smith nejen úžasná baskytaristka a elegantní dáma, ale zároveň také skvělá učitelka, jsme se již mohli přesvědčit v říjnovém vydání Muzikusu.
Protože užitečnost poznatků z jejího workshopu nazvaného Learning your fretboard považuji za nemalou, zůstaneme s Rhondou ještě celý tento díl a opět si ukážeme něco málo z toho, jak ona sama řeší problematiku znalosti hmatníku a prstokladů. Pojďme si tedy lámat hlavu a vlastně tentokrát i prsty.
Fajn, možná to trochu bolí, ale...
Jak jsme si již řekli v minulém dílu, styl Rhondy Smith je po technické stránce poněkud více specifický. Připomeňme si, že minule Rhonda při demonstraci uvedených stupnic, které jsme si také vizualizovali, vyžívala hru třemi prsty pravé ruky a levé ruky v rozšířené poloze přes pět pražců. Toto řešení, co se týče zejména levé ruky, se nemusí jevit jako zrovna pohodlné (zejména v nižších polohách), nicméně jsou tu nejméně tři důvody, proč tuto polohu ruky používat a zabývat se jí (tentokrát pravou ruku vynecháme a budeme se zabývat pouze levou).
Tím prvním důvodem je, alespoň podle mého, usnadnění orientace na hmatníku. Nové tvary stupnic v této poloze a jejich představa vám otevřou nové možnosti. Druhý důvod je ona „gymnastika“ prstů. Následující cvičení, které si za chvíli ukážeme, skvěle slouží jako skvělá warm up cvičení. Možná někomu dělají takto roztažené prsty ze začátku problémy, ale pravidelným a postupným cvičením se určitě dá dosáhnout požadovaného výsledku. Nezapomeňte, že Rhonda má opravdu velmi malé ruce a sama nás ujistila, že to jde, což názorně předvedla s ohromnou lehkostí a rychlostí, což mě právě přivádí ke třetímu důvodu. Ten třetí důvod je fakt, že budete prostě rychlejší! Jak však sama Rhonda v úvodu workshopu říkala, že se začne nudou, ale teď již se můžeme od stupnic a modů posunout k něčemu zábavnějšímu a tím jsou rozložené akordy! Na workshopu postupovala Rhonda tak, že vždy představila jednotlivý mod, nakreslila jeho vizuální podobu na tabuli a to samé provedla i s jeho rozloženým kvintakordem a následně septakordem. Já jsem se však rozhodl pro snazší orientaci a v minulém díle rozložené akordy k modům nezařazovat, takže si jeden po druhém probereme tentokrát. Takže platí to samé, co minule. Budeme se bavit o tónině G dur a čtyřstrunné baskytaře s tím, že vždy začneme v co nejnižší poloze.
Aby se nám však tvary a prstoklady vešly na náš poněkud omezený markneukirchenský pomocný hmatníček, budou všechny příklady uvedeny od G, přestože jednotlivé mody (samozřejmě mimo jónský, který na G v tomto případě opravdu leží) se v G dur nacházejí na jiném stupni. (Například dórský mod, bavíme-li se o G dur, leží na druhém stupni čili na A apod.) Nezapomeňte, tvary platí! Stačí je jen posunout, aby začínaly od příslušného stupně. Dále budu počítat s tím, že máte o modech přehled z minulého dílu, kde jsme si je specifičtěji představili. Takže jdeme na to.
Opět podle pořadí...
Pro podstatu a náplň tohoto dílu si vystačíme s kvintakordy a budeme se zabývat pouze jimi. Jako první je na řadě jónský mod neboli prostě durová stupnice (Příklad č. 1). Tento příklad si uvedeme krok po kroku, zbytek už byste měli snadno zvládnout. Začínáme tedy od G. Rozložený akord tohoto modu zahrajeme následujícím způsobem (můžete si vzít basu): Začínáme prvním prstem na G (jak je uvedeno v příkladu), poté na stejné struně natáhneme čtvrtý prst na H, poté přejdeme na sousední strunu prvním prstem na D, který při následujícím G na další sousední struně zůstane na místě, takže vlastně vznikne takové malé „barréčko“, od G zase natáhneme na stejné struně čtvrtý prst na H, na další sousední struně opět prvním prstem D a teď přichází první výjimka. Na té samé struně natáhneme čtvrtý prst ještě o něco více na vrchní G, tedy přes šest pražců (zde už vaše ruka nejspíš nezůstane v jedné poloze a musí se o něco málo pohnout). A potom postupujeme zase zpět dolů. Od, řekněme „ultranataženého“, vrchního G se vrátíme zpět prvním prstem na D na stejné struně, čtvrtým prstem na sousední struně na H, pak na stejné struně natáhneme první prst na G a zde se dostáváme ke druhé výjimce.
Pravděpodobně jste si toho nevšimli, ale váš první prst na onom G prostě „přistál“ tak, že na následující D na sousední struně (o kvartu níže) musíte stejným prstem přehmátnout. To ale nechcete, protože by vás to jednak neuvěřitelně zpomalovalo, ale také by se daný tón zkrátil a výsledek by vyzněl křečovitě. Proto místo prvního prstu na onom D použijeme oproti postupu nahoru prst druhý a vznikne krásně plynulý a přirozený přechod ze struny na strunu. Potom už postupujeme zase tak, jako tomu bylo při postupu nahoru (jen samozřejmě obráceně), tedy po zmiňovaném D přichází na sousední struně čtvrtým prstem H a první prst se na stejné struně natáhne na spodní G. A je to! Přiložené příklady by vás měly bez problému navést. Tak snad je to tak srozumitelné. Jdeme tedy dál.
Následuje dórský mod (Příklad č. 2, v G dur na II. stupni čili od A). I pro tento rozložený kvintakord platí obě výjimky, tzn. náš „ultranatažený“ čtvrtý prst na vrchní notu a pravidlo druhého prstu, hrajeme-li čistou kvartu dolů. Jak možná poznáváte, jedná se o mollový kvintakord, takže oproti durovému rozloženému kvintakordu se celkový tvar mění pouze tím, že prsty natahujeme pouze přes čtyři pražce, jsme-li na stejné struně (mimo tu výjimku „ultranataženého“ prvního a čtvrtého prstu přes šest pražců na konci, ta zůstává zachována), jinak je základ stejný. Dobře se to rozlišuje, ne? A dobré zprávy nekončí.
Posouváme se ke třetímu modu, kterým je mod frygický (rovněž Příklad č. 2) a to skvělé na tom je, že pro něho platí ten samý rozložený kvintakord jako pro předchozí dórský čili mollový. Takže stejný tvar a prstoklady a jediné, co potřebujete je posunout ruku, aby rozložený akord začínal od III. stupně, tj. v našem G dur od H. A jdeme dál.
Na řadě je čtvrtý mod, tedy lydický (rovněž Příklad č. 1). Jeho kvintakord je durový, takže u něho platí stejný tvar a prstoklady jako u jónského. Jen začíná na IV. stupni, tedy v naší G dur od C (nezapomeňte vždy začít na struně E). A tak dále. Již i tempo ve třídě se najednou zrychluje.
Další je mixolydický modus (rovněž Příklad č. 1). Pro něj platí ten samý rozložený kvintakord, jako u předchozího lydického. Jen začíná od V. stupně, tedy v G dur od D.
Další je na řadě je mod aiolský (rovněž Příklad č. 2) neboli přirozená mollová stupnice. Pro něho platí zase mollový kvintakord, jeho tvar a prstoklady, jen od IV. stupně, tedy v G dur od E.
Poslední a ve své podstatě samostatnou kapitolu tvořící je mod lokrijský (Příklad č. 3). Ten v G dur začíná na VII. stupni čili od F#. Pro něho platí zmenšený rozložený kvintakord a má také ve tvaru a prstokladu dvě výjimky. Ona „problematická“ kvarta však není v tomto případě čistá, ale zvětšená a tak v tomto místě Rhonda plynulý přechod ze struny na strunu řeší drobným slidem. Oproti dvěma předchozím rozloženým akordům má zmenšený tu výhodu, že má stejné prstoklady při postupu jak nahoru, tak dolů. Druhou specifickou výjimku tvoří v případě postupu Rhondy přidaná malá septima, jakožto finální tón rozloženého akordu, a finální polohou (na struně G) je tak opět známá rozšířená poloha přes pět pražců. Hrajete-li však opravdu od F# na E struně, tak možná zjistíte, že vám v případě dvaceti pražců na čtyřstrunné base nestačí rozsah nebo v opačném případě zjistíte, že se ruka už vůbec nenamáhá díky už opravdu malým vzdálenostem mezi pražci.
Zbytek workshopu byl věnován pentatonické mollové stupnici, kterou již máme v Markneukirchenských basových hlavolamech objasněnou Garym Willisem. Rhonda pustila backtrack a nejprve názorně demonstrovala jednotlivé tvary, z nichž se pentatonická mollová stupnice skládá, a poté už začala v této stupnici za použití envelope filteru improvizovat. Vskutku intenzivní, příjemná, bez zbytečných prodlev a pro mě osobně přínosná lekce.
Co asi tak s tím?
Vše bylo již řečeno jak v díle předchozím, tak v tom dnešním. Uvidíte, že se při cvičení budete dobře bavit. Pouze bych doporučil držet ruku opravdu v jedné poloze a mít všechny prsty dopředu připravené tam, kam mají jít. Budete tak nejen rychlejší, ale zároveň budete i hrát více široce, což je v mnoha případech nezbytné. Pokud je pro mě z výše uvedeného materiálu něco opravdovým přínosem, tak je to především pravidlo druhého prstu při čistých kvartách směrem dolů. Jakmile váš první prst „přistane“ na jakémkoli tónu a následující tón má být o čistou kvartu na tom samém pražci dolů, jděte tam druhým prstem. Nevznikne tak odsazení tím, že musíte prvním prstem přehmátnout. V praxi jsem se s tímto problémem opravdu setkal, a sice ve studiu při rockové baladě na bezpražec, kde bylo nutno hrát opravdu velmi široce a pořád někde vznikala „díra“, a skladba tak neměla potřebný feel. Tak jsem použil druhý prst, problém byl vyřešen a pan producent již spokojen.
Můžu snad s jistotou říct, že přitom tyto „drobnosti“ rozhodují o vašem hudebním, jakožto profesním, životě daleko více než schopnost hrát na basu tapping, rychlost nebo různé double thumby či double plucky.
Cvičení od Rhondy, která jsme si nyní představili, jsou skvělým nástrojem pro zdokonalování opravdu zásadních věcí, které by měly být ve výbavě každého, kdo to s hraním na basu myslí opravdu vážně. Rozšířená poloha přes pět pražců a její používání vám také určitě rozvine improvizační schopnosti a nabídne v tomto ohledu nové možnosti. Pochopitelně, abyste vůbec věděli, o čem se tu bavíme, musíte znát trochu té hudební teorie, která nejvíce poslouží právě pro dorozumívání mezi muzikanty. Kdyby bylo nejhůř, tak v říjnovém čísle Muzikusu jsem nastínil alespoň nějaká základní doporučení, jak na to.
Věřím, že poznatky získané z workshopu Rhondy Smith byly pro vás stejně tak přínosné jako pro mě. Tímto této úžasné dámě moc děkuji.
