Při poslechu Foghat člověk nezaváhá ani na vteřinu. Ano, tohle je americká kapela! Typicky americká kapela odvazového hardrocku - mocný sound, kytary ostřejší než mexické jídlo vylepšené drcenými žiletkami, výrazné melodie, úderné bicí, strhující refrény. Kiss, Brownsville Station a Grand Funk v jednom. Jasná věc, žádné pochybnosti. Ale jak už to ve zcela jasných případech bez pochybností chodí: všechno je jinak!
Foghat vznikli roku 1971 na základech bluesrockově orientované kapely Savoy Brown. Zaměřili se na "americky" znějící rock, přičemž velice rychle dosáhli toho, že zněli víc "americky" než jejich americké vzory. Každé jejich album se přitom vyznačovalo obrovskou komerční úspěšností a ocenění zlatou deskou bylo naprostým minimem. Kromě silné melodiky, dravého provedení a příslušně odvazových skladeb tvořily součást tohoto receptu na úspěšnost i důrazné bicí s nezadržitelně se valícím rytmem na vlně výborně zpracovaného studiového soundu.
Roger Earl, jenž ovládal bicí soupravu u Foghat, byl jedním z těch, kteří přišli z kapely Savoy Brown. Typ hry i zvuku u této sestavy byl však diametrálně odlišný od způsobu pojetí u budoucích Foghat. Zatímco u Savoy Brown vycházel Earlův styl z herního i zvukového modelu Gingera Bakera v období Cream, jehož základem byly mnoha vyhrávkami prokládané doprovody na akusticky znějící bubny, hlavním principem u Foghat byl naopak průběžný a velmi úderný rytmus opatřený zcela novým typem výrazně studiově upraveného soundu. Základem byl masivní zvuk malého bubnu, podpořený plně znějícím ride činelem či hi-hatkou a doplněný důrazně atakujícím velkým bubnem. Zvláštní pozornost pak zasluhuje někdy přímo hromový zvuk kotlů, který tak umožňoval skvělé vygradování fráze mohutně znějícím breakem. Podobného zvuku využívali v dané době například BTO, následně pak UFO či Queen. Herní styl Rogera Earla se v průběhu působení kapely Foghat již nijak zásadně neměnil a stal se tak velmi charakteristickým prvkem produkce této skupiny.
Již první album Foghat je ve svém oboru vrcholně vyzrálé a po zvukové i hudební stránce zcela jasně definované. Následující desky pak stavějí na tomto osvědčeném modelu, ale vždy přinášejí melodicky snadno rozpoznatelné, originální a výrazné skladby. Vrcholem tvorby je patrně album Fool For The City, které nejenže se stalo mnohonásobně platinovým a obsahovalo i dva největší hity kapely, ale je i dobrým zdrojem inspirace v oblasti bicích.
V sedmdesátých a osmdesátých letech používal Earl, podobně jako naprostá většina hardrockových hráčů, bicí Ludwig, od devadesátých let dává přednost značce DW. V začátcích hrál příležitostně i klasickým držením paliček. Přestože jeho souprava byla vybavena dvěma velkými bubny (nejspíš právě po vzoru Bakera), bylo jejich využití zcela minimální, ne-li nulové - šlo spíš o vizuální faktor. Mohutný rozměr velkého bubnu však svoje opodstatnění rozhodně měl a na nahrávkách je určitě slyšet.
Foghat výrazně ovlivnili všechny kapely písničkově laděného hardrocku, které vzaly hudební scénu útokem kolem poloviny sedmdesátých let. A podobný vliv měly i bicí Rogera Earla - ty totiž v mnohém předznamenaly styl budoucího stěžejního doprovodného modelu, jehož principy se hojně využívají dodnes.
A pokud jde o onu anomálii, související s původem kapely, je zkrátka dokladem toho, že v éře hardrocku byla Anglie naprostou velmocí. Fotbalovou terminologií řečeno, Foghat porazili nejeden "American Band" (a nemyslím teď zdaleka jen Grand Funk) na jejich vlastním hřišti - což je vždy známkou značné převahy. Dokonce i v americkém fotbalu.
STĚŽEJNÍ DESKY
FOGHAT: ROCK AND ROLL
1973 Bearsville Records Inc. /1999 Castle Music Ltd.
Jedinečné album Rock and Roll - doslovně přeloženo "Kámen & houska", jak ostatně ilustruje obal - přineslo v roce 1973 zcela novou podobu písničkově laděného hardrocku. Nápadité skladby se špičkovým a vrcholně našlapaným soundem, bicí přímočaré, s výborným předstihem.
Ukázka 1 - Ride, Ride, Ride (Peverett & Price - published by Warner Chappell Music Ltd.)
Návod na výrobu deseti platinových alb: úderné bicí, ostré kytary, dravý zpěv, to vše s jediným cílem a jedinou vizí: maximální odvaz!
FOGHAT: FOOL FOR THE CITY
1975 Bearsville Records Inc. /1999 Castle Music Ltd.
Foghat vycizelovali svůj projev a nezaměnitelný sound na této nahrávce k absolutní dokonalosti. Bicí mají velkolepý a přitom čistý sound, breaky jsou jednodušší, ale explozivní, za pozornost stojí i velmi rychlé šestnáctiny na velký buben ve skladbě Slow Ride, která také byla jedním z největších hitů kapely.
Ukázka 2 - Slow Ride (Peverett - published by Warner Chappell Music Ltd.)
Mocně znějící kotle a extrémně průrazný malý buben v barvách roku '75. A ta jízda zas tak pomalá nebyla - poslechněte si někdy tu skladbu celou...
Ukázka 3 - Terraplane Blues (Johnson - published Copyright Control)
A ještě do třetice: blues na steroidech značky Foghat!
DISC GENERATION
JEFF BECK GROUP: JEFF BECK GROUP
1973, HARDROCK, STUDIO
Pokud by šlo čistě o bicí, mohla by se tahle deska klidně jmenovat "Odvrácená tvář Cozyho Powella". Jelikož Cozy Powell proslul zejména jako velmi úderný a přímočaře hrající bubeník s kapelami Rainbow, MSG či Black Sabbath, jeho předchozí působení (včetně účinkování u Jeff Beck Group) je tak trochu ve stínu tohoto obecného a možná poněkud zjednodušeného pohledu. Album Jeff Beck Group, stejně jako následující Rough And Ready, totiž přináší nezvykle barevné pojetí hry ve velkém dynamickém rozsahu, opatřené navíc i značně zajímavým soundem soupravy. Pestrá škála breaků a originální doprovodné vzorce jsou základem, který jistě nenechá žádného příznivce hardrockových bicích chladným. Ano, tohle byste měli slyšet.
NEW GENERATION
KEVIN TALLEY
Když před časem hledala metalová legenda Slayer náhradu za bubeníka Paula Bostapha, podala inzerát znění: "Chcete-li hrát ve Slayer, pošlete videonahrávku se svojí produkcí." A právě to také udělal bubeník Kevin Talley. Asi za měsíc se ozval telefon - skupinu nahrávka zaujala a Talley byl pozván na zkoušku. Byla to pro něj velká pocta, neboť skupina Slayer patřila mezi jeho idoly. Nicméně nakonec se původní bubeník Dave Lombardo rozhodl ke kapele vrátit, a to znamenalo konec nadějí. Ale všechno nebylo ztraceno. Když o něco později hledala hráče na bicí pro změnu skupina Chimaira, doporučil kytarista Slayeru Kerry King kapele právě Talleyho.
Kevin Talley začínal na bicí v raném věku, a stejně jako pro mnoho dalších metalistů, byl i pro něj hlavním vzorem Lars Ulrich z Metalliky. Mezi kapely, které Talleyho nejvíc ovlivnily, se kromě Metalliky řadily i další ikony tohoto stylu jako například Sepultura, Pantera, Megadeth a samozřejmě již zmínění Slayer. V šestnácti nastoupil Talley k texaské death metalové kapele Deity. Když přesně v den jeho osmnáctých narozenin dělala tato skupina předskokana sestavě Dying Fetus, dostal po koncertě Talley od této kapely nabídku. Neboť Dying Fetus měli naplánováno na daný rok i velké turné po Evropě, Talley usoudil, že by to pro něj mohla být zajímavá zkušenost, a nabídku přijal. V červenci 2004 pak přišla již zmíněná možnost účinkování u kapely Chimaira, které Talley využil. V této kapele také působí dodnes. Jeho hra je zde založena na agresivním stylu, jehož základem jsou dva velké bubny, které - jak sám Talley s úsměvem dodává - jsou i jednou z nejdůležitějších věcí v jeho životě. Rychlá tempa, úderný rytmus a ještě rychlejší vyhrávky na velké bubny - to jsou stěžejní součásti stylu hry v kapele Chimaira.
Za bubeníky, kteří ho nejvíce ovlivnili, označuje Igora Cavaleru ze Sepultury, Vinnieho Paula ze skupin Machine Head, Damage Plan, a již zmíněného Larse Ulricha a Davea Lombarda. Mezi další oblíbené hráče patří například death metaloví bubeníci Derek Roddy z kapely Hate Eternal, Dave Culross z Malevolent Creation nebo Gene Hoglan ze Strapping Young Lad, na němž si zvláště cení velkého stylového rozsahu hry a schopnosti nehrát pořád naplno. Z bubeníků mimo metalovou scénu ho velmi zaujal Travis Barker.
Bicí souprava Kevina Talleyho je sestavena z rozměrově standardních komponentů vrcholné řady Masters od firmy Pearl, a doplněná značně rozsáhlou paletou činelů značky Zildjian. Rozestavením je celý set koncipován zajímavě "do šířky", přičemž činely jsou rozmístěny ve velmi sevřené a vzájemně se překrývající formaci. Agresivnímu stylu hry určitě vyhovují i hliníkové paličky Ahead.
bicí: Pearl Masters povrchová úprava: red wine - MB: free-floating s javorovým, nebo mosazným korpusem - VB: 2 x 22" x 16" - TT: 10" x 9", 12" x 10", 14" x 12" - FT: 16" x 16"
Činely: Zildjian (zleva) - 20" Oriental China Trash - 9 /" Zil-Bel - 14" Z Custom Hi-hat - 18" Z Custom Medium Crash - 18" A Custom Projection Crash - 11" Oriental Trash Splash - 12" Oriental China Trash - 18" A Custom Projection Crash - 18" Z Custom Thrash Ride - 21" Z Custom Mega Bell Ride - 20" Oriental China Trash - 14" A Custom Hi-hat
Hardware: stojany Pearl, šlapka Axis
Blány: MB - Evans Coated Power Center, VB - EQ3, tomy - Hydraulic Glass
Paličky: Ahead 5B
Elektronika: drum trigery na VB, Alesis DM5 drum module
