Thunder Thumbs, jak se Louisi Johnsonovi přezdívalo, doburácely. Jeden z nejvlivnějších funkových baskytaristů a vedle Larryho Grahama nejznámější průkopník slapu se prosadil hned na několika frontách: jako nájemný hráč, jako spolufrontman bratrské kapely The Brothers Johnson a pak také jako učitel. Jeho basové linky hrály významnou roli ve skladbách Michaela Jacksona, George Dukea, Quincyho Jonese a dalších.
Los Angeles
Louis Johnson se narodil 13. dubna 1955 v Los Angeles. V rodině se dvěma staršími bratry Tommym a Georgem se poslouchala hudba od rána do večera. Nejen rodiče, ale i strýcové a tety měli velké sbírky desek, a bratři Johnsonové tak měli z čeho čerpat.
Opravdové zjevení pro něj přišlo o několik let později, když se v show Eda Sullivana objevily hvězdy typu James Brown, The Beatles a především Elvis Presley. Společně s bratry dostali od otce kytaru a začali se na ni všichni učit. Protože však chtěli založit sourozeneckou kapelu (po vzoru The Jacksons), nechal si kytaru prostřední George. Starší Tommy začal hrát na bicí a Louis dostal baskytaru. Přibrali ještě bratrance Alexe Weira na druhou kytaru (později Talking Heads, Quincy Jones nebo Tom Tom Club) a založili kapelu The Jonhson Three Plus One.
Začali hrát na místních akcích a zanedlouho hráli na všech akcích středních škol. Vydělávali si tehdy každý padesát dolarů a prakticky všechny peníze utratili za nové desky, ze kterých zase získávali nové písničky do svého repertoáru. Hráli cokoliv od Led Zeppelin po Three Dog Night, od Sly & The Family Stone po Jimiho Hendrixe.
Když se po pár letech rozhodli rozrůst o dalšího člena, na konkurz k nim přišel Rene Moore, který si na to půjčil klávesy od Billyho Prestona. Během konkurzu se přišel podívat i samotný Preston a kapela ho tak zaujala, že okamžitě nabídl místo Georgovi. Ten kvůli tomu opustil kapelu a odjel s Prestonem do Evropy. Bratři Johnsonové to s kapelou zkusili ještě bez George, ale po třech akcích to zabalili.
Když se George vrátil z Evropy, naučil Louise celý Prestonův repertoár. Prostě jen pro jistotu, kdyby se uvolnilo místo basisty. To se opravdu zanedlouho uvolnilo a Louis udivil Prestona dokonalou znalostí repertoáru i svými schopnostmi. To mu bylo šestnáct let.
Dva roky pak jezdil s kapelou Billyho Prestona, s nímž předskakovali kapelám jako Chicago, Pink Floyd, Iron Butterfly, Led Zeppelin nebo Grand Funk Railroad. Zásadním setkáním bylo ale předskakování pro Sly & The Family Stone. Tuhle kapelu bratři Johnsonovi milovali a takhle je mohli studovat zblízka.
O nahrávání
Myslím, že jsem vzácná výjimka, protože jsem nikdy nedostal nic v notách. Kdykoliv jsem přišel na natáčení, vždycky mi jen dali poslechnout skladbu a řekli mi, ať hraji, co chci.
Brothers Johnson
V roce 1973 odcházejí bratři Johnsonovi od Billyho Prestona, aby začali pracovat na vlastní kapele, nazvané jednoduše Brothers Johnson. Nahrávací společnost A & M je nejdřív odmítla, a tak začali pracovat se Steviem Wonderem. Během jednoho z prvních společných jam session se za nimi přišel podívat Quincy Jones a ten si oba okamžitě přetáhl do své kapely. Výhodou bylo i to, že zavolal majiteli A & M a Brothers Johnson dostali okamžitě smlouvu.
První album Look Out for #1 vydali v roce 1976 a bylo plné dřevního funku s důraznou, slapovou basou Louise Johnsona. Album získalo v USA platinu a kapela se, i díky produkci Quincyho Jonese, dostala na vrchol a tvrdě pracovala až do roku 1982 - vydali další čtyři alba, z nichž tři opět dostala platinu v USA. Skladby jsou stále funkové, ale aranžérsky už zabíhají i do funk diska s použitím smyčců, a vůbec působí bombastičtěji.
V roce 1982 se rozešli, aby se každý věnoval své vlastní kariéře, i když se čas od času sešli ve studiu nebo na ojedinělých koncertech. Regulérní comeback přišel až v roce 2002, kdy vyjeli na turné po USA a sklidili nadšené ovace jak fanouškovské, tak především odborné a muzikantské obce. Od té doby už nic takového neudělali, přestože se opět čas od času sešli na akcích.
O Michaelu Jacksonovi
Michael byl nesmírně hodný člověk a opravdu mě dostalo, když zemřel. Měl jsem to štěstí, že jsem s ním pracoval na jeho sólových albech a on mi vždycky dával prostor být kreativní. Moje práce byla vymyslet basové linky a Michael mi naprosto věřil. Občas si zanotoval nějakou variaci mojí linky nebo mě požádal, abych to zahrál trochu jinak, s jinou dynamikou. Quincy Jones a Bruce Swedien byli stejně otevření k mým nápadům od nastavení ekvalizace až po použití baskytary a basového syntezátoru zároveň.
Hrál jsem s Michaelem i poté, co se rozešel s Quincym, a už to nebylo to samé. Jen jsem přišel a natočil basovou linku do hotové skladby nebo do naprogramovaných bicích. Nebo jsem jen přišel kvůli jedné notě, kterou chtěl Michael nasamplovat. Naposledy, kdy jsem Michaela viděl, jsme natáčeli Come Together na album HIStory. Nikdy nezapomenu na živé natáčení během Off the Wall. Všichni jsme byli v dobré náladě, protože jsme věděli, že děláme kouzelnou desku. Vždycky jsme nahráli skladbu a cpali se všichni do kontrolní místnosti, abychom si to poslechli a hulákali jsme na zvukaře: „Dej to pořádně nahlas!“
Nájemný hráč
Vedle vlastní kariéry v Brothers Johnson a pak méně úspěšné sólové se Louis Johnson proslavil především jako nájemný hráč. Hrál na čtyřech albech Michaela Jacksona a třeba legendární basová linka v Billie Jean je jeho práce. Působil v kapele Quincyho Jonese, především v sedmdesátých letech, ale pracoval s ním až do let devadesátých. Natáčel s kapelou Rufus Chaky Khan, v osmdesátých letech byl dvorním basistou George Dukea a Arethy Franklin. Podílel se na nahrávkách Paula McCartneyho, Stanleyho Clarkea, Leeho Ritenoura, Herbieho Hancocka a celé plejády dalších. Zásadní léta pro něj byla ta sedmdesátá a osmdesátá, na jejichž konci vydal u nakladatelství Starlicks i tři instruktážní videokazety, kde předváděl a vysvětloval svoji jedinečnou techniku.
Devadesátá léta a později
Na začátku devadesátých let se Louis Johnson začal z hudebního světa pomalu vytrácet. Sem tam ještě s někým točil (mj. Michael Jackson Dangerous a HIStory nebo sólová eponymní deska Karen Carpenter z The Carpenters), ale už toho nebylo moc. Občas se mihl v nějakém projektu Quincyho Jonese nebo jako host na koncertech jiných umělců, ale nebylo to nic významného. Začal se více věnovat výuce baskytary, a to jak v domovském Los Angeles, tak po světě. Dělal kliniky a workshopy, často ho bylo lze vidět na stánku SWR během Namm Show. Často hrál se svojí kapelou klubové akce. Louis Johnson zemřel 21. května 2015.
Baskytary:
Music Man Sting Ray
Yamaha Louis Johnson Chopper
Yamaha BB Custom
Tokai Jazz Bass
Fender Precision
Performance Louis Johnson Dragon
Louis Johnson Thunder Bass
Louis Johnson Treker Bass
Atlansia Conco
Aparáty:
SWR Redhead (2x 10” kombo, 350 W)
SWR SM 900 (zesilovač, 900 W)
SWR Goliath III (4x 10” kabinet)
SWR Son of Bertha (1x 15” kabinet)
Struny:
La Bella Slappers (.045, .065, .80, .100)
Diskografie (výběr):
Sólově:
Passage (1981), Evolution (1985), Sellout Comedy Tour (2005).
Spolupráce:
The Brothers Johnson: Look Out for #1 (1976), Right on Time (1977), Blam!! (1978), Light Up the Night (1980), Winners (1981), Out of Control (1984), Classics, Vol.1 (1987), Kickin’ (1988).
Billy Preston: Music Is My Life (1972).
Bobby Womack: Safety Zone (1975), I Can Understand It (1975).
Quincy Jones: Mellow Madness (1975), I Heard That! (1976), Superdisc (1979), The Dude (1981), Back on the Block (1989), From Q, With Love (1999).
Herbie Hancock: Man-Child (1975), Magic Windows (1981), Lite Me Up (1982).
Bill Withers: Making Music (1975).
Airto Moreira: Identity (1975).
Grover Washington, Jr.: Feels So Good (1975).
Lee Ritenour: First Course (1976), Rit, Vol. 1 (1981).
The Pointer Sisters: Having a Party (1977), Break Out (1983).
Harvey Mason, Sr.: Funk in a Mason Jar (1977), Earth Mover (1977).
Michael Jackson: Off the Wall (1979), Thriller (1982), Dangerous (1991), HIStory (1995).
Rufus & Chaka Khan: Masterjam (1979).
Stanley Clark: Rocks, Pebbles and Sand (1980), Time Exposure (1984).
George Benson: Give Me the Night (1980).
Aretha Franklin: Aretha (1980), Love All the Hurt Away (1981), Jump to It (1982), Who’s Zoomin’ Who? (1985), Through the Storm (1989).
Patti Austin: Every Home Should Have One (1981).
Michael McDonald: If That’s Waht It Takes (1982).
Donna Summer: Donna Summer (1982).
George Duke: Guardian of the Light (1983), Thief in the Night (1988).
The Jacksons: Victory (1984).
Paul McCartney: Give My Regards to Broad Street (1984).
The Isley Brothers: Smooth Sailin’ (1987).
Barbra Streisand: Till I Loved You (1988).
Karen Carpenter: Karen Carpenter (1996).
