Na základě četných žádostí pokračujeme ještě jedním dílem, kdy doplňujeme a aktualizujeme nabídku a vývoj nejzákladnějších firem kytarového světa.
Nevyplácí se zaspat a nepídit se po nejnovějších trendech - zvláště pak u značek, jejichž význam, ať už z hlediska historického, kvality zvuku a jeho vlivu na další vývoj této části kytarového světa či vzhledem k obecnému povědomí o nich, je jednoznačný a obecně uznávaný.
Takže stejně jako jsme si doplnili poznatky u akustik Martin a Ovation, stejně jako jsme zaktualizovali u elektrických kytar vývoj značek Gibson, Fender, Paul Reed Smith, Ibanez a Rickenbacker, tak jsme si uvedli nejposlednější trendy aparátů u klasických firem Marshall a Fender. Tam ovšem i přes neodmyslitelnou úlohu obou značek, zejména pak Marshalla, musíme tento výběr rozšířit. Takže si dáme, stejně jako u elektrik, i zde druhý díl. A čekají nás firmy Orange, Mesa/Boogie a Hiwatt.
Každá z těchto značek má své zástupce v klubu Historicky nejslavnější aparáty - koneckonců jsme je uvedli v seriálu Galerie. U nejslavnější Orange jde kupříkladu o OR120 (Muzikus 4/2008), u Mesa/Boogie pak jistě o MkII (6/2008) a u Hiwattů pak mj. i o 1973 Custom 100 (1/2008).
Předchozí uvedení prvotních článků
Muzikus 1-2/2002: Orange, Mesa/Boogie, Hiwatt (společné uvedení s firmami Fender, Vox, Hughes & Kettner, Engl, Johnson, Peavey, Soldano, VHT)
Orange
Firma naprosto beze zbytku využila opětného hladu po lampovém zvuku a od počátku milénia uvedla (nebo znovu uvedla) na trhu celou řadu sérií a řad. Roku 2003 se na trhu objevují Rockeverb 50 a 100, které jsou o sedm let inovovány v nové sérii MkII a DIVO. Technologie DIVO řeší v komplexnosti standardní problémy lampových komponentů, , řeší „párování“ lamp, automaticky nastavuje předpětí pro každou lampu, v případě vyhoření lampy systém zapojuje zbývající a nastavuje aparát na poloviční výkon apod.
Rockeverb je velmi oblíbená řada - jedním z firemních hráčů je např. Jim Root ze Slipknot.
Ve stejném roce je obohacena klasická řada AD kombem AD5 s reproduktory Jensen. Po kombu a hlavě Rocker roku 2004 se rozjíždí řada Terror, která se stává už jen pro svou neobvyklou konstrukci hitem. Hlava Tiny Terror celou sérii zahajuje (hlava o výkonu 7 W a kombo 15 W) a pokračuje hlavami Dual Terror (dva kanály), Dark Terror (high gain) a konečně i signature hlavou Jim Root Terror s lampovou smyčkou.
V následných letech přišla firma se sérií Thunderverb (modely 200 a 50) a roku 2008 ke svému výročí uvedla modely 40th Anniversary Custom Shop a klasiku OR40.
V současné době firma doplňuje svou nabídku dalšími zajímavostmi, kdy reaguje na poptávku trhu. Patří sem například dvoukanálová tranzistorová (!) hlava Crush CR120H s vestavěným digitálním reverbem, dále jednokanálová celolampová Custom Shop 50 a aparáty Dual Dark o výkonu 50 nebo 100 W. Klasikou zůstává třicetiwattový dvoukanálový lampový AD30HTC.
Vedle dvoukanálových hlav série TH (30 a 100 W) firma samozřejmě nezapomíná na klasickou sérii OR, kterou v současnosti v jejím katalogu prezentují tři hlavy o výkonech 15, 50 a 100 W. Nejsilnější model má možnost přepínat mezi dalšími čtyřmi výkony, 70, 50 a 30 W.
V řadách Crush, Rocerverb, TH, Terror a AD firma nabízí i komba.
Mesa/Boogie
Vedení této značky také vsadilo, stejně jako Orange, na odkaz jména a v případných inovacích se spíše drželo při zdi. Otázkou je, do jaké míry se od této firmy vůbec nějaká inovace očekávala. Přesto některými svými modely a vychytávkami dokázala inspirovat i další firmy.
Vedle nesporných klasických sérií, ke kterým patří jistě Lone Star, Road King a Roadster a samozřejmě zejména legendární hlavy Triple Rectifier a Dual Rectifier, oprášila firma tříkanálový Mark V a rozjela sérii Transatlantic, zastoupenou patnáctiwattovou hlavou TA-15 se dvěma kanály a pěti módy a třicetiwattovým kombem TA-30.
Zajímavou novinkou je i dvoukanálová hlava Royal Atlantic RA-100 se třemi módy a systémem Multi-Soak, který jednak umožňuje snižování výkonu (až na 3 W) a jednak se tak dokážete přiblížit v co největší míře klasickým zvukům od hi-gain zesilovačů až po doby Mersey soundu.
Vedle Mini-Rectifieru 12:5 Mesa/Boogie přišli se sérií Express v hlavě a kombu s technologiemi Duo-Class a Dyna-Watt, vybavený třemi výkonovými výstupy a nastavení třídy A nebo B koncového zesilovače..
Úplnými novinkami pak jsou tři modely.
Recto-Verb 20:5 nabízí dva kanály s přepínatelným výkonem 25 a 10 W. Firma se poslední dobou zaměřuje spíše na komba této řady, než na hlavy.
King-Snake je vlastně oprášená legenda, která obsahuje inovované myšlenky Carlose Santany, který na tento typ hrál a definoval na něm svůj zvuk a Randala Smithe. Na rozdíl od původního modelu současný aparát obsahuje řadu vylepšení včetně přepínače výkonu, Pull-Gain Boost, možnost zapojit více aparátů apod.
A konečně Mark Five je také vylepšená legenda, kdy se jedná o inovaci páté generace tohoto aparátu. Hlava je dvoukanálová se šesti módy nastavení a přepínatelným výkonem systému Multi-Watt Power mezi 10 a 25 watty.
Hiwatt
Původní obrovský vliv Who na propagaci této značky je v podstatě stálý a firma z něj zcela logicky těží dodnes. V současné době firma nabízí své produkty v pěti sériích, kdy nejžhavější novinkou je řada Little Rigs. Model P spadá do signature série a je postaven na základě originálního CP103, používaným Petem Townshendem z Who. Disponuje přepínačem výkonu mezi 20 a 0,5 W. Model D vznikl na základě úprav, které Pete Cornish udělal pro Davida Gilmoura z Pink Floyd. Tento další signature aparát má tři vstupy (Normal, Brillant, Linked) a také disponuje přepínačem výkonu. A konečně model J je postaven na základě hlavy SAP, na kterou hrál Jimmy Page z Led Zeppelin. Hlava má dva vstupy (Normal, Brillant) a celkové nastavení je vytvořeno pro větší zkreslení, než bývá obvyklé pro standardní hlavy série Custom.
Všechny modely mají bednu, osazenou 1x 12” legendárními Faney.
V sérii Custom Shop firma nabízí v řadě Class A série Custom (dvacetiwattovou hlavu a kombo) a Studio/Stage (také v hlavě a kombu). Tato série je velice univerzálním zařízením, protože počítá s tím, že to, co „pustíte“ na pódiu, budete chtít slyšet i ve studiu, a to ne při volume doprava. A samozřejmě ne při ztrátě kvality zvuku.
Série Signature opět vychází z klasických jmen firmy Hiwatt (i když Jimmy Page je spíše synonymem pro Marshally). Takže hlavy a komba SSP, SSD a SSJ vycházejí z původních aparátů těchto osobností a zachovávají i jejich výkon.
U série High-Gain firma nabízí padesátiwattové kombo a dvě hlavy o výkonu 50 a 100 W. Série Tube se soustřeďuje spíše na menší výkony, od 10 do 40 W.
Hodně specifická je série Maxwatt, která nabízí modely od těch nejmenších kombíček, jako je Spitfire (8 W, dva kanály), přes dvacetiwattové kombo G20/R s reverbem až po výkonné kombo G100R.
Pokud se podíváme na nejaktuálnější trend vývoje všech tří firem, tak nám nemohou uniknout některá fakta.
Hiwatt vyloženě staví na síle legendy a možné úlitby směrem k trhu se u něj zdají být nežádoucí. Mesa/Boogie vychází z obecné oblíbenosti svých Rectifierů a nebojí se zabrousit i do jiných vod, vědoma si (a správně) své síly v oslovení současné generace kytaristů, s tím že se vždy může opřít o zmíněné série, které zase tak dávnou minulost nemají - je to jejich výhoda.
Orange je taková zlatá střední cesta. Tyto aparáty nemají sice přes svůj nepochybný historický vývoj tak širokou proslulost, ale rychle si po svém návratu získaly srdce kytaristů, a to napříč generacemi. Příčinou je jednoznačně zvuk, bytelná konstrukce, jednoduché ovládání, výdrž a dlouhověkost.
Rád dávám k dobru jednu příhodu z druhé poloviny devadesátých let, kdy jsme hráli na jednom festivalu u Štětí a promotérem byla poskytnuta možnost půjčit si kombo Orange. Tehdy jsem zrovna byl v takovém mezidobí mezi Marshally (oťukával jsem si nové řady), tak jsem to přijal. To kombo bylo hodně staré (ještě z dob, než se opět firma revitalizovala), otrhané, špinavé - ale hrálo neuvěřitelně. Když jsem se zeptal majitele, kolikrát do toho musel sáhnout, tak mi řekl, že si nepamatuje, že by tam něco měnil (a to včetně lamp). Nevím, zda se jednalo o muzikantskou latinu, ten dotyčný nevypadal, že by byl pod vlivem čehokoli - a to kombo na svůj věk z počátku sedmdesátých let také vypadalo. Když tak nad tím přemýšlím, tak už to moc neřeším - zůstává ale jeden dojem, a tím je zvuk.
A ještě uvedu jednu svou myšlenku, kterou také často prezentuji. Kdyby nebyly Marshally a u komb Fendery a možná Voxy, tak bych určitě sáhl po Orange...
www:
Osudové album 46
Derek Trucks
Trucks je nenápadná, ale zato velká hvězda bluesového a bluesrockového nebe (mimochodem, v anketě The 100 Greatest Guitarists of All Time se roku 2003 umístil na 81. místě a roku 2011 na 16. pozici...). Upozornil na sebe ve své kapele, Derek Trucks Band, ale například už ve dvaceti letech vystupoval s takovými jmény, jako Bob Dylan, Joe Walsh či Stephen Stills. Je mu vlastní i jižanská kytara, což skvěle potvrdil jako člen Allman Brothers Band (live album One Way Out je opravdu vynikající). Díky tomu se jeho jméno dostalo do popředí zájmu médií a fanoušků. Poté projel svět jako člen doprovodné kapely Erica Claptona, což jeho věhlas jen utvrdilo. Se svou ženou Susan Tedeschi založil bluesrockovou kapelu Tedeschi Trucks Band, kdy jejich albový debut Relevator byl oceněn cenou Grammy za Nejlepší bluesové album roku 2012. Ještě lépe si v USA vedla další deska, Made Up Mind, kdy se v Billboardu vyšplhala na 11. místo.
„Poprvé jsem slyšel tuhle desku, Then and Now, The Music of the Masters Continues (1995) od Aliho Akbara Khana tak v patnácti šestnácti letech. Tehdy jsem se začal o muziku zajímat opravdu hlouběji a do toho tadyta deska. Bubeník Jeff Sipe mi tehdy ukázal video s Khanem, které mne doslova fascinovalo a přivedlo tak k této desce. Existuje spousta skvělé muziky, ale na tomhle albu Khan jakoby určuje úplně nové struktury a to tak, že nic nepůsobí nijak rušivě, ale naprosto v pohodě. George Harrison měl svého Raviho Shankara, u mě to zase je Khan. Tohle dvojalbum je dobré i v tom, že jde vlastně o kompilaci nahrávek z období od roku 1954 do 1994. Hodně mne to ovlivnilo - do té doby jsem poslouchal Jimiho Hendrixe a Duaneho Allmana, ale to jsem byl pořád v zajetí dvanáctka. Tohle bylo něco jiného. A pořád je tam co nacházet.“
