Dnešním dílem rozjíždíme téma, jemuž se budeme v rámci našeho seriálu vždy po nějakém čase věnovat pravidelněji. Přiblížíme si problémy nadšenců, kteří po pracovní době odhodí všechny běžné povinnosti a starosti všedního dne (nebo se aspoň o to pokusí), nasednou do městské hromadné dopravy či vlastního přibližovadla a s partou stejně ´ulítlých´ souputníků se začnou věnovat své kapele, hudbě, svému nástroji.
Chtěl bych tedy oslovit valnou většinu kytaristů, kteří sice se svými skupinami koncertují, hrají zábavy, účastní se festivalů, natáčejí demo snímky a třeba i vlastní desky, ale rozhodně to ani zdaleka není hlavní zdroj jejich příjmů - teď jsem možná trochu rozesmál všechny, hrající většinou za cesťák a symbolický párek a pivo...
Prostě pojďme si popovídat a trochu se i poradit o problémech, které se řeší třeba při "ladění formy", když se čeká na festivalu, až na vás přijde řada, o nichž se stále mluví na zkoušce a po zkoušce (u piva), při cestě na vystoupení, na cestě z vystoupení, na hotelovém pokoji po dni stráveném ve studiu, při setkání muzikantů několika kapel při společných vystoupeních atd.
Zkompletoval jsem tyto a následující postřehy nejen ze své více než dvacetileté praxe hraní s kapelou po všech možných pódiích od těch nejmenších klubů přes koncertní sály až po otevřená prostranství velkých scén a festivalů včetně nahrávání po nejrůznějších studiích a dlouhé řady sessionů a hostování a vlastních sólových projektů, ale i od ostatních kytaristů, s kterými jsem se za ta léta setkal, a také i od svých žáků a dalších lidí, promotérů, zvukařů, osvětlovačů, bedňáků, manažérů, řidičů, mlhařů a efektařů, prostě těch, kdo se s kapelami trmácí po vlastech českých. A pokusme se ponechat všechna zmiňovaná témata záměrně v této rovině (a teď to vůbec nemyslím nijak hanlivě) - prostě nebudeme se zde bavit o tom, v jaké pobočce Fendera vám odborně otřískají novou kytaru tak, aby vypadala jako hodně hraná, ani nebudeme řešit takové problémy, jestli si máme na turné vzít třicet, nebo jenom patnáct kytar...
Téma 1.
Na co všechno nezapomenout, když se vyjede na vystoupení, zejména na festival. a) Vybavení
Ať už nás nějaký ten výjezd "ven" čeká až po delší době strávené pouze ve zkušebně, nebo hrajeme více méně pravidelně, je vždy nutné dát si pozor na několik věcí:
1) Kabely + jacky
Kabely mají svou životnost, vyplácí se investovat do kvalitnějších šňůr a jacků. Nevěř ani letitým kabelům, které ti třeba pořád slouží. Je nutné je vždy po nějakém čase vyměnit. Jistěže záleží i na tom, jak často hraješ, zda po nich dupeš, jakým způsobem je smotáváš (pokud možno je spíše skládej, než abys na nich dělal ostré záhyby namotáváním na loket) atd.
Zkontroluj nejen kabely mezi nástrojem a aparátem, ale i propojovačky mezi případnými efekty a rackovými komponentami. Nepodceňuj ani propojení mezi hlavou a bednou. S těmito kabely se sice manipuluje podstatně méně, ale stárnou také.
Vozit s sebou pár náhradních kabelů se tedy rozhodně vyplatí (ať nemusí na pódium vklopýtat technik s pájkou, hledaje chybu, jak říká František Ringo Čech ve svých vzpomínkách...).
Co se týče jacků a celých šňůr, zde mám osobní nejlepší zkušenosti s jacky Neutrik a s kabely Planet Waves.
2) Baterie
Zkontroluj si také baterie u krabiček a případné aktivní elektriky v nástroji (Eric Johnson tvrdí, že sluchem pozná, když si do krabic dá baterie od jiné firmy).
3) Napáječ versus baterie
Osobně upřednostňuji napáječe, adaptéry, zvláště v případech, kdy je efektový řetězec početnější. Odpadne tak neustálé shánění baterií, starost o to, zda ještě vydrží, dá-li se někde koupit po cestě, některé šlapky zapínáš častěji, jiné mají odlišnou náročnost na spotřebu energie... Na pedalboardu jsem si nad krabice nechal zapustit řadu zásuvek a v nich mám adaptéry zapojené nastálo (vozím tedy s sebou i náhradní zdroje). Jediný problém, který jsem s některými napáječi s otevřenou mřížkou chladícího žebrování řešil, byla jejich životnost, a to tehdy, když jsme na pódiu velmi často používali suchý led k výrobě těžké mlhy. Vlhkost z tohoto valícího se mraku těmto zařízením opravdu nesvědčila.
4) Napájení
Dávej si pozor na kablíky od napáječů k efektům. Pokud máš pedalboard a na něm instalováno několik efektů, které jedou z jednoho adaptéru a mají jeho kablík rozdělen, může zde docházet k nepříjemným ruchům. Tyto spoje, často nekvalitně zpracovány, začnou povolovat, rozpojovat se, také jednotlivé kablíky už mají leccos za sebou...
5) Struny
Někdo si rád natahuje nové struny těsně před vystoupením, někdo má rád struny již lehce zajeté, usedlé, s méně ostrým zvukem. Tady je hodně proměnných, jako např. kvalita a síla strun, razance hry, technika hry, vibrapáka či ne, kvalita kamenů, prostředí koncertu (prach, vlhko, horko, zima...) atd. U zcela nového potahu může hrozit jeho rozladění, u staršího jeho nevýraznost, potlačení rozsahu zvukového spektra. Osobně to řeším takto: struny měním poměrně často, ale ve snaze zabránit rozladění si dám nejen velkou práci s jejich pečlivým namotáním, ale po natažení musí projít aspoň dvěma zkouškami s kapelou. Neudělej tu chybu, že natáhneš novou sadu těsně před koncertem (zvláště, když používáš měkčí struny). Párkrát jsem na to doplatil. Pokud k tomu ale přece jenom dojde, tak je před koncertem aspoň pořádně nasucho projeď - extrémní bend-on, snapping (ale bez závěrečného prásknutí o hmatník) atd.
Na vystoupení si raději ber nejméně jednu sadu náhradních strun. Ale ať je dostupná! Když struna praskne při zábavě, nevadí, udělá se pauza. Jenže když se to stane při koncertu, chce to hned reagovat - a ne se odebrat do šatny, hledat klíče (protože jsi zatím zapomněl, že váš řidič místnost zamknul), přehrabovat se po kufrech atd. Ještě horší je to, když struna praskne při festivalu, kde je čas kapelám striktně vymezen (většinou 45-60 minut i s přípravou, zažil jsem ale i podstatně kratší "štěky"). Lepší je, pokud je to možné, vozit s sebou ještě jeden nástroj.
6) Bottleneck
Často jsem ho zapomínal ve zkušebně, a potom jsem před vystoupením sháněl různé náhražky, které se daly navléci na prst (od určité doby nesnáším sklo, takže abych si urazil láhev a jejím hrdlem jezdil po strunách, to opravdu nehrozí. A celou lahví drhnout o krk...)
Nejjednodušší je mít několik náhradních přímo v pedalboardu či v kufrech. Tam je nejlépe odkládat i e-bow. A smyčec, ten se ve zkušebně jen tak nepřehlédne.
7) Trsátka
Na pódiu si je dej na dosah, nikdy nevíš, kdy ti ze zpocených prstů vypadnou. Já je mám v pedalboardu, výborné jsou upínací držáčky pro více kusů, které se dají upevnit na stojan mikrofonu... Nelíbí se mi oboustranné nalepováky přilepené ke kytaře.
8) Kostým
Nezapomeňte ani na součásti případných kostýmů (klobouky, potítka, návleky...), které tvoří nejen část vašeho image (rozhodně to nemyslím zle nebo povrchně, ovšem brutální civilnost může být také vypočítavá image), ale jsou často i praktické (pot, stékající z čela, obruba klobouku, baretu či čelenka zastaví). Nenechejte doma ani propagační materiály včetně navštívenek (nikdy nevíte, s kým mocným ze světa hudebního byznysu se setkáte). Propagace je důležitá věc ať chceme, či nechceme a také - proč se nepochlubit tím, co jsme už natočili, vydali atd.? Falešná skromnost není vždy na místě (ovšem opačný extrém také ne).
9) Nářadíčko
Nezapomenout ani na sadu šroubováčků a imbusů, lepicí pásku (např. na zpevnění položených kabelů na větších jevištích atd.), něco na psaní (podpisy fanouškům, změny na playlistech, podepsání stvrzenek...), polish (korpus, krk, hmatník, struny), něco na očištění nástrojů (hadříky, speciální utěrky...) atd. V případě, že jezdíte s osvětlovačem, který při pauzách mezi skladbami noří pódium do tmy, tak i malé světélko (třeba na baterii a umístit ho tam, kde nevadí, např. za monitorem, za stojany u bicích atd.), které někde v koutku osvítí playlist - nepůsobí zrovna hezky, kdy v nastalé tmě na sebe jednotliví členové pokřikují, co mají dál hrát, někteří se sklání k pódiu, snažíce se zrakem proniknout tmu, druzí hulákají na osvětlovače, aby něco rozsvítil... Nabízí se zde sice jako nejjednodušší možnost domluvit se s osvětlovačem na tom, aby i v pauzách prosvítalo aspoň nějaké světlo, ale některým kapelám a jejich přesně "nalajnovaným" programům to třeba může vadit.
Nezapomeň ani na pás od kytary! Myslíš, že to snad ani není možné? Již několikrát jsem zažil na festivalech, že za mnou přišli kytaristé, jestli bych jim nepůjčil pás, že ten svůj (když ho sundávají po hře a ukládají mimo futrál nástroje) si zapomněli ve zkušebně...
b) Podmínky
Ponechme stranou smlouvy o produkci a předběžné smlouvy včetně financí a podívejme se na dohadování běžných podmínek o nastávajícím vystoupení (soustřeďme se až na výjimky na festivaly). Na co brát zřetel? Pokud jsem v tom objektu, místě konání festivalu či klubu ještě nehrál či pokud je to už drahná doba, co jsem tam vystupoval naposledy, tak je dobré zjistit si či ověřit:
1) Tvar a velikost pódia?
V menších objektech je místo pro muzikanty občas i problém. Věřte mi, není zrovna příjemné, že těsně kolem placu, kde právě hrajete, chodí posluchači na WC, takže jsem zažil i takové kluby, kde jsem krkem kytary musel uhýbat zájemcům o záchod...
Na festivalech má toto zjištění i další význam, protože se tak dozvíte, jak vůbec budete stát, jak daleko od sebe (což je pro některé muzikanty, zvyklé na stísněné poměry zkušeben a malých klubů, docela problém, nemusí se vzájemně slyšet a nejsou zvyklí říci si zvukaři o to, aby jim ostatní členy skupiny pustil do monitorů) a zdali je zde i možnost připravit si v přestávce mezi vystoupením jiných kapel svoje nářadí někam dozadu či do koutku pódia, abyste potom, když na vás přijde řada s rychlým nainstalováním aparátu, nemuseli vše tahat ze šatny či po schodech na jeviště atd.
2) Je tam šatna?
Nemusí jít ani o zvlášť oddělenou, a tím pádem i zamykatelnou, místnost (což je ideální), ale aspoň o prostor, kam si uložíte svoje věci včetně nástrojů a příslušenství. Pokud to není prostor, který je od ostatních lidí v sále oddělen (např. zákulisí, sklad...), tak je dobré na tyto věci neustále vidět nebo je mít pod kontrolou vašeho řidiče, manažera, kamaráda (máme s tím už svoje zkušenosti a to, co jsem slyšel od svých žáků, by vydalo na další článek...). V malých klubech se často jedná jen o stůl či stoly nejblíže pódiu. Na otevřených scénách větších festivalů je většinou dostatek místa za scénou, takže si tam kapely vytvářejí své hromady věcí, kol kterých pak různě proklouzávají auta neustále přijíždějících či už odjíždějících souborů...
3) Kam odstavit auto?
Většina organizátorů festivalu s tímto problémem počítá a má pro kapely vyhrazené parkoviště. Ale ani v těchto případech nezapomínejte na určitou opatrnost, když už skončíte, všechno naložíte, vyinkasujete nějakou odměnu a ještě do sebe necháváte plynout atmosféru pokračující přehlídky kapel. To už bývá třeba večer a vím o případech, kdy se z auta najednou ztratily nástroje či další věci. A to měla ta kapela auto zaparkované přímo před hospodou v areálu konání festivalu, kam si odskočili na jídlo!
4) Jak blízko se dá přijet k pódiu či místu, kde se vykládá a nakládá aparát?
Zvláště v případech, že se akce koná na nějakém náměstí či v historickém objektu, se na kapely jaksi pozapomíná. Zvukař, stavba pódia, zastřešení a světla, to se prostě postaví, místo se vyklidí, ale zapomíná se na to, že kapela musí nejen přijet a vyložit, ale po vystoupení také i naložit, a to často během produkce dalšího souboru (a případných nadšených ovací jejich fanoušků).
5) Je někdo na nošení?
Tohle na festivalech hodně pomáhá těm kapelám, co nemají své bedňáky, techniky (čili většina těch, které se snažím tímto oslovit). Někdy je ovšem problém s tím, zda svěřit svůj nástroj, hlavu či něco křehkého do rukou společensky již unavenému, někdy již v závěru konání festivalu značně vrávorajícímu, bedňákovi. Pokud vaši sestavu tvoří kombo a kytara, tak je to pro vás bezpředmětné, ale pokud se staví (a následně se musí z pódia odstranit) stack, pedalboard, více kytar, část bicí soupravy, basové kombo se přemisťuje z jedné strany pódia na druhou, instalují se klávesy a tak podobně, má tento dotaz své opodstatnění.
6) Bude nějaký aparát či část aparátu na půjčení, aby se nemuselo tahat všechno?
Na festivalech bývá většinou k dispozici základ bicích (takže bubeníci si vezmou jen činely, hi-hat, malý bubínek, šlapku atd.), basová aparatura a případně další aparát pro klávesy. Komba pro kytaristy na některých festivalech najdete také, ale kytaristé jsou většinou zvyklí na své nastavení, na vlastní zvuk, takže si tahají své věci s sebou.
Pokud ale nechcete brát všechno s sebou, jenom nástroj a efekty, je to sice určitý problém, ale v zásadě lze prohlásit, že když si veškerý zvuk děláte na efektovém řetězci, stačí se dohodnout, aby na pódiu nějaké kombo či stack byly. Všechno zapnete do čistého kanálu a jedete více méně na zvuk, který máte připraven. Záleží ale na kvalitě půjčeného aparátu, jeho výkonu, zda jde o stack či kombo atd. Daleko jednodušší je vzít si aspoň hlavu a nechat si pořadatelem připravit odpovídající bednu. Tak se ušetří hodně místa, vy hrajete na zvuk, na který jste zvyklí, a spokojenost je na obou stranách. Tento způsob praktikují hlavně majitelé stacků, zejména pak lampových hlav. Osobně si po dohodě na některé festivaly beru jen svou tříkanálovou hlavu, protože bych jinak musel přestavovat celou efektovou cestu a nepřineslo by to odpovídající výsledky. Pokud máte problémy s dopravou a hrajete na stack (a nemáte kombo s vybavením, odpovídající stacku), tak jde o nejlepší řešení.
7) Kdo bude zvučit, ví o našich požadavcích?
Pokud se s technikou, která festival zajišťuje, už znáte, tak to není problém. Ovšem když jde o první zkušenost, tak je nejlepší buď předem zdůraznit pořadateli vaše podmínky (či je zvýraznit ve smlouvě), nebo to předem probrat se zvukařem. Uvedu opět příklad z naší praxe - protože u nás zpívá i bubeník, je potřeba počítat na prakťáku s místem pro mikrofon (speciálně upravený stojan si vozíme sami), za stoličkou. Já např. požaduji, aby byla kytara snímána mikrofonem, rozhodně odmítám různé jakkoli upravené linky, vůbec mě nezajímají jakékoli speaker simulatory - prostě bedna s repro je bedna s repro.
Nahlaste také nejen požadovaný počet zásuvek, ale i jejich přibližné umístění na pódiu (ať si nemusíte zbytečně tahat prodlužováky).
c) Obecné záležitosti
1) Připravte si seznam skladeb, playlist, a to pro každého člena - nepůsobí zvlášť dobře (pokud to ovšem zase není záměr), kdy jeden člen skupiny o přestávce mezi skladbami pokřikuje na další, co se bude hrát. Je to dobré i z toho hlediska, že některé skladby potřebují třeba určitou úpravu zvuku, výměnu nástroje a tak, takže zatímco se ohlašuje nové číslo, tyto úpravy (včetně bleskové výměny šňůr, přeladění atd.) mohou v relativním klidu probíhat.
2) Dobré je připravit si takový playlist, kde se počítá se zkrácením či natažením doby produkce (nepůsobí hezky, když se skupina na pódiu dohaduje, co ještě přidá).
3) Dávej pozor na uklouznutí a následný pád i s kytarou v ruce, zejména na větších pódiích! Zvláště, používá-li technik nějaké mašinky na výrobu mlhy, kouře a tak. Některé nekvalitní výrobky rozstřikují po svém okolí olej či případnou esenci a po té to klouže jako blesk. Přesvědčil jsem se o tom sám, naštěstí kytara i organizmus vydržely.
4) Ukliď si pódium či ten prostor, kde se budeš pohybovat. Jde o to, abys nezakopnul o natažené kabely či neuklouzl po roztahaných playlistech atp.
5) Není špatné si také domluvit, co dělat v případě, že ten, kdo provádí celým koncertem (pokud vůbec počítáte s nějakým slovem mezi skladbami), se musí věnovat náhle něčemu jinému. Může prasknout struna, najednou nejde mikrofon, protrhla se blána na esáku, nutně se někdo potřebuje napít, vysmrkat, zapálit cigaretu... Slova by se tak měl ujmout další muzikant, který má před sebou mikrofon (takže by neměla nastat situace, jako např.: "... hele, říkej něco, já si musím vyměnit strunu...").
6) V žádném případě se nenech strhnout chvatem a euforií festivalu a nastav si pořádně svůj zvuk. Vím, je to těžké, někdy je ten spěch přípravy určujícím limitem délky vašeho vystoupení, také jsme tomu někdy podlehli, ale celkový výsledek pak není dobrý. Stejně se mezi skladbami pokoušíš se zvukem něco udělat a je z toho jen nervozita a nedobrý pocit.
7) A teď důležitá věc - při zastávkách na cestě neustále dávej pozor na své věci v autě. Nepodceňuj toto nebezpečí, raději ti ani nebudu říkat, kolik procent mých studentů a známých zažilo nepříjemná překvapení - a ve všech případech šlo jen o to, že jim auto s věcmi zmizelo na chvíli z očí. Pokud se musí zastavit mimo dohled, ať v autě zůstane jeden člověk, ostatní mu to občerstvení, pivo, cigarety, mohou donést. Nebo se prostřídat v hlídání a tak podobně.
