Dnes se opět vracíme k slíbenému pokračování článku Rockové styly - přehled vývoje rockové hudby za posledních 40 let z Muzikusu č. 1/2003, který nám posloužil jako nultý, úvodní díl k dalším článkům s touto problematikou, tedy i k dnešnímu, v němž si zcharakterizujeme hard rock včetně jeho vnitřních směrů, vývojových trendů a jednotlivých nuancí, zpřehledníme si typické představitele žánru, poukážeme na jejich celkovou úlohu v historii rocku... Celkové zhodnocení tohoto stylu včetně druhé přílohy najdete v dalším volném pokračování tohoto tématu, tentokrát v Muzikusu č. 11/2003, kde se budeme věnovat art rocku.
Rád bych vás také upozornil na to, abyste si v zájmu lepší přehlednosti a hlubšího pochopení podstaty věci dávali jednotlivé články do souvislosti jak mezi sebou (dnes to platí zejména o tématu Blues, blues rock v Muzikusu č. 4/2003), tak i vzhledem k nultému dílu a jeho dvěma přílohám. Totéž platí i o dnešních dvou přílohách, kdy první z nich představuje kompletující informace o vlivu skupin na hard rock a druhá, která bude uvedena v rámci tohoto seriálu v čísle 11/2003 (přehledně tak vyplyne vztah k dalšímu rockovému stylu, art rocku), přinese shrnující, obecný pohled na celkový vývoj stylu jako takového včetně přehledu klíčových alb.
Dnes nás tedy čeká jeden z určujících stylů rockové hudby, hardrock. Vlastně by se dalo říci, že pro mnohé fanoušky rockové muziky je právě hardrock synonymem rockové kultury a to zejména od konce šedesátých let do poloviny let sedmdesátých. Na rozdíl od mnoha jiných směrů se tento styl nikdy nepřestal výrazně prezentovat a to ani v obdobích, kdy se celkový zájem hudbymilovné veřejnosti obracel podle soudobých nejnovějších módních trendů k úplně jiným stylům. Pořád zde existoval, ať už u sestav, klasických pro daný styl, které se stáhly v osmdesátých letech do menších sálů nebo pouze do studií včetně vydávání různých výběrů pro skalní fanoušky či v nových formacích, které z něho vyšly a mnohdy se k němu i vracely. Na přelomu devadesátých let, v atmosféře všeobecné renesance zájmu o hudbu let šedesátých a sedmdesátých, se staré kapely zase vrátily, a i když jim až na některé výjimky došel zejména z hlediska skladatelské invence dech, tak prokázaly životnost této hudby a její vliv na celou rockovou scénu.
Nejdříve je nutné si termín hardrock přesněji specifikovat. Když pomineme některá vyloženě úletová a nesprávná zařazení podle jednostranného klíče (věřili byste, že Jimi Hendrix byl na začátku 70. let označen jedním britským časopisem za heavymetalového kytaristu?), tak v samých základech tohoto stylu nalezneme bílé blues a rhythm and blues, které v sobě v několika případech neslo ještě prvky anglické rané psychedelie a první část hnutí Mods.
To vše ve velmi rychlém nástupu vykrystalizovalo do obrovského náporu vlastního hardrocku, který svou skladatelskou invencí sevřenějších struktur skladeb a instrumentální virtuozitou, vzniklou jak na základě hlubšího proniknutí do filozofie nástroje, tak i vstřebáváním jazzových linek, bluesových kořenů a mnohdy i studia klasické hudby, přetavil první polovinu 70. let do na jedné straně svébytného, ale na straně druhé široce otevřeného stylu plného razantní rytmiky, nápaditých riffů a sól, vzniklých jak z improvizace, tak i z kompozičně propracovaných a do skladby zarámovaných postupů.
Proto si musíme uvědomit, že už jenom v rámci přehlednosti sem nemůžeme řadit kapely a interprety výrazně jiného stylového zaměření, u nichž občas, často jen v jednotlivých skladbách či jejich částech, zazněly tvrdší tóny, hutnější zvuk a mohutné riffy. Z celé plejády jde např. o Jethro Tull (např. Bursting Out), artrockové kolosy King Crimson (např. In the Court of the Crimson King) a Yes (např. Yessongs), patří sem i ojedinělé výlety do oblasti tvrdšího rocku u kapel jako Family s Johnem Wettonem, Pretty Things (Parachute), Spooky Tooth nebo Toto (Hydra), nemluvě už o pódiových prezentacích písničkového rocku a la Creedence Clearwater Revival, Herman's Hermits či Smokie. Styl těchto souborů vznikl za jiných okolností a hlavně se rozvíjel úplně jinou cestou. To bychom mohli tvrdit i opačně, že podle několika skladeb jsou Led Zeppelin a Deep Purple folkrockovými skupinami...
Berme prostě převažující filozofii kapely a uvědomme si, že rocková muzika je tvořena individualitami, které do tvorby svých skupin vnášejí osobitý feeling, což dává vzniknout širokým a rozmanitým formám výrazu.
Naopak, zařadíme sem, i když jen okrajově, styly, vzešlé z hardrocku a mající hodně příbuzných prvků. Jde zejména o pomprockové soubory, které už pro strukturu skladeb, jejich vyznění a hudební kořeny nelze brát jako přechod k artrockovým strukturám, a některé glamrockové party, u nichž by byla škoda nezmínit se o jejich tvorbě. Uvedeme i ta jména, která se pojetím už blížila dalšímu mocnému stylu, heavy metalu, ale hardrockové cítění u nich stále převládalo. Jinak až na výjimky nebudeme uvádět alba (ta klíčová jsou uvedena v příloze č. 2) a pro lepší orientaci vývoje nástrojových sestav za názvem skupiny najdete základní sestavu. Po tomto nutném úvodu se již podívejme na vlastní styl.
Kořeny
Pokud chceme mluvit konkrétně, tak přímé kořeny hardrocku můžeme nalézt ve třech rovinách. První a nejdůležitější byla tvorba Cream (g, bg, dr) se syrově rvavým a hřmotným projevem, bluesovým feelingem, omračující instrumentalitou a improvizačními schopnostmi, doplněná osobitým vlivem Vanilla Fudge (g, bg, key, dr), kteří přes své lehce psychedelické začátky výrazněji upozornili na zvuk kláves a jejich využití v hutnějším zvuku. Jako mezistupeň mezi první a druhou rovinou bychom mohli chápat tvrdou kanadsko-americkou rockovou partu Steppenwolf se zvukem dvou kytar a kláves (g, g, bg, key, dr).
Druhou rovinu pak rozhodně představuje temný a hlasitý zvuk Iron Butterfly, rovněž s výraznými klávesami a textovými vizemi, a třetí rovinu, zastupující komplexní vliv skupin zejména po stránce písňových struktur, důraznosti zvuku a v neposlední řadě i instrumentality, pak prezentují skupiny původně většinou z oblastí rhythm and blues jako Who (voc, g, bg, dr) a jejich hřmící rock se sólovým zpěvákem a stále častěji zřetelným vymaněním se z bluesových struktur, MC 5 s hlasitým a velmi tvrdým "detroitským" zvukem (někdy až skoro punkového řinčení), kanadští Guess Who (g, g, bg, key, dr) s vykřičenými skladbami a v neposlední řadě i proslulá líheň talentů, zejména kytaristů - Yardbirds.
Klasický hardrock - 1. fáze,
klasická, syrová - Bouřlivý nástup
První klasickou fázi hardrocku můžeme datovat do období let 1968-1971, kdy tato hudba zaznamenala vedle syrovosti a údernosti projevu i počátek mnoha forem výrazu a určitou variabilitu instrumentace. Už jen díky ní také můžeme tuto fázi rozdělit do dvou částí. První situujeme do konce 60. let, kdy byly na vrcholu soubory ve složení g, bg, dr nebo voc, g, bg, dr, v jejichž tvorbě byl nezanedbatelnou měrou obsažen silný bluesový vliv, druhá, zahrnující samý počátek let sedmdesátých, najednou uvedla širší instrumentaci, kde se výrazně začaly prosazovat klávesy nebo druhá kytara. I když byly tyto skupiny na první poslech od blues více vzdáleny než soubory první části, pořád na tomto feelingu stavěly a to i při sólových improvizacích - prvky blues, rhythm and blues, klasiky či jazzu se projevovaly na všech postech - u kytar, zpěvu, baskytary, kláves i bicích.
Vedle zarputilých jízd Jeff Beck Group (g, bg, dr) nám zde vyplývají skuteční klasikové a nosné pilíře hard rocku a zároveň nadčasoví velikáni tohoto stylu, jejichž vliv přesáhl samotnou existenci kapel (či jejich dočasný útlum). Máme na mysli bez jakéhokoli pořadí: Led Zeppelin (voc, g, bg, dr), vládce rockové scény sedmdesátých let (až na jedno období, trvající zhruba rok a půl) s velkou orientací na blues rock (zejména u prvních alb) a pozdějšími výraznými akustickými pracemi a občasnými novátorskými postupy ve skladbě. Dále jsou zde Deep Purple (voc, g, bg, key, dr, "služebně" starší, než Led Zeppelin a jako jediní je na rok a půl sesazující z hardrockového piedestalu), klasika s klávesami, vysokou instrumentalitou, propracovaností skladby včetně výrazných postupů, geniálních riffů, dokonalé improvizace, vynikajících sól a nevyhýbání se melodice. Následují Black Sabbath (voc, g, bg a dr, velký vzor pozdějšího světa heavy metalu), kapela mohutných riffů, dunivé, hrnoucí se stěny zvuku, dlouhých sól a (aspoň zpočátku) určitou složitostí skladby. Patří sem i Uriah Heep (voc, g, bg, key, dr) se svým kompaktním zvukem, pověstnými vícehlasy a brzkou orientací na písničkovou skladbu výrazné melodie včetně rozsáhlých, někdy až patetických ploch. K této silné čtyřce bychom mohli přiřadit i syrové Free (voc, g, bg, dr) s výrazným bluesovým cítěním. K silnějším novým jménům této první fáze mohou dále patřit Atomic Rooster (g, key, dr), kteří se od původní psychedelie rychle dostali k hutnému, valícímu se hardrocku, američtí hřmící Grand Funk Railroad (g, bg, dr) s rovnými skladbami a občasnými odbočkami do soulu a experimentu, vynikající a dnes zcela zapomenutí The Gun (g, bg, dr) a jejich od prvotní psychedelie rychle se oprostící narvaný hardrock se zcela ojedinělou spoluprací s orchestrem a později více eklektičtější Wishbone Ash s dvěma proplétajícími se kytarami, precizními skladbami a vícehlasy. Z dalších jmen bychom měli telegraficky vzpomenout na melodické Golden Earring (voc, g, bg, key, dr), irské bluesovější Skid Row (g, g, bg, dr), krátce trvající Cactus (voc, g, bg, dr), britskou scénou ovlivněné americké James Gang (g, bg, dr), k melodice tíhnoucí Three Dog Night (voc, voc, voc, g, bg, key, dr) a hutné, hlasité, až s prvky heavy, Blue Cheer (g, bg, dr).
Klasický hardrock - 2. fáze, klasická, vrcholová - V plné síle, zenit
Druhou, slavnou fázi, o které se obecně hovoří jako o 1. pol. 70. let, můžeme umístit do období let 1971 až přelom let 1975 a 1976. Pro tuto éru hardrocku je typická bohatost forem a jejich tříbení ("... každá kapela měla typický zvuk, ne jako později, kdy se všichni snažili znít stejně..." - Ian Paice), k dokonalosti dotažená instrumentální virtuozita, pevnější forma skladby, její razance a poměrně dost využitá úloha blues a zejména boogie. Mezi nově se prosazujícími kapelami byly jednoznačnými favority skotští Nazareth (voc, g, bg, dr) s výraznými riffy a chytlavými refrény přehledných písňových struktur, patří sem i agresivní americká parta Alice Coopera (voc, g, g, bg, dr) s teatrálním show, důrazem na hlas a určující úlohou piana, dále jejich krajané Aerosmith (voc, g, g, bg, dr), americká odpověď na britský hardrock s větší vyřvaností jejich frontmana, a hutní, drtiví Kiss (g, g, bg, dr) s velkým nadhledem techniky hry a se šokujícím pódiovým show (včetně některých až glamrockových okamžiků). Nezapomenutelní jsou i Bad Company (voc, g, bg, dr) jako noví zástupci syrového hard rocku s bluesovým feelingem. Absolutní vrchol klasického hard rocku 70. let, zenit, který obsahuje vše charakteristické pro tento styl včetně bezprecedentních osobních instrumentálních výkonů, nosných riffů, kompaktnosti a citu pro skladbu, je pak LP Rising skupiny Rainbow (voc, g, bg, key, dr) fenomenálního kytaristy Ritchieho Blackmorea (tento názor je obecně převládající).
Novými jmény, která přinesla další formy vyznění tohoto stylu, jsou například výrazně refrénoví Slade (g, g, bg, dr), dále nejdříve psychedeličtí a bluesoví a potom nesmírně úspěšní se svým řinčivým pojetím rockového boogie Status Quo, nezastupitelné místo zde mají Bachman - Turner Overdrive (B. T. O.) s hřmícími melodickými linkami, perfektním skloubením elektrické a akustické kytary a s občasnými, velmi zajímavými výlety do soulových a jazzrockových vod. Své první úspěchy zaznamenali i UFO (voc, g, bg, dr), hardrock s vlivy space rocku, Sweet (voc, g, bg, dr), rozervaní mezi vlastní, velmi kvalitní hardrockovou produkcí a neobyčejně úspěšnými glamrockovými hity ze stáje Chinn - Chapman, temní a zarputile mystičtí Blue Oyster Cult (voc/g, g, bg, key, dr) s mnohdy překomplikovanou stavbou skladeb, a nejdříve tvrdší a někdy až glamoví a později svými orchestrálními produkcemi nejvýznamnější představitelé pomp rocku, Queen (voc, g, bg, dr).
V tomto období nastupují také heavyrockoví Amboy Dukes (voc, g, g, bg, key, dr), hardrockoví Lucifer's Friend (voc, g, bg, key, dr) s důraznými klávesy, Trapeze (voc, g, bg, dr) s občasnou příměsí funky, Gary Glitter s vytleskávaným stadiónovým glamem (nebo, chcete-li glitter-soundem), taktéž glamoví T. Rex (jedni z prvních, kteří překonali prodejní rekordy The Beatles) s osobností Marca Bolana, komerčnější Suzi Quatro (g, bg/voc, key, dr) a tvorbou Black Sabbath hodně ovlivnění Budgie (g, bg, dr). Zajímavou kapitolou pak byl nástup klasicky znějících Montrose (voc, g, bg, dr) s velkou orientací na Led Zeppelin a svým hard & heavy zvukem předznamenávající celé následující období.
Postklasický hardrock 2. pol. 70. let (předchůdce hard & heavy)
- Setrvačnost a pokles
Tak a teď už musíme rychleji. Pro tuto fázi, datovanou do období od přelomu let 1975-76 do přelomu let 1980/81, je vedle starých, prověřených jmen typické pokračování a využívání hudebních forem předešlých let včetně zpracování dalších vlivů, směřující k heavymetalovému rachotu (zatím ještě jednotného a jednoduchého). Řada nových formací začíná svou relativně stálou orientací k hardrocku vyčnívat vzhledem k ostatnímu vývoji včetně pomprocku, který se právě hodně rozvíjí, a americké scény vůbec. V podstatě jde o zápas mezi hudebním dědictvím a novou, agresivnější tváří.
Novými tahouny tohoto období jsou jistě Thin Lizzy s hardrockovou melodikou dvou sólových kytar (g, g, bg/ voc, dr), AC/DC (voc, g, g, bg, dr) se spíše akordovými riffy a významnými prvky blues v sólech, Van Halen (voc, g, bg, dr) zejména u kytaristy se zcela novátorskými, neuvěřitelnými instrumentálními výkony, a v souvislosti s celou kapelou s často proklamovanou úlohou jako předzvěsti metalové smrště a významní nástupci klasických legend, Whitesnake (voc, g, g, key, dr) s prvotním duchem Deep Purple a pozdějším posunem do melodického hard & heavy až pompu s následným návratem k hardrocku, Gillan (voc, g, bg, key, dr) s mohutným, dravým zvukem a sestavy Ozzyho Osbournea (voc, g, bg, dr) s obrovským vlivem na celou metalovou scénu. V další rovině můžeme jmenovat ostré Mahogany Rush (g, bg, dr), k uzavřenějším rockovým skladbám směřující Sammyho Hagara (g/voc, g, bg, key, dr) a refrénové Geordie (voc, g, g, bg, dr), dále celou scénu pomp rocku, tvořenou soubory Kansas (voc/key, g, g, bg, dr, vi), Boston (voc, g, g, bg, dr), Styx (voc/key, g, g, bg, dr), Journey (g, g, bg, key, dr), hardrockovějšími Magnum (voc, g, bg, key, dr) a kanadskými Triumph (g, bg, dr), Saga (voc, g, bg, key, dr) a s new wave laškujícími Cars (g, g, bg, key, dr). Umírněnější směr (AOR - tzv. rock pro dospělé) zastupují Foreigner (voc, g, g, bg, key, dr) a Loverboy (voc, g, bg, key, dr), své místo zde mají nastupující Pavlov's Dog (voc, vi/fl, g, bg, key, dr), hardrock s houslemi a flétnou, svůj pop rock stále přitvrzující Quiet Riot (voc, g, bg, dr), křiklaví a riffoví Kix (voc, g, g, bg, dr), přímočaré, punkově divoké Runaways (g/voc, g, bg, dr), nestálí Cheap Trick (g, g, bg, dr), melodičtí Heart (g/voc, g/voc, bg, g/key, dr), nekompromisní Heavy Metal Kids (voc, g, bg, key, dr) a tvorbu AC/DC za vzor mající švýcarští Krokus (voc, g, g, bg, dr).
Hardrock 80. let (hard & heavy) - 1. fáze: Pauza
Zde už nejsou tak výrazné dělící momenty, úloha minulých kapel je zde potlačena, i když zde existují stále celky s prakticky nezměněným přístupem (Status Quo, Van Halen, Black Sabbath...) a stále větším vlivem live koncertů (Rush, Queen, AC/DC...). Některé z nich absorbují i vliv převládajícího heavy metalu. Z nových silných jmen 1. fáze (do pol. 80. let) lze uvést klasické hard & heavy Michael Schenker Group (voc, g, bg, key, dr), Def Leppard (voc, g, g, bg, dr) s původním vlivem Thin Lizzy a Rolling Stones, Dio (voc, g, bg, key, dr), David Lee Roth (voc, g, bg, dr) s důrazem na show, nedoceněné Great White (voc, g, bg, dr), ovlivněné Led Zeppelin a Aerosmith a na samém okraji díky prvním drsným albům stojící Motrhead (bg, g, dr). V sestavě tohoto období by pak neměli chybět krátce trvající hard & bluesoví Firm Jimmyho Pagea (voc, g, bg, dr), glamově nařvaní W.A.S.P. (g, g, bg, dr), gotičtí Cult (voc, g, bg, dr) se sklony k pompu, zlobivě popěvková Joan Jett a její The Blackhearts (g/voc, g, bg, dr) a umírnění Survivor (voc, g, g, bg, dr) včetně skupiny Asia (g, bg, key, dr), výrazného završení pomp rocku.
Hardrock 80. let (hard & heavy) - 2. fáze: Probouzení
V této době (2. polovině 80. let) vznikají skupiny, oscilující mezi obdivem ke klasickému hardrocku 70. let, jeho monumentálním vyzněním v 1. pololetí 80. let a hřmícím heavy metalem. Převládá písničková struktura, některé soubory po slibném začátku rychle "vyměknou" (typickými příklady jsou Bon Jovi - voc, g, bg, key, dr, Bonfire - voc, g, g, bg, dr, nebo Europe - voc, g, g, bg, key, dr) nebo se soustředí na plagiát 70. let. Úloha blues rocku a klasického hardrocku se koncem tohoto období zvyšuje.
Z velkých jmen můžeme jmenovat jen americky vyřvané, divoké Guns 'N Roses (voc, g, g, bg, dr) a s vývojem k melodice a hard & heavy skupinu Cinderella (voc/g, g, bg, dr) se stále větším důrazem na blues rock a jižanské struktury. Typickým produktem doby jsou pak "rtěnkové bomby", výrazně pódioví, glamoví Poison (g, g, bg, dr), k heavy směřující L. A. Guns (voc, g, g/key, bg, dr), dále monstróznější Kingdom Come (g/voc, g, g/key, bg, dr), ambiciózní House of Lords (voc, g, bg, key, dr), řinčivější Tesla (voc, g, g, bg, dr) s bluesovými a akustickými momenty, hard & heavy F. M. (voc, g, bg, key, dr) a 70. léty ovlivnění Little Angels (voc, g, bg, key, dr).
K samému přelomu 80. a 90. let můžeme uvést hard & blues & boogie & street hudbu Quireboys (voc, g, g, bg, key, dr), klasicky hardrockové Firehouse (voc, g, bg, dr), nekompromisní Gun (voc, g, bg, dr - neplést s The Gun konce šedesátých let), Damn Yankees (voc, g, bg, dr) a pohodovější Thunder (voc, g, g, bg dr), umírněné Bad English (voc, g, bg, key, dr), od blues rocku k energickému hardu směřující Jeff Healey Band (g, bg, dr), Badlands (voc, g, bg, dr) s bluesovými i metalovými názvuky a velké obdivovatele 70. let, Black Crowes.
Do této doby pak spadá i přípravná fáze renesance hardrocku, kdy se mnohé klasické soubory začínají opět dávat dohromady či vyvíjet zvýšenou činnost.
Renesance hardrocku - 1. polovina 90. let - Probuzení
V tomto období zvýšeného zájmu o hudbu 60. a 70. let sice mají nově vzniklé kapely svou šanci, ale ve srovnání se znovu se navracejícími legendami upadají rychle do pozadí. Renovované a znovu nastartované kapely se sice vrací v plném lesku, ale i když brzy (až na výjimky) ztrácejí sílu (hlavně z pozice skladatelské invence, muzikantsky jim to hraje pořád dobře), díky historické síle svého jména pokračují v pozici klasika dál. Jimi smetené kapely se začínají soustřeďovat spíše na koncertní činnost (viz tabulka). Z nových jmen pak lze v 1. polovině 90. let vyzdvihnout instrumentální smršť kvarteta Mr. Big (voc, g, bg, dr) a pak snad jen skotské Almighty (voc, g, bg dr) s prvky Cult a Motörhead, švédské Clawfinger (voc, samply, g, g, bg, dr) se směřováním k funky a krátce se mihnoucí Slashovi hardrockově bluesoví Snakepit (voc, g, bg, key, dr). Do dalších nových souborů výrazně pronikají vlivy jiných stylů, např. funky, rapu, grunge atd.
Hard rock 2. pol. 90. let + současnost - Zklidnění, pozice klasiky
Vedle stále činných legendárních skupin, z nichž některé na síle neztrácejí a základ jejich činnosti je zejména v koncertních turné (Uriah Heep, Status Quo...), v albech (Deep Purple...) či v obojím (Ozzy Osbourne, AC/DC...), se u nových kapel hodně rozvinul fenomén využívání či dokonce zneužívání a plagiátorství hardrockové látky 70. let.
Pozn.: Pokud by vás zajímala statistika nejčastějších sestav hard rocku, tak jasný primát drží typ voc, g, bg, dr (a la Led Zeppelin, Free...), následuje voc, g, bg, key, dr (a la Deep Purple, Uriah Heep...), tesně za ním jsou dva druhy sestav, g, g, bg, dr (a la Kiss, Wishbone Ash...) a voc, g, g, bg, dr (a la Aerosmith, AC/DC...) a na pátém míste najdeme typ g, bg, dr (a la Cream, The Gun...).
