Letem kytarovým světem - Glam rock

Pamatuji si, že v první polovině sedmdesátých let nebylo možné jít na mejdan a neslyšet na plné pecky svíty, slejdy, smokáče, kisáky, někdy i suzinu, doplněné o kůpra, glitra a pro ty měkčí třeba o rabets (pro nepamětníky překládám - šlo o kapely Sweet, Slade, Smokie, Kiss, Suzi Quatro, Alice Coopera, Garyho Glittera a The Rubettes). Ano, hvězdná éra hvězdné muziky - a myslím to slovo hodně nablýskaně, protože to nablýskaná muzika opravdu byla. Ale věřte mi, nešlo jen a jen o ty obleky a malování...

Dnes si přiblížíme v rámci doplňků historie rockového fenoménu právě tuto oblast muziky, která bývá nejčastěji uváděna jako specifický subžánr hard rocku. A glam rock, který pak později po nucené přestávce vysublimoval do forem glam metalu (hair metal, arena metal) osmdesátých let, si pozornost rozhodně zaslouží. Zasadíme tak další kamínek do oné mnou proklamované mozaiky obecné povědomosti o vývoji rockové hudby. Takže na rozdíl od předchozího dílu nepůjde o období, ale o styl.

1 Vymezení období

1.1 Celkové vymezení

Glam rock můžeme zařadit do poměrně úzkého časového období, ohraničeného lety 1970-1975. Osobně se při časovém vymezování většinou varuji přesných letopočtů, protože hudba a styl nikdy není záležitost přerodu ze dne na den. V případě glam rocku ale takto, aspoň pro naše potřeby uvedení tohoto substylu, postupovat můžeme.

1.2 Zařazení do kontextu vývoje rockové hudby

Šedesátá léta končila velkým třeskem, na němž mělo velký podíl nejen rozpad(1) či ústup zavedených ikon(2) tohoto desetiletí, ale prudký nárůst dalších hudebních forem a žánrů, z nichž mnohé z nich se staly synonymy rocku jako takového(3). Navíc došlo k vzepětí instrumentality(4) a na scéně se objevily soubory(5), jejichž další vývoj definoval celou strukturu rockové hudby, a to i včetně změn, ke kterým zákonitě muselo dojít(6). Na scénu se také draly další hudební formy, a to jak delší konceptuální celky(7), tak i přímá sepětí se světem artificiální (vážné) hudby(8).

To všechno mělo za následek, že řada umělců hledala nové formy vyjádření už jenom proto, že to trh umožňoval, že si tyto pokusy velmi rychle našly své obecenstvo. Právě toto období je éra hlubokého a procítěného posluchačského zájmu, kdy na řadu koncertů se chodilo na muziku, pro dojem, ne si vymlátit hlavy o okraj pódia.

Glam rock po svém zániku(9), kdy nemohl jako efektní výhonek hard rocku přežít vše zničující tsunami punku, přežíval jen ve tvorbě svých nositelů, kteří se buď do určité míry přizpůsobili diktátu doby, nebo, opřeni o svou obec fanoušků, zůstali při svém vyjádření či se v tichosti rozpadli nebo stáhli do klubů a malých šňůr či se uchýlili k vydávání nejrůznějších koncertních záznamů a „best-ofek“...

Ovšem přece jenom něco zůstalo z odkazu glamu první poloviny sedmdesátých let. Byla to právě scéna heavy metalu, která přinesla některé prvky z glamu do svého vyjádření. Zrodil se tak stylově velmi nejasně ohraničený subžánr glam metal, uváděný někdy i pod názvy arena metal či hair metal. Spojovacích prvků mezi oběma scénami bylo koneckonců dost, takže aspoň na základě některých z nich (viz níže) bychom sem mohli zařadit soubory typu Mötley Crüe, Poison, Quiet Riot, Ratt, Great White, Twisted Sister, Vixen, Kix, L.A. Guns, W.A.S.P., Cinderella (v počátku) a další, zcela okrajově pak i skupiny, obecně řazené spíše do pop metalu - a teď to nemyslím vůbec hanlivě, neboť před tím, co vytvořili, dávám také klobouk dolů (namátkou Bon Jovi, Def Leppard, Scorpions, Europe).

A to, přátelé, vůbec nemluvíme o přímém vlivu glamrockových osobností na další vývoj rockové hudby. Od nesmírného vlivu Marca Bolana na řadu kapel včetně Power Station a dalších, včetně některých punkových a novovlnných osobností, přes třeba ovlivnění počátku tvorby Queen po kupříkladu vliv Slade a Noddyho Holdera na Nikkeho Sixxe (bg, Mötley Crüe), Johna Edwardse (bg, Status Quo), Nickyho Wireho (Manic Street Preachers) atd.

Až teprve na konci osmdesátých let při nárůstu renesance zájmu o muziku šedesátých a první poloviny sedmdesátých let dochází k oživení zájmu o klasické představitele glam rocku. A kupodivu, někteří z nich se opět dostali do ohniska zájmu veřejnosti, a to nejen při velkých akcích a festivalech, ale i svou další tvorbou. Ovšem i na ně poté dolehla ona autorsky-invenční vyprahlost navrátivších se ikon šedesátých a sedmdesátých let. A pokud byly nějaké výjimky, ty jen potvrzovaly pravidlo.

2 Charakteristika substylu

Termínem glam rock, občas dobově pojmenovávaným jako glitter či glitter sound, se označovaly skupiny či osobnosti, jež zaujaly na svou dobu netypickými pódiovými prezentacemi, postavenými zejména na do té doby nestandardních pódiových efektech, blýskavém lurexovém oblečení a celkově nápadné scéně, doplňující významně specifickou hudební stránku, vyrůstající z některých forem rocku konce šedesátých let, nejvíce však z hard rocku.

2.1 Kostýmy a líčení

Interpreti tohoto stylu se oblékali do blýskavých kostýmů, nápadným prvkem se staly i boty na hodně vysokých podpatcích. U některých skupin měl každý člen svou barvu oblečení(10), přiřazenou roli v určené image dle určité postavy (i vymyšlené)(11), některé kostýmy byly prvoplánově pobuřující už jenom svou nezvyklostí(12). Úprava líčení či v některých případech dokonce můžeme říci nanášení masky na obličej včetně celkového image bylo tak nezvyklé, že šlo až o androgynní záležitosti(13). Linky kolem očí(14), psychogenní odpoutání se od reality(15), to vše byly už jen doplňky celkového vzhledu muzikantů. Stačí vzpomenout i opravdu nezvyklé tvary obroučků brýlí Eltona Johna.

Své místo zde měly i různé tvary nástrojů či jejich povrchové úpravy, ale nešlo o tak masivní jev jako v jiných, např. psychedelických šedesátých letech.

2.2 Pódium

Vedle běžných pódiových prezentací se rozjelo rockové divadlo, které buď tvořilo komplet s kostýmy protagonistů(16) nebo bylo vytvářeno jako doprovodný celek(17). V každém případě ale muselo jít o hodně blýskavou záležitost (světla), vytvářející celkově blyštivý, a až na Wizzard, Kiss či Alice Coopera, hodně vymydlený dojem.

2.3 Hudební stránka

Nejdříve si musíme uvědomit, že šlo o subžánr, jehož některé průvodní znaky mohla pojmout celá řada stylů. Proto také nacházíme i v tvorbě některých interpretů, obecně řazených do jiných žánrů, některé znaky charakterizující glam jako takový. V té době, kdy některé skupiny si teprve začínaly utvářet své místo na slunci, byl tento trend hodně lákavý.

Takže můžeme říci, že glam rock tvořily tři základní větve.

a) První, orientovaná na softrockovou písničku a popovější vyznění zaznamenala celkem hodně zájmu médií, v celkovém kontextu tohoto substylu ale na další vývoj rockové hudby velký vliv neměla. Jako typického představitele můžeme za všechny uvést Eltona Johna, z rockovějších vyznění pak na samém konci první poloviny sedmdesátých let bývají k tomuto ranku řazeni rockoví Smokie, na které nedám v kontextu vývoje rocku dopustit, dále popoví The Rubettes, Bay City Rollers (zařazení bývá diskutováno) či třeba raná Suzi Quatro.

b) Druhá větev stavěla na jednoduchých popěvcích, halasných, stadiónových, davových (tehdy jsme jim říkali fotbalových) výkřicích v chytlavých refrénech a celkově nekomplikovaném kompaktním soundu skladby. Vliv na další vývoj rocku byl spíše jen úzký(18). Zde jde jednoznačně o umělce typu Garyho Glittera. U některých interpretů byla hranice mezi první a druhou větví často nezřetelná.

c) Třetí větev byla pro nás ta pravá, ta, kterou jsme měli rádi a jejíž představitelé byli tvářemi glam rocku. Stylově se opírala o hard rock a nápadnost image využívala spíše z hlediska marketingu. Navíc pro řadu z nich byl hard rock základním prvkem jejich feelingu a glamový nádech získali často až po sérii hitů, řazených právě do této kategorie. Ano, právě sem patří takové soubory jako Slade, Sweet, Mud, Kiss, Alice Cooper a další, kdy zvláštní a osobitou podkapitolu této větve pak tvoří T. Rex s Marcem Bolanem a z psychedelie přicházející David Bowie.

3 Vlastní vývoj stylu a představitelé

3.1 Proto-glam

Pokud se zaměříme na skupinu, která už v sobě nesla prvky pozdějšího glamu, tak to jistě byli New York Dolls, obecně ve vývoji rocku považovaní za jedny z předchůdců punku. Řada kapel z éry glamu právě toto kvinteto uváděla jako jeden ze svých hlavních vzorů. Můžeme zde tak doporučit hned dvě jejich alba: New York Dolls (1973) a Too Much Too Soon (1974), vydaná právě v době vrcholného glamu.

3.2 Nástup

(1970-1971)

Koho že můžeme určit za první jméno tohoto substylu? Jednoznačně Marca Bolana a jeho T.Rex. Není divu, vždyť právě v tomto období, které vymezujeme do let 1970-1971, má největší úspěch právě s eponymním albem Electric Warrior (předchozí LP T.Rex obsadilo 13. místo v Anglii), které se usazuje na 1. místě žebříčků. Hudební scéna si začíná rychle zvykat na novou tvář, která předznamenává velké změny - vždyť v těsném závěsu za ní jde rychle nahoru David Bowie, kdy Hunky Dory svým 3. místem tvrdě poráží The Man Who Sold the World z roku 1970. Bowie se na základě svého předchozího vývoje do nástupu nového substylu skvěle hodí, výrazem, pódiovou prezentací, hudbou i svým převtělováním.

Z této „staré“ gardy přináší Elton John ještě předchozí feeling v albech Elton John a Tumbleweed Connection z roku 1970, kdy následné album Madman across the Water je propadákem, ale tento stav nebude mít dlouhého trvání.

Nově se zde objevují čerstvá jména. Na scénu přicházejí Slade, kteří se během velmi krátké doby stanou nejtypičtějšími představiteli tohoto subžánru (spolu s Glitterem a T.Rex - ovšem s delším dopadem a popularitou). Album z tohoto období Play it Loud tomu zatím nenasvědčuje, ale již singly z dalších desek začínají bourat hitparády. Tatáž situace je i u Sweet s Funny How Sweet Co-Co Can Be. I Mott the Hoople se začínají zvedat, ale ohlasy na jejich tři alba tohoto období, Mad Shadows, Wild Life a Brian Capers, jsou malé a kolísají.

Za oceánem ale rychle zvedá hlavu další osobnost Vincent Furnier s kapelou Alice Cooper. Po neúspěšném Easy Action začíná bodovat deskami Love it to Death a Killer.

3.3 Klasické období

(1973-1974)

Glam udeřil plnou silou. Drtivá většina jeho představitelů sklízí úspěchy, koncerty jsou vyprodané, náklady desek také a nový substyl drtí nejvyšší místa anket.

Holderovi Slade se jednoznačně stávají tváří glam rocku, když jejich album Slayed? obsazuje první místo v Anglii.

Ale ani další představitelé se nenechávají zahanbit - Elton John se rychle v novém stylu zabydluje a jeho Honky Cháteau je hned na 2. místě celonárodního žebříčku, následující rok pak obě jeho alba, Don’t Shoot Me I’m Only the Piano Player a Goodbye Yellow Brick Road, obsazují příčku nejvyšší.

The Slider a Tanx Bolanových T.Rex jsou čtvrté a v těsném závěsu za ním třese kovovou zbrojí jedno z nejlepších alb Davida Bowieho, The Rise and Fall Stardust and the Spiders from Mars. Roku 1973 pak jeho album Alladin Sane získává také první pozici v anglickém žebříčku, a není divu.

Ani Mott the Hoople na tom nejsou špatně. Nejdřív jejich All the Young Dudes překonává předchozí desky a o rok později album Mott (7. místo) se stává jejich nejúspěšnější deskou.

V Americe pak slaví Alice Cooper svůj první opravdu velký úspěch s fenomenální řinčivou deskou School’s Out (2. příčka v Billboardu). Kapela si svůj úspěch znásobí hned za rok, kdy jí vychází její nejlepší deska Billion Dollar Babies, která zaslouženě získává 1. místo v Billboardu. Pak ale následuje pokles s deskou Muscle of Love, který předznamenává další vývoj této kapely.

A že by byl konec nových jmen? Ale kdeže. Do anglických anket se hodně hlasitě pouští Gary Glitter, kdy jeho debut Glitter vystoupá hned na 8. pozici, aby další LP, Touch Me, sklidilo úspěch umístěním na stříbrném místě..

Prozatím nesměle se objevuje i baskytaristka a zpěvačka Suzi Quatro, Sweet mají úspěchy se singly, ale album jim vychází jen v USA a v Kanadě.

3.4 Setrvačnost

(1974-1975)

Soubory, úspěšné v předchozím období, sklízejí zasloužené úspěchy, ovšem pomalu se scéna a zájem posluchačů začíná měnit. Právě v tento čas se na samý vrchol svých interpretačních, autorských a instrumentálních možností dostává řada souborů nosných stylů rocku(19) včetně vynikajících a již stylově usazených děl a projektů. Navíc docházelo u řady skupin i ke stylovým posunům, samozřejmě v rámci jejich feelingu(20), na což jejich fanoušci reagovali zvýšeným zájmem o koncerty a desky. Nezřídka se i schylovalo k razantním změnám v obsazení(21) a mnohdy i nástupu nových souborů, vzešlých z této líhně(22).

To všechno oslabovalo některé z předchozích interpretů glam rocku. T.Rex albově nezadržitelně klesají, od 12. pozice (Billboard) u Zinc Alloy and the Hidden Riders of Tomorrow ke slabší Light of Love. Ostatní se ale zatím drží. David Bowie obsazuje s Pin Ups a mou oblíbenou Diamond Dogs dvakrát první místo, roku 1975 je jeho LP Young Americans na skvělém 2. místě. I Elton John jednoznačně boduje svými alby Caribou a Captain Fantastic and the Brown Dirt Cowboy. Pouze Rock of the Westies se tak tak dostane do Top 5. Mott the Hoople už albem The Hoople nezopakují předchozí úspěch, zato Slade opět válí, a to pořádně. Jejich Old New Borrowed and Blue se opět usazuje na vrcholu anket a zatím nevadí, že jejich následné LP, Slade in Flame je „pouze“ šesté. Mým osobně oblíbeným Sweet vychází skvělá alba Sweet Fanny Adams a hardrockové Desolation Boulevard. To ovšem ve své syrové podobě žebříčky nezahýbá(23). U této kapely jednoznačně škoda.

A co nová jména, která ještě zachycují onu blyštivost glamu? Přicházejí dobově nedocenění Mud, kdy po dvou prvních albech Mud Rock a Mud Rock, Vol. 2, která se dostala do Top 10, následný počin Use Your Imagination rychle klesá. The Rubettes také o sobě dávají vědět, ovšem jde spíše o singlovou kapelu, kdy jejich nejúspěšnější album We Can Do It se vysouká na 41. pozici. Neboduje moc ani Suzi Quatro a ani Gary Glitter, zato Bay City Rollers se blyští pořádně. Poukazují ovšem na labutí píseň glamu, protože přes první místa jejich desek Rollin’, Once Upon a Star a Bay City Rollers nezanechávají za sebou výraznější stopu a konec glamu je i jejich konec.

Drtiví Kiss se pomalu, ale nezadržitelně valí směrem nahoru, z posledních pozic Top 100 se jejich album Dressed to Kill dostává na 32. místo. A jemní a přívětiví (a hlavně singloví) Smokie a jejich Don’t Play Your Rock and Roll To Me? Během roku 1975 se albem Changing All the Time dostávají do Top 20 anglické hitparády.

4 Závěr

Glam rock až na výjimky nemohl přežít vrchol éry hard rocku a art rocku a drtivý přerod, který se udál smrští nástupu punku a programovou krizí předchozích hodnot. Přesto za sebou nechal výraznou stopu a nemyslíme tím jenom už vzpomínaný glam metal. Skupiny přinesly do výrazu rockové hudby nová vyjádření a mnohé z nich dokázaly ovlivnit celé další generace. A nebo - co kdybychom jenom řekli, že to prostě bylo fakt moc hezký...?

(1) Mezi jinými hlavně Beatles.

(2) Prakticky celá scéna mersey soundu a interpretů, odvíjející svůj styl od této scény.

(3) Zejména hard rock, progressive rock či již art rock.

(4) V této době nejen u kytary, ale i u dalších nástrojů.

(5) Mj. Led Zeppelin, Pink Floyd, Black Sabbath, Yes, Deep Purple, King Crimson, Uriah Heep, Genesis, Wishbone Ash, Jethro Tull...

(6) Pravidlo reakce - v tomto případě rok 1975 a nástup punku.

(7) Rockové opery a fenomén Who či Jethro Tull.

(8) Emerson, Lake & Palmer.

(9) Jako styl v ohnisku zájmu veřejnosti.

(10) Např. Sweet.

(11) Např. Kiss.

(12) Např. Slade a osobnost Noddyho Holdera.

(13) David Bowie.

(14) Marc Bolan, Alice Cooper.

(15) Např. Wizzard.

(16) Kiss.

(17) Alice Cooper.

(18) Nanejvýše šlo o některé formy raného punku.

(19) Hard rock, art rock, blues, blues rock, classical rock.

(20) Např. u Jethro Tull posun od širokých konceptuálních alb (Thick As a Brick) k písničce (War Child) a akustičtějšímu vyjádření (Minstrel in the Gallery).

(21) Kupříkladu Deep Purple.

(22) Např. Thin Lizzy (Jailbreak).

(23) Zato singl Fox on the Run v nablýskané produkci Chinna-Chapmana tedy ano.

Trevor Rabin

Muzikus 1/2006 - Kytaroví velikáni (str.48, noty, diskografie)

I když Rabin v rockovém světě nejvíce proslul svým členstvím u Yes, kdy se podílel na takových albech jako 90125, Big Generator, Union a Talk, v hudební branži obecně je velice ctěn pro svou filmovou a televizní muziku. A v tom opravdu nepolevuje. Uvědomme si, že od doby našeho článku se podílel na více než patnácti dalších snímcích. A nejsou to hned jen taková „béčka“ - můžeme si zde namátkově jmenovat třeba The Guardian s Kevinem Costnerem (na soundtracku se podílel i Bryan Adams), National Treasure 2 s Nicolasem Cagem, sci-fi komedii Get Smart s Annou Hathaway, The Sorcere’s Apprentice (opět s Cagem) nebo 5 Days of War, kde hrají Andy Garcia a Val Kilmer.

A jeho hostování? No, zde také rozhodně nepolevil, za zmínku rozhodně stojí účinkování s Don Harper’s Oceana Orchestra či podíl na trochu opožděně vydaném albu Pull od poprockových Mr. Mister.

Při této činnosti tak jeho vlastní sólová tvorba zůstává v pozadí. A tak trochu neprávem, protože po dlouhé době vydané album Jacaranda ukazuje na rozsáhlost Rabinovy hry, stylové i po stránce feelingu. Deska obsahuje jazzové prvky, rockovou naléhavost i výlety do klasické hudby. V podstatě všechny nástroje si Rabin nahrál sám, z hostujících muzikantů pak můžeme jmenovat Vinnieho Colaiutu (dr, např. od Franka Zappy či Stinga), Loua Molina III, dlouholetého Rabinova bubeníka (hrál mj, i s Billym Sherwoodem), Ryana Rabina (syn Rabina), ve skladbě Anerley Road hraje na baskytaru Tal Wilkenfeld (od Jeffa Becka či Herbieho Hancocka), v Rescue zpívá Liz Constintine.

K těm nejzajímavějším novinkám pak jistě patří jeho účast na benefici City of Hope, programu, jehož výtěžek je věnován nadaci boje proti rakovině.

Diskografie

Trevor Rabin - sólová tvorba

Jacaranda (2012, Varése Sarabande)

Spitzovo jméno je nejvíce spjato s fenoménem amerických Anthrax, členů Velké thrashmetalové čtyřky, s nimiž působil v obdobích 1983-1995 a 2005-2007. Ani předtím nebyl nijak neznámým, protože si na samém počátku osmdesátých let své ostruhy zasloužil u Overkill a sestavy Trasher. Spolu s Davem Mustainem dal dohromady i kapelu Red Lamb. A čemu se rád věnuje bokem? Hodinkám! A proč ne?

Mimochodem, Spitzem zmiňovaná deska měla velký vliv na celou řadu dalších osobností. Ze všech můžeme jmenovat třeba Slashe, Kurta Cobaina (abychom to vzali z různých stylových oblastí), Nikki Sixx se o ní zmiňuje ve své knize, James Hetfield na ni nedá dopustit atd.