Kytaroví velikáni - Matt Heafy + Corey Beaulieu

„Ještě jsem neměl pilnějšího žáka, než byl Beaulieu.“

Bill Pierce, pedagog z Mark’s Music, Brewer

„Vůbec neumím číst noty na kytaru, neučil jsem se to. Umím to jen na saxofon. Ale to mi zase na kytaře moc nepomůže.“

Matt Heafy

Jak už jsem uvedl v červnovém vydání, takzvané dvojprofily kytaristů se u čtenářů setkaly s tak velkým ohlasem, že jsme k tomuto typu představování osobností po nějakém čase přistoupili znovu. Je to ostatně logické už jenom z toho hlediska, že se v těchto případech jedná o dvě strany jedné mince. Jde totiž o kytaristy, které vzhledem k jejich tvorbě, práci a celkovému přístupu je zbytečné uvádět každého zvlášť. Tyto dvojice jsou vždy spjaty s určitým projektem či členstvím v kapele a jejich feeling je navzájem propojen do té míry, že uvedením každého z nich samostatně by celkový pohled jenom rozkouskovalo. Zvláště v těch případech, kdy tito kytaristé spolu působí v podstatě už od počátku své kariéry. A to je přesně případ dnešní dvojice.

Ano, dnes pořádně přitvrdíme - bude totiž řeč o nekompromisním duu Heafy - Beaulieu ještě nekompromisnější metalcoreové floriodské kapely Trivium, jejíž renomé v heavymetalových kruzích stále více roste. Stačí si uvědomit nejen taková alba, jako je The Crusade se silnými skladbami Anthem (We Are the Fire) a The Rising a Shogun s výraznou Into the Mouth of Hell We March, ale také i skutečnost, že kapela vystupuje na hlavních pódiích prestižních festivalů spolu s takovými jmény jako Dragon Force, Shadows Fall, Arch Enemy a zvláště Machine Head, Korn, Metallica a Iron Maiden...

Matt Heafy

Matthew Kiichi Heafy se narodil 26. ledna 1986 na Iwanuki v Japonsku do japonsko-americké rodiny. Po matce Japonec, po otci Američan s irským původem. Rodina se rok po jeho narození odstěhovala do Orlanda na Floridě, kde Heafy sídlí dodnes.

Ve dvanácti letech se dostal k muzice, ale ne přes kytaru, jak by se dalo předpokládat. Začal se tehdy učit na saxofon, ale dlouho u tohoto nástroje nezůstal. V tomto věku ho ovlivnily takové kapely jako Metallica, Iron Maiden, Judas Priest, Megadeth, Slayer, Pantera, Poison the Well, ale také i Black Sabbath a Dream Theater. Takže přechod ke kytaře byl velmi rychlý, zvláště když dostal od svého otce Gibsona Les Paula (má ho dodnes a dodnes na něj také hraje). Začal se učit dle poslechu a základními vzory se mu stali James Hetfield, John Petrucci a Yngwie Malmsteen. Na samém konci devadesátých let se na střední škole, kam chodil, účastnil jedné talentové přehlídky. Tam svým výkonem v Self Esteem, cover verzi od Offspring, natolik zaujal zpěváka místní kapely Brada Lewtera, že ho požádal, zda by nechtěl zkusit hrát v jeho kapele. Ta kapela se jmenovala Trivium.

Trivium (1)

Lewter tehdy zavedl Heafyho do zkušebny kapely, která byla situována v domě jejich tehdejšího bubeníka Travise Smithe. Sestavu na kvartet doplňoval baskytarista Brent Young. Společně si zkusili zahrát For Whom the Bells Tolls od Metallicy a výsledkem bylo rozhodnutí, že to v tomto složení zkusí. Psal se rok 1999.

Po prvních vystoupeních v místních klubech a na menších scénách se ale ze sestavy rozhodl odejít právě zpěvák Brad Lewter. Zbylí členové se nejdříve rozhodli, že náhradu hledat nebudou, a celý Lewterův part přebere Heafy, který k tomu stejně předtím inklinoval. Nejvíce z toho důvodu, že poté, co kapela začala hrát jeho kompozice, měl zcela jasnou představu, jak by měl sólový zpěv znít. Skupina to tedy zkusila jako trio, a když se to u fanoušků ujalo, nakonec tak i zůstala.

Skupina si častým a až urputným hraním vydobyla určitou pověst, ale celé čtyři roky jí trvalo, než dokázala oslovit vydavatele. Roku 2002 se totiž Trivium rozhodli natočit a vydat na vlastní náklady demo, nazvané Trivium. Deska vyšla v lednu 2003, obsahovala sedm skladeb a produkce se ujal Jason Suecof (produkoval i další desky kapely, je znám jako producent i dalších sestav, jako All That Remains, Chimaira, God Forbid, The Black Dahlia Murder, Whitechapel a dalších).

Samotné EP by pravděpodobně zapadlo, ale dostalo se k německému labelu Lifeforce a tak zapůsobilo na management firmy, že společnost vyzvala kapelu k podepsání smlouvy na debutové album. Kapela nelenila a ještě ten rok, v říjnu 2003, jí vyšla první deska, Ember to Inferno.

Prakticky všechny skladby z EP, kromě The Storm a Sworm, byly použity na debut. Deska se sice nijak zvlášť neujala, ale na kapelu upozornila a dostala ji na další, větší pódia. Skupina byla pozvána, aby otevírala turné pro Machine Head, kapely, kterou členové Trivium považovali za jeden ze svých základních vzorů. Ovšem než k tomu došlo, sestava doznala personálních změn.

Corey Beaulieu

Corey King Beaulieu se narodil 22. listopadu 1983 v Dover-Foxtrot v Maine. Tam také navštěvoval střední školu, kde hrál lední hokej. Zároveň ale také poslouchal muziku a nejvíce se mu líbili kytaristé jako Yngwie Malmsteen, Joe Satriani, Steve Vai, Alex Skolnick, Kirk Hammett, Marty Friedman, Dave Mustaine, Dimebad Darrell, George Lynch, také ale i Eddie Van Halen, Ace Frehley, Slash, Tony Iommi a i Jeff Beck. Začal tedy chodit na hodiny kytary k Billovi Piercovi do Mark’s Music a docházel tam po celé čtyři roky. Pierce o něm prohlásil to, co jsme napsali v úvodu k článku, a Beaulieuovi se to rozhodně vyplatilo. Roku 2004 totiž dostal lano od Heafyho, který chtěl, aby i na koncertech mohly znít kytarové dvojhlasy a i při sólech aby nebyl podklad tak prázdný...

Trivium (2)

Toho roku se změnil i baskytarista skupiny. Young odešel a na jeho místo nastoupil Paolo Gregoletto. V novém složení, Heafy, Beaulieu, Gregoletto a Smith, se kapela znovu vydala do studia, ale tentokrát již pod hlavičkou mocnějšího labelu. Debutové album totiž oslovilo hledače talentů z Roadrunner Records, takže kapela přestoupila k nim. A udělala správně.

Druhé album kapely, Ascendancy, opět produkoval tým Suecof - Heafy. Album nabídlo dvanáct věcí, z nichž sice všechny složil Heafy, ale u plné poloviny z nich mu v autorství pomohl Beaulieu. Deska se dostala do Top200 Billboardu, v anketě Top Heatseekers vystoupala na čtvrtou pozici a v Británii dokonce sklidila zlaté ocenění. Uznávaný magazín této části hudby, Kerrang!, označil album jako Desku roku (Mimochodem, víte, že název tohoto časopisu vznikl podle popisu úderu do strun, uvedeným pod fotografií Ritchieho Blackmorea?).

V dalších letech kapela jezdila po stále prestižnějších festivalech a scénách včetně proslulého festivalu v Castle Donington. Trivium také natočili několik klipů (Like Light to the Flies, Pull Harder on the Strings of Your Martyr, A Gun Shot to the Head of Trepidation a Dying for Your Arms). Trivium také vyjeli na turné s řadou dalších kapel, kdy předskakovali pro Killswitch Engage, Iced Earth, Fear Factory a samozřejmě znovu i Machine Head.

Protože jejich věhlas stále stoupal, možná, že ne nijak závratně, ale zato stále, rozhodla se kapela uspořádat vlastní turné. To se roku 2006 povedlo a kapela vydala další album, The Crusade. A to se už vyloženě povedlo.

Deska se dostala prakticky do všech žebříčků, počínaje USA a UK, přes Irsko a Nový Zéland, a Německem a Francií (např.) konče. Všude (tedy až na Francii) se dostala poměrně vysoko, v Anglii vystoupala na 7. místo. Ze třinácti skladeb bylo Heafových devět, Beaulieu přispěl dvěma a Gregoletto také dvěma. Bylo vidět, že skupina začala působit jako celek, což se na výsledku odrazilo jednoznačně pozitivně.

Kapela vyrazila na rozsáhlé turné, které bylo úspěšné. Celkový vývoj skupinu tak nažhavil, že v přestávkách mezi koncerty začala tvorba dalších skladeb pro následné album. Vzniklo tak CD Shogun, které nejen navázalo na předchozí desku, ale opětně zdrsnilo sound kapely a v žebříčcích bodovalo stejně, ne-li dokonce lépe než The Crusade. Celkový vývoj ale začal přerůstat přes hlavu bubeníku Smithovi, který už během turné k Shogun si přestal s ostatními členy kapely rozumět. 4. února 2010 tak kapela ohlásila, že Smith odchází a na jeho místo nastoupil Nick Augusto, dlouholetý kamarád Gregoletta a působící předtím ve skupinách Maruta a Metal Militia. S tímto novým obsazením se kapela pustila do realizace dalšího alba, nazvaném In Waves, jehož vydání plánuje na srpen tohoto roku.

Jediné, co Trivium potřebují, je celosvětový úspěch v podobě prvních míst anket. Protože jinak mají energie na rozdávání. Kdo ví, třeba se to podaří tímto albem...

Přibližně o rok později smlouva s Deanem vypršela a Heafy se vrátil zpět ke Gibsonům a Jacksonům. Došlo dokonce k podpisu smlouvy o spolupráci s Gibsonem a v současné době se pracuje na Heafyho sedmistrunném signature modelu Explorer jak pro Gibson, tak i pro Epiphone. První výsledky byly vidět na festivalu v Mayhem roku 2009.

Z trsátek si Heafy oblíbil značku Jim Dunlop Jazz 3.

Corey Beaulieu

U Beaulieua je vývoj vzhledem k používání kytar podobný jeho kolegovi Heafymu. Před obdobím s Deany hrál zejména na kytary Jackson, a to zvláště na modely King V2 USA v různých úpravách (trans-red, trans-black, black ghost flame, black) a DX10D. Tyto kytary pak doplňoval dalšími, mezi něž patřily BC Rich Warlock, Ibanez RG270DX a jeho první nástroj, Epiphone Les Paul Standard.

Poté, stejně jako u Heafyho, došlo k tomu, že se dostal k Deanům, a i zde došlo k podepsání smlouvy a realizace signature modelu. Vzniklá kytara vychází ze série Razorback, tělo i krk jsou mahagonové, hmatník je z palisandru. Kytara má mechaniku Grover, Floyd Rose a snímače Nostalgia (u krku) a snímač u kobylky The Ascencion (Beaulieův signovaný snímač). Nástroj je červený, logo kapely je na dvanáctém pražci a mezi krkovým a kobylkovým snímačem.