Dodat formám blues poprockovou přístupnost, nebo okořenit poprockovou písničku bluesovým feelingem, to je přístup Johna Mayera, držitele sedmi Grammy, na jehož kontě jsou multiplatinová alba, kterých, od doby vydání debutu, prodal už přes 20 miliónů kusů.
Blues je nesmírně variabilní hudba, názor, pocit i technika - a to je jedině dobře. Blues neznamená pouze a jenom lubovku, malé kombo a smutný posaz někde v zapadlém chicagském klubu, není to pouze nástrojový asketismus, nemusí se hrát jen a jen na ty správně klasické nástroje (tady mohu uvést za všechny jako příklad Johnnyho Wintera a jeho Steinberger...), nemusí se „skrývat“ pedalboard... Což právě v případě Johna Mayera platí přímo dokonale. Jeho až tři pedalboardy na jevišti působí opravdu, mírně řečeno, zajímavě a pro bluesové zaryté militantní puristy až, abychom zachovali slušné výrazivo, vyzývavě...
John Mayer
John Clayton Mayer se narodil 16. října 1977 v Bridgeportu v Conneticutu. Zajímavé je, že ke kytaře ho dostalo sledování výstupu Michaela J. Foxe ve filmu Návrat do budoucnosti. Dostal se také k nahrávkám Stevieho Raye Vaughana, který ho naprosto fascinoval. Nějakou dobu bral kytarové lekce u místního obchodníka s hudebními nástroji, ale to mu brzo přestalo stačit. Do hudby se tak ponořil, že ho rodiče dokonce dvakrát vzali k psychiatrovi, zda je normální...
Ještě na střední škole začal hrát po místních barech a klubech a vedle svých sólových vystoupení (věřil si a šlo mu to) byl členem kapely Villanova Junction (pojmenováno dle Hendrixovy skladby, ostatně jak jinak).
Jeho nasazení stále vzrůstalo - ovšem v sedmnácti letech byl hospitalizován se srdeční arytmií. Tehdy, dle svých vzpomínek, začal psát své první texty („... v noci v nemocnici...“). Začal trpět i úzkostnými stavy, bál se, aby se nedostal do jedné z psychiatrických klinik (vlastně už od té doby bere léky na úzkost).
V devatenácti letech se dostal na Berklee, ovšem školu po dvou semestrech opustil a opět utekl k muzice. V Atlantě se potkal s producentem Glennem Matullem, natočil své první EP a to vybouchlo jak bomba...
Hned první album, Room for Squares (2001, Columbia), se v USA stalo čtyřnásobně platinové, obsadilo osmé místo v Billboardu a přineslo takové hity jako No Such Thing, Why Georgia, a zejména Your Body is a Wonderland. Úspěšné byla i dvojka Heavier Things (2003), která již obsadila první místo v Billboardu s trvalkami Bigger Than My Body, Clarity a Daughters- Po úspěchu těchto dvou alb, zaměřených spíše do poprockové oblasti, se obrátil více k bluesovým tónům a po live desce Any Given Thursday (2003) kolem sebe vytvořil bluesové trio s Pinem Palladinem (bg, The Who, Jeff Beck, Gary Moore...) a bubeníkem Stevem Jordanem (Blues Brothers, BB King, Keith Richards...) a společněvydali studiovku Try! (2005).
Změna stylu směrem k blues se projevila na čtyřnásobně platinovém albu Continuum (2006), kdy za 2. místo v Billboardu vděčí zejména vynikajícím skladbám Waiting on the World to Change, Gravity, Dreaming with a Broken Heart a Say, Přesto se pořád jednalo o americkou záležitost - Evropa, Anglie pořád nic. Proniknout na tento trh se mu nepodařilo ani s následujícím albem Battle Studies (2009), kde vedle trvalek Who Says a Heartbreak Warfare byla i skladba Half of My Heart natočená s Taylor Swift. Teprve až CD Born and Raised (2012, Columbia) zabodovalo i v Anglii (vystoupalo dokonce na 4. místo), kdy na londýnských koncertech bodovaly z tohoto alba hity Shadow Days a Queen of California, Úspěšná (a to i v Anglii) byla i následná deska Paradise Valley (2013, Columbia), která, ač „jenom“ zlatá v USA, udržela pozice Mayera jako jednoho z předních interpretů osobitého výrazu (stačí si uvědomit, že skladbu Who You Love zrealizoval s... s Katy Perry!
Protože mu tohle ale pořád nestačilo, roku 2015 se dal dohromady se členy legendárních Grateful Dead, Bobem Weirem (g), Mickeym Hartem a Billem Kreutzmannem (dr) a spolu s Oteilem Burbridgem (bg, Allman Brothers Band) a Jeffem Chimentim (key) vytvořil skupinu Dead & Company. Kapela získala renomé oprášením repertoáru Grateful Dead, ale nepustila se do studiových nahrávek. Záznamy z koncertů ovšem vypustila přes net.
Prozatím poslední studiový počin Mayera, The Search for Everything (2017, Columbia), udržela pozice v Billboardu, ale v Anglii už zaznamenal ústup z pozic - album je ale hodně vyzrálé, vyrovnané, stačí si poslechnout třeba Love on the Weekend
Takže jsem hodně zvědav, kam se tento hodně výrazný interpret posune dál...
Kytary
Na počátku své kariéry Mayer hrál téměř výhradně na Fendera Stratocastera, kde stejně, jako jeho idol Vaughan, preferoval při hře zapojení snímače u krku a uprostřed. V jeho obrovské sbírce nástrojů tak dnes hraje prim Fender SRV Signature Stratocaster. Firma mu ale také udělala vlastní signature model, který je nabízen v několika variantách včetně úpravy relic, tedy hodně a notně omlácené verzi. Nástroj je osazen třemi singly Big Dipper, vyrobených dle Mayerových požadavků - tedy s potlačenými středními frekvencemi. Tremolo je uchyceno hned pěti pružinami a ty nejsou zezadu ničím zakryty.
„Bylo mi necelých 14 let, když jsem poprvé slyšel Stevieho Raye Vaughana. Byl jsem přesvědčen o tom, že mou jedinou cestou je stát se dalším Steviem Rayem Vaughanem. Díky němu pak vedla moje cesta k takovým osobnostem, jako je Buddy Guy, B. B. King, Freddie King, Albert King, Otis Rush a Lightnin’ Hopkins...“
(Shred Addict, 2018)
Z jeho sbírky Fenderů můžeme dále jmenovat model Jimi Hendrix Monterey Pop Strat či Stevie Ray Lenny (s bílým pickguardem).
Oblíbil si i nízkolub Gibson ES-335, k jeho top kytarám patří i Paul Reed Smith Super Eagle s třemi snímači (dvěma humbuckery a jedním singlem uprostřed, potlačující basy a středy, rád si zahraje na lubovku Gibson L5, má ve sbírce Gibsony SG, vlastní i kytary Duesenberg, Guild... je prostě sběratelem kytar (má jich kolem dvou set).
Jeho úzká spolupráce s Fenderem skončila roku 2014, kdy přešel do stáje Paul Reed Smith. Je také úzkým spolupracovníkem značky Martin. Od této firmy má i dva signature modely, OMJM a 0045SC John Mayer Stage Coach Edition.
Na akustiky natahuje struny D’Addario EJ16, elektriky osazuje strunami Ernie Ball, řadami Power Slinky (jedenáctky) a Regular Slinky (.010 až .046).
Aparáty
Z počátku hrál Mayer na komba Fender, jako např. Princeton Reverb či Deluxe Reverb. Postupem času objevil ale i další značky. Zde hraje prim Dumble Steel String Singer, butikový aparát Howarda Dumbla. V jeho dílně vznikl i signature aparát Two-Rock John Mayer (oba spíše zvýrazňují vyšší frekvence, Mayer je má ale nastavené tak, že výšky jsou tak cca na dvojce a vše ostatní je na doraz).
Ze značky Fender používá Bandmaster, Super Reverb Blackface, Vibro-King, Blues Junior či Vibrolux, od firmy Paul Reed Smith hraje přes hlavu J-Mod 100. Využívá i klasické Leslie.
Efekty
Ani zde se Mayer nijak neomezoval - ba naopak. Na některých vystoupeních má kolem sebe až tři pedalboardy - a ty rozhodně nezejí prázdnotou. Ze všech efektů, která prošly jeho rukama - tedy spíše nohama - můžeme uvést dnes už legendární overdrive Klon Centaur, dvojkanálový overdrive Shin Music Dumbloid, dále sem patří hodně šikovná věcička, oktávový generátor Electro-Harmonix POG2 (používám to i při unplugged vystoupení a při jemném nastavení to dělá divy), od stejné firmy je to envelope filter Q-Tron, také i butikový fuzz Cornich NG-2 a kompresor Analog Man. Nevyhýbá se ani profláklé klasice (taky proč) - v jeho pedalboardu mají svá místa Ibanez Tubescreamer (tady vystřídal celou řadu od TS808 po sérii TS10), Boss Blues driver, octaver Boss OC-3, Dunlop EP103 Echoplex, MXR Phace 90 či kvákadlo Dunlop MC-404 CAE. Najdeme u něj i krabice T-Rex (compressor Comp-Nova, Dr. Swamp, Replice, Mudhoney) - prostě opět sběratel i v tomto ranku.
Na čisté zesílení signálu využívá Keeley Katana (tahle krabice se opravdu s ničím nepáře - jeden poťák, ještě k tomu po straně, jeden switch a nazdar), flangery, phasery a chorusy tahá mj. třeba z Roger Linn Adrena Linn III, k ekvalizaci mu slouží programovatelný Source Audio SA170. Oblíbil si i výrobky Strymon - od nich tam má kupříkladu Mobius (tam je těch efektů víc) či Timeline (jde o digital delay s celkem dvanácti různými typy echa).
Ve svém signálovém řetězci má také zařazený looper TC Electronic Ditto X2, který využívá zejména při živých sólových vystoupeních, kde potřebuje doprovodnou stopu.
