„Mám rád klasickou hudbu. Symfonický metal teda nemusím, ale líbí se mi třeba, jak to dělá Ritchie Blackmore. I Randy Rhoads jí byl ovlivněn. Nejsem vyloženě klasický muzikant, ale mám rád třeba Bacha, koneckonců jako skoro každý metalový kytarista...“
Kdybychom byli v rádiu, tak bychom řekli, že dnešním hostem je... Ale proč nezačít třeba i takto? Takže, přátelé, dnešním hostem je Gus G.!
Gus G. je velmi zajímavá osobnost. Stal se známým díky svému působení u Ozzyho Osbournea, ale bylo by chybou podceňovat jeho předchozí zkušenosti, zvláště u kapely Firewind. I díky této činnosti mu v ESP vyrobili signature model, totéž i v případě aparátu firma Blackstar. Důležité je ale si uvědomit, že příchodem k Osbourneovi navázal (a dobře) na předchozí řadu kytaristů, o které se říkalo, že Osbourne měl vždycky na její kvalitu nos. Není divu, počítejte se mnou. Když pomineme samozřejmě Tonyho Iommiho z Black Sabbath, tak v sólové kariéře se jedná o dnes již legendárního Randyho Rhoadse (tehdy byli v tu dobu v LA jen dva kytaristé, o kterých se říkalo, že se stanou slavnými - tím druhým byl Eddie Van Halen), dále Bernieho Tormého (ten sice jen zaskakoval po nenadálé smrti Rhoadse, ale šlo také o osobnost - předtím hrál s Gillanem a Atomic Rooster), dalším jménem byl Brad Gillis (Night Ranger) a pak Jake E. Lee (Dio), se kterým vznikla dvě alba, Bark of the Moon a The Ultimate Sin. Pak přichází velikán Zakk Wylde, který do roku 2009 nahrál řadu vynikajících alb a který také i několikrát od Osbournea odešel. Nahrazovala ho další zajímavá jména, jako Alex Skolnick (Savatage, Testament), Joe Holmes (David Lee Roth) a Jerry Cantrell (Alice In Chains). Takže to jsou nějaká jména...
Gus G.
Kostas Karamitroudis se narodil 12. září 1980 v Soluni v Řecku. Jeho otec byl zpěvákem, který s repertoárem řecké lidové hudby vystupoval po malých scénách a hospodách. Byl to ovšem také fanoušek rockové hudby a vlastnil velkou sbírku desek. Právě díky ní se malý Karamitroudis, později známý jako Gus G. seznámil s tvorbou řady kapel, z nichž ho tehdy nejvíce ovlivnili Pink Floyd, Carlos Santana či Eagles. Rozhodnutí vzít do rukou kytaru nastalo ale až po poslechu slavného živáku Comes Alive Petera Framptona. Na této desce ho zaujalo nejvíce používání talk boxu. A tak v deseti letech Karamitroudis požádal svého otce o kytaru. Byla jí klasická kytara, na níž začal v místní hudební škole brát lekce. A když se ve čtrnácti letech dostal i ke své první elektrické kytaře, neustal ve studiu a rozšířil ho o lekce na rockovou kytaru, které mu poskytoval pedagog ze soluňské konzervatoře.
Postupem let se také podstatně rozšířil, a to rychle, seznam jeho velkých vzorů - většinou uvádí jména jako Steve Vai, John Petrucci, Yngwie Malmsteen, Joe Satriani, Joe Stump, Paul Gilbert, Uli Jon Roth, Michael Schenker, Marty Friedman, Jimi Hendrix, Jimmy Page, Gary Moore a kapely The Beatles, Doors, Black Sabbath, Metallica, Iron Maiden a řadu dalších.
Období před Ozzym
V osmnácti letech nastoupil na Berklee College of Music, ale po několika týdnech odešel a doslova se vrhnul do muzikantského života. Tehdy se rozhodl nahrát demo s několika známými muzikanty a projekt byl nazván Firewind. V podstatě sloužil jako ukázkový materiál Gusových už tehdy výjimečných instrumentálně-technických kvalit. Celá myšlenka se ale trochu zdržela, protože Gus se dal dohromady s jinými formacemi.
První významnější z nich byli Mystic Prophecy, německá powermetalová skupina. Guse jim doporučil David T. Chastain, americký producent a majitel labelu Leviathan Records. Gus G. s nimi natočil tři alba, trilogii jednoho více méně uceleného příběhu. Ohlas ale nebyl právě takový, jaký by si úplně přál, tak ještě před odchodem nastoupil do dalšího souboru, švédské metalové formace Dream Evil.
S touto kapelou zůstal trochu déle a natočil s nimi čtyři desky. Ty už byly úspěšnější, aspoň regionálně, ale přesto nešlo o nějaký závratný vzestup (The Book of Heavy Metal se dostala na 45. pozici ve švédském žebříčku a 47. místo v Japonsku).
A tak došlo k dalšímu angažmá, vlastně ke vzniku další skupiny, řecko-švédské Nighrage se sídlem ve Švédsku, u jejíhož vzniku stál už přímo Gus G. a jeho kolega Marios Iliopoulos. Vzniklá dvě alba nebyla špatná, prosadila kapelu na řadu důležitých festivalů, ale pořád to nebylo ono. Gus G. dokonce dostal lano od Arch Enemy, kdy s nimi vystoupil na Ozzfestu (spolupráce dál pokračovala, hrál s nimi i ve studiu). Na jeho místo u Nighrage tak nastoupil další kytarista a Gus se mohl poohlédnout po dalších možnostech. Tehdy se rozhodl opět pořádně rozjet již jednou nastartovaný projekt Firewind.
Firewind
U Firewind byl po návratu v podstatě jediný původní člen. Hned první album vůbec nebylo špatné a nastavilo trend směřování celé kapely. Dvojka to jen potvrdila a na trojce, vždy důležitém albu pro existenci kapely, už vystoupila řada hostů, mezi jinými i Marty Friedman či James Murphy (z Obituary). Základní sestava kapely pro další album se obměnila a potvrdila tak stoupající úroveň i ohlas kapely. Důkazem bylo album The Premonitium. Tehdy ovšem došlo k významné události, která z Guse udělala mezinárodní hvězdu.
Kytary
Gus G. je jednoznačně ve znamení kytar ESP (a tedy i divize LTD), a to řad Random a Eclipse. Firma mu postavila signature modely, a to v několika verzích. Model NT má vsazený krk (set-thru), tělo je z olše s javorovou deskou, krk je také z javoru a hmatník je palisandrový. Nástroj je osazen aktivními snímači Seymour Duncan Gus G. Fire Blackouts System. Model BLK je z divize LTD, krk je šroubovaný, tělo je z lípy, krk a hmatník je ze stejného materiálu, jako u předchozího nástroje. Snímače jsou pasivní a to ESP LH 150N u krku a 150B u kobylky. Ze stejné stáje je 600NT STBC, krk je ale vsazený, materiál i elektronika je jako u základního modelu od ESP. Čtvrtým modelem je tvarově odlišný nástroj, 600 EC (à la hodně modifikovaný Les Paul) se vsazeným krkem, mahagonovým tělem a aktivními snímači Seymour Duncan AHB.
Gus G. se tak řadí do prestižní stáje této firmy, mezi jejíž signature kytaristy patří kupříkladu Alex Skolnick Alexi Laiho, George Lynch, James Hetfield, Jeff Hanneman, Kirk Hammett, Max Cavalera, Michael Winton, Ron Wood, Stephen Carpenter, Will Adler a další.
Na své nástroje natahuje struny Elixir, sady o síle .011-.050. Všechny pak podlaďuje o celý tón, tedy do D, G, c, f, a, d1. Většinu svých pódiových kytar má osazených snímači Seymour Duncan, pouze čtvrtá má snímače Gus G. signature, zvýrazňující výšky a basy.
Aparáty
Většinu své předcházející kariéry hrál na Marshally (zejména hlavy JCM800) a hlavy Krank (Revolution). Hrál také na Randally T2HH. V poslední době si ale hodně oblíbil značku Blackstar a to stacky z čtyřkanálových hlav S1-200 (4 lampy ECC83 a 4 lampy KT88) a beden 412A a B, osazených Celestiony Vintage 30s. Firma mu postavila i signature model, Blackstar Gus G. 200 watt Custom, který vychází z S1. Má tedy čtyři kanály, ale také šest módů a upravený profil obou lead kanálů.
Efekty
Na pódiu u něj najdeme wah pedál Morley Steve Vai Bad Horsie, BBE Green Screamer, Providence Anadime, octaver T-Rex Octavius, Blackstar HT Blackfire, Boss DD-3 Delay a klasiku Boss SD-1 Overdrive. Jako noise gate používá ISP Decimator.
Ze všech krabiček ovládá přímo jen tři, wah pedál Morley, Green Screamer (na sóla) a chorus Providence na méně zkreslené zvuky. Všechno ostatní je na jeho technikovi. „Mojí sestavu nazývají ,Chrámem zkreslení‘,“ uvádí Gus G. „A mají pravdu, protože já jiný zvuk než zkreslený nepoužívám! Čistšího zvuku dosahuju klasicky, jako stará škola. Jen prostě ztlumím kytaru. Je to prostě v tom, jak ten tón cítíš v rukou. Všechno, co potřebuješ, je dobrá kytara a dobrý aparát. Ostatní je pak jen a jen na tobě.“
... a Ozzy
V červenci 2009 Ozzy Osbourne prohlásil, že hledá nového kytaristu za Zakka Wyldea. Důvod, ať už se napsalo cokoli, byl hlavně ten, že Osbourne měl pocit, že skladby začínají znít jako Black Label Society (Wyldeova kapela). Osbourneův management se tedy porozhlédl a poslal řadě kytaristů nabídku na konkurz. E-mailem. Ten také dostal i Gus G., s tím že se má naučit pět šest skladeb a přiletět na konkurz do LA. A výsledek? Už v srpnu na festivalu BlizzCon se s Osbournem ocitl na jednom pódiu. A tím se ocitl samozřejmě v hledáčku všech prestižních časopisů a hudebních médií. Také aby ne.
Současná sestava kapely Ozzyho Osbournea - a zároveň i sestava pro úspěšnou desku Scream - tedy byla Gus G., Rob „Blasko“ Nicholson (bg, např. Danzig, Rob Zombie), Adam Wakeman (key, syn legendárního Ricka Wakemana) a Tommy Clufetos (dr, např. Alice Cooper, Ted Nugent, Rob Zombie).
Album se dostalo do předních míst anket (mimochodem v Čechách obsadilo druhé místo), v USA to bylo 4. místo a v Anglii 12. pozice.
A Gus G.? Abychom na závěr dodrželi ten rozhlasový úvod, můžeme třeba říci tohle: Na konec našeho pořadu lze prohlásit, že řeckému čtyřiatřicátníkovi se jeho sen stát se slavným kytaristou nakonec splnil.
Diskografie:
1 Gus G. + Mystic Prophecy
Vengeance (2001, B.Mind),
Regressus (2003, Nuclear Blast),
Never Ending (2004, Century Media).
2 Gus G. + Dream Evil
Dragonslayer (2002, Century Media),
Evilized (2003, Century Media),
Children of the Night (2003, EP, Century Media),
The Book of Heavy Metal (2004, Century Media).
3 Gus G. + Nightrage
Sweet Vengeance (2003, Century Media),
Descent into Chaos (2005, Century Media).
4 Gus G. + Firewind
Between Heaven and Hell (2002, Leviathan),
Burning Earth (2003, Leviathan),
Forced by Fire (2005, Century Media),
Allegiance (2006, Century Media),
The Premonition (2008, Century Media),
Live Premonition (2008, koncertní album + DVD, Century Media),
Days of Defiance (2010, Century Media),
Few Against Many (2012, Century Media),
Apotheosis (2013, koncertní album, Century Media).
5 Gus G. + Ozzy Osbourne
Scream (2010, nominace na Grammy, Epic).
6 Gus G. - sólová tvorba
I Am The Fire (2014, i na DVD).
Skladba: ukázka z lekce
Autor, autoři: Gus G.
Interpret: Gus G.
Skupina: Firewind
Album, zdroj: Guitar School 09/2008
www:
Co nového u kytarových velikánů
Steve Cropper
V dalším období tato legenda Telecasteru koprodukovala The Memphis Album australského soulového zpěváka Guye Sebastiana, Cropper si zahrál i na promo tour k této desce, které probíhalo po další dva roky. Se Sebastianem se stali hosté Marka Gablea z australských Choirboys, v srpnu 2008 se na jednom pódiu ocitl s letitými Animals.
Po delší době také vydal sólové album Nudge It Up a Notch, které vzniklo jako spolupráce mezi ním a Felixem Cavalierem, klávesistou od Rascals. Mezi muzikanty podílející se na albu patřil i bubeník Chester Thompson, známý svou spoluprací s Frankem Zappou, Genesis a dalšími. Stejná základní dvojka se podílela i na dalším sólovém albu, Midnight Flyer. Album si vedlo podstatně hůře než jeho předchůdce, a tak se Cropper pustil do ambiciózního projektu, který dopadl o poznání lépe. Album Dedicated: A Salute to the 5 Royales mělo jednu jednotící myšlenku - tou byla skutečnost, že Cropper jako svůj velký kytarový idol vždy uváděl Lowmana Paulinga z kapely 5 Royales, seskupení ze Severní Karolíny. Cropper spolu se svým producentem dal dohromady nejsignálnější skladby této formace a výsledkem byla kolekce věcí, na kterých se podíleli mj. třeba i Brian May, B. B. King, Steve Winwood, Buddy Miller, bubeník Steve Jordan (od Roberta Craye, Boba Dylana...) a mnozí další.
Další větší záležitostí byla roku 2013 i jeho spolupráce s Peterem Framptonem na jeho Guitar Circus Tour, turné, které obsahovalo i Roberta Craye či Vince Gilla.
Diskografie:
Nudge It Up a Notch (2008, Stax, Fantasy),
Midnight Flyer (2010, Stax),
Dedicated: A Salute to the 5 Royales (2011, 429 Records).
Muzikus 2/2003: Letem kytarovým světem - Kytaristé za zády hvězd (2. díl) (str. 46, miniprofil)
Muzikus 11/2007: Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)
