Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield

Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield
Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield

Třicátý čtvrtý kytarista v prestižním top 100 všech kytaristů všech dob v Rolling Stone? No, to už je něco - zvláště v případě Curtise Mayfielda, který šel vždycky tak trochu jako beran jen a jen svou cestou...

Afroameričan, na čemž si zakládal, se stal známým nejen jako kytarista, ale i jako jeden ze základních představitelů tzv. první vlny mainstreamu černých rhythmandbluesových umělců, kteří do své hudby notně vpustili sociální tématiku a boj za občanská práva. Toto „poselství hudby“, jak tomu někteří černí aktivisté i říkali, se v šedesátých a sedmdesátých letech stalo hodně populárním odvětvím zábavního průmyslu. Pokud pomineme jeho vliv a přínos jako kytaristy, nelze ignorovat tu skutečnost, že právě tyto sociální otázky dokázaly oslovit podobně naladěné umělce, od Jimiho Hendrixe (viz jeho kontakt s Černými pantery) přes Boba Marleyho až třeba po Sinead O’Connor. Stačí si uvědomit, že třeba právě jeho skladba People Get Ready, natočená s Impressions, získala řadu ocenění včetně 24. pozice v žebříčku časopisu Rolling Stones v anketě 500 největších skladeb všech dob. Mimochodem, hodně známou se stala verze, kterou natočili Jeff Beck s Rodem Stewartem. A že těch verzí tedy opravdu je (od Everly Brothers přes Phila Collinse po kupříkladu Dusty Springfield).

 

Curtis Mayfield

Curtis Lee Mayfield se narodil 3. června 1942 v Chicagu. Poté, co je opustil otec, vyrůstal s matkou, která ho učila na klavír. Podporovala i jeho zájem o gospel, který čím dál častěji Mayfield zpíval v místních kostelích. To mu bylo teprve sedm let. Tato hudba mu čarovala a věnoval se jí stále víc. Ve čtrnácti letech chtěl tak jako člen gospelového pěveckého souboru odejít zkusit štěstí profesionálně, ale rodina ho zadržela doma. Což se nakonec ukázalo jako dobrý tah, protože...

Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield
Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield

Dojmy

... protože roku 1956 se připojil k souboru The Roosters, pro který začal psát své původní kompozice, a o dva roky později se z tohoto sdružení vyvinul soubor The Impressions. Hned první dvě skladby, For Your Precious Love a Come Back My Love se staly hity, což paradoxně přispělo k tomu, že se soubor málem rozštěpil na několik frakcí. Nakonec se ale protagonisté dali zase dohromady a jízda mohla začít. První úspěchy přilákaly první labely a po personálních výměnách a po podpisu smlouvy s ABC Paramount se Mayfield stal vedle své role kytaristy i hlavním zpěvákem kapely.

Debut The Impressions (1963) se vyšplhal v Billboardu na 43. pozici a upevnil jejich jméno sérií silných skladeb, jako Gypsy Woman či ještě více It’s All Right. Sekaný rytmus kytary se také stává typickou záležitostí jeho osoby. Dvojka The Never Ending Impressions (1964) s I’m so Proud se podařila také, ale teprve třetí album, Keep on Pushing (1964), se stalo tou velkou záležitostí, která je postavila do světel ramp. Osmé místo v Billboardu (v edici R & B bylo dokonce čtvrté) a hit Keep On Pushing. Není třeba dodat, že všechny skladby opět napsal Mayfield.

Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield
Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield

Pod tímto dojmem i následné LP People Get Ready (1965) dobře zabodovalo (první místo v R & B anketách), ovšem další alba, cover deska One by One (1965), Ridin’ High (1966), The Fabulous Impressions (1967) a We’re a Winner (1968), se v top ten udržely „pouze“ v divizi desek rhythm and blues. Přesto se jednalo o velký úspěch, což Mayfielda přimělo k založení vlastního labelu Custom Records, kde prvním počinem bylo další, hodně etnicky pojaté album, This Is My Country (1968). Po neúspěšném The Versatile Impressions (1969), dalším pokusu o covery (předělávky klasických dvou skladeb od The Beatles patří do kategorie těch nepovedených), přišla labutí píseň souboru, album The Young Mods’ Forgotten Story (1969). Tento stav se v podstatě dal čekat. Mayfieldova osobnost už vyrostla natolik, že rámec skupiny Impressions byl jednoznačně nedostačující. Mayfield se tedy pouští na sólovou dráhu, ovšem se svou původní kapelou spolupracoval dál, jak jako producent, tak i jako vydavatel...

 

Sólo Soul

Hned prvním počinem jeho samostatné dráhy bylo vysoce úspěšné album Curtis (1970), které bylo v USA nejen zlaté, ale proniklo do anket i v Anglii. S řadou studiových muzikantů si tak vytvořil velmi dobrý nástup, který dokázal držet až na určité výkyvy v podstatě skoro do první poloviny osmdesátých let.

 

„Jimi byl asi jediný kytarista, kterého jsem znal, co se dokázal dostat do Mayfieldova feelingu .“

(Mitch Mitchell, bubeník Jimiho Hendrixe)

 

Po silném LP Roots (1971) vydal své v podstatě nejúspěšnější album Super Fly (1972), což byl v podstatě soundtrack ke stejnojmennému snímku. Po čtyři týdny se deska držela na prvním místě v Billboardu a stala se znova zlatou. Totéž ocenění získalo i další album, Back to the World (1973), ovšem poté se již žádný vzácný kov nekonal. Přesto řada následujících alb vykazovala vysokou úroveň materiálu, některé si z hlediska umístění v anketách i zopakovaly první místo, jako třeba Claudine (1974), což byl opět soundtrack, či hodně silné a poté již nepřekonané LP Sparkle (1976).

Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield
Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield

Během sedmdesátých a ještě tak první poloviny osmdesátých let si Mayfield udržoval své vysoké tempo kolotoče nová deska - nové turné - nové nahrávání, ovšem po albu Honesty (1983) se začíná jeho tempo zpomalovat. Vydává více live záznamů a přestávky mezi alby jsou čím dál větší. Na vině je také i jeho zhoršující se zdravotní stav. 13. srpna 1990 ochrnul po pádu světelných ramp na stage. Tři roky poté, co byl oceněn cenou Grammy za celoživotní dílo, mu museli amputovat pravou nohu kvůli silně propuknuvší cukrovce. Nemohl se tedy zúčastnit ani dalšího ceremoniálu, kdy byl 15. března 1999 uveden do rockandrollové Síně slávy. Komplikace s diabetes ale narůstaly a Curtis Mayfield, výrazná osobnost soulové kytary a zpěvu, zemřel 26. prosince 1999.

Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield
Kytaroví velikáni - Curtis Mayfield

Kytary

Typickými pro něj byly Fendery, a to zejména Telecastery (od roku 1972 včetně modelu Thinline) a i Stratocastery. U nich využíval zejména prostřední snímač. Nevyhýbal se ani Gibsonům, kde máme na mysli zvláště řadu ES446.

Rád přelaďoval své nástroje o půl tónu níž, typickými pro jeho techniku hry bylo používáním palce levé, tedy hmatníkové, ruky k vytváření barré hmatů (tady se nabízí srovnání třeba s Hendrixem nebo s Richiem Havensem - vzpomínáte na tu úvodní skladbu již z pódia z dokumentu o Woodstocku?).

 

Aparáty

I zde byl věrný značce Fender, kdy nejčastěji zaznamenáváme komba řady Twin.

 

Efekty

Mayfield sice nebyl zvláštním nadšencem do krabiček, ale můžeme zde uvést Maestro Phaser, wah pedál Colorsound či ladičku Boss série TU.

 

Web

http://www.curtismayfield.com

Psáno pro časopis Muzikus