Výrazný představitel finské metalové scény, jehož jméno se během posledních šesti sedmi let začalo v úctyhodném tempu šířit do celého světa. Frontman nadupané, stylově trochu širší kapely Children of Bodom, vyhledávaný producent, úspěšný skladatel a textař, host na prestižních albových i pódiových projektech, leader několika dalších kapel a sestav - to je Alexi Laiho, sedmadvacetiletý, technicky vysoce erudovaný kytarista se stále se rozšiřujícím stylovým záběrem skladby i hry.
Tento velký obdivovatel Steveho Vaie, Joea Satrianiho, Yngwieho J. Malmsteena, Randyho Rhoadse, Jakea E. Leea a Zakka Wyldea, ctitel Manowar, Stone, Stratovarius, W.A.S.P., Judas Priest, ale také zanícený posluchač tvorby Johanna Sebastiana Bacha, Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena se stal natolik osobitým pojmem kytarové scény, že takové firmy jako Jackson a dokonce i ESP přikročily k produkci jeho custom modelu (jeho oblíbené kytaře ESP RV398AL se dostalo vyznamenání, když byla spolu s Ibanezou Jem MirrorTop Custom Steveho Vaie a '81 Gibsonem "Grail" Les Paulem Customem Zakka Wyldea uvedena v časopise Guitar World jako jedna ze tří nejvýraznějších kytar současné scény).
Alexi Laiho se narodil 8. dubna 1979 v Espoo ve Finsku. Už v útlém věku ho hudba nesmírně přitahovala, takže již v pěti letech se začal učit na housle. K tomu si v průběhu školní docházky, v podstatě hned, jak mohl dosáhnout na pedály, připojil i klavír. To ovšem netrvalo dlouho, protože se přihodila jedna událost, pro jeho další uměleckou dráhu naprosto zásadní.
Steve Vai...
Když mu táhlo na jedenáctý rok, tak shlédl na MTV Steveho Vaie, a to ho tak uchvátilo, že odvrhnul housle i klavír a rezolutně prohlásil, že se chce věnovat kytaře. K tomuto rozhodnutí sice nedošlo najednou, zrálo v něm už nějakou dobu předtím, protože jeho sestra byla velkým fanouškem W.A.S.P., Stone a Poison. Vai ale byla ta příslovečně poslední kapka, která rozhodla.
Alexi začal, podle své sestry prý úplně nenasytně, poslouchat metalové a hard & heavy kapely. Ve snaze ještě více proniknout do tajů kytary se přihlásil na vyhlášenou finskou konzervatoř Pop & Jazz. To už byl vlastníkem Tokaie (kopie stratocastera) a šedesátiwattového komba Marshall.
Jako druhý nástroj si zvolil klavír, což mu, jak později prohlásil, ještě více usnadnilo skladatelskou práci, zejména ve vztahu vytváření unison a duet s klávesami v pozdějších Children of Bodom: "Když to vyhovuje oběma, kytaristovi i klávesákovi, tak je to ono. Ale když se musí jeden z nich nutit do obratů a postupů, které jsou sice pro jednoho běžné, ale pro druhého neobvyklé a obtížněji zvládnutelné už jenom z hlediska charakteristiky hry na ten určitý nástroj, tak to je špatně."
... a ti druzí
Ze stále se rozšiřující řady osobností začali pomalu krystalizovat ti muzikanti, kteří pro jeho výraz měli zásadní vliv, a to i z hlediska zpěvu. Vedle Steveho Vaie si velmi oblíbil Malmsteena a Satrianiho a hodně ho ovlivnili i kytaristé Ozzyho Osbournea. Osbourne vůbec znamenal (a znamená stále) pro Alexiho velký vzor. Ani ne tak po stránce hlasové, jako spíše z hlediska celkové image a váhy osobnosti. Výraz a styl jeho zpěvu více ovlivnili spíše Phil Anselmo od Pantery a Mille Petrozza z Kreator.
Poté, co si Alexi ověřil své schopnosti techniky hry na materiálech od Vaie a spol., začal mít na jeho feeling výrazný vliv Roope Latvala - rychlý, syrový kytarista od Stone. Ten se také později stal jeho kolegou v Sinergy a Children of Bodom.
Inearthed
Ještě na konzervatoři založil Laiho kapelu T.O.L.K., která se věnovala spíše experimentální hudbě. Šlo ovšem jen o studentský výstřelek, který Alexiho rozhodně nemohl uspokojit. A tak roku 1993 vznikla skupina Inearthed, která se ve svých počátcích orientovala spíše na death metal. Zakládající sestavu, vedle Alexiho, tvořili bubeník Jaska W. Raatikainen a baskytarista Samuli Miettinen. Společně nahráli své první demo Implosion of Heaven, kde se jako skladatel zvýraznil spíše Miettinen.
Po dva roky kapela objížděla kluby a pomalu si získávala fanoušky. O výrazném postupu vzhůru se však rozhodně nedalo hovořit. Důležitým zlomem v jejich kariéře pak bylo to, že Miettinen musel z kapely odejít; jeho rodina se stěhovala do USA. Přispěl ještě skladatelsky na druhé, připravované demo, ale tím jeho členství v kapele skončilo.
Alexi se tehdy rozhodl, že by měl sound skupiny obohatit klávesovými plochami. Protože však žádný stálý člen nebyl zrovna k mání, klávesové party obstarali střídavě oba zbylí muzikanti, Alexi a Jaska. Bylo ale jasné, že se složení kapely musí co nejrychleji stabilizovat.
Raatikainen, který tehdy hrál i na lesní roh v místním big bandu, tam kontaktoval trumpetistu Alexandra Kuoppalu, který také hrál na kytaru. Ten nabízené lano přijal. Sestavu pak na přelomu let 1995 a 1996 doplnili baskytarista Henkke 'Blacksmith' Seppala a klávesák Jani Pirisjoki.
Kvintet se poměrně brzy sehrál a svým pojetím death metalu, který stále výrazněji obohacoval o melodické prvky, pomalu získával na místní scéně renomé. V tomto složení se také kapela vydala do studia, což vyústilo ve vydání dema Shining. I když demo bylo dobře nahrané a muzikantsky usazenější než předchozí EP, přesto se jim nepodařilo získat více pozornosti. Tehdy se skupina rozhodla udělat poslední, zoufalý krok - totiž na své vlastní náklady, o jejichž výši si tehdy nebylo třeba dělat iluze, natočit a vydat album.
Children of Bodom
Laiho tehdy chtěl dát ještě více prostor klávesám, ale Pirisjoki přestával po stránce instrumentální jeho požadavkům vyhovovat. Zvláště, když se kapela odhodlala k tak riskantnímu kroku, chtěl mít Alexi všechno podle svých představ. Náhradníka, talentovaného klavíristu Janneho 'Warmana' Wirmana, přivedl opět Jaska. Jak se velmi brzy ukázalo, měl jeho vstup do kapely na celkový zvuk a stylové směřování podstatný vliv. Jeho nesporně technické kvality výborně korespondovaly s Alexiho technikou, navíc jeho cit pro plochy a harmonii podtrhnul Alexiho cit pro improvizaci.
Nahrávky, které vznikly, měly být původně vydány malou belgickou značkou, ale přes Kuoppalu se dostaly k Samimu Tenetzovi z Thy Serpent, který je postoupil vedení daleko mocnějšímu labelu, Spinefarm Records. Materiál se společnosti tak zalíbil, že smlouva byla v podstatě dílem okamžiku. S jednou podmínkou. A tou byla změna jména.
Členové kapely si prý tehdy vzali na pomoc telefonní seznam a při jeho pročítání narazili na jezero Bodom. Když si uvědomili, že dodnes šokující příběh, který obestírá toto jezero, by mohl být pro Finy dostatečně lákavý a vzbuzující pozornost, rozhodli se ho použít. Děti od jezera Bodom...
Something Wild vyšlo a setkalo se s velkým zájmem. Vzbudilo pozornost i labelu Nuclear Blast, který kapele nabídl distribuci pro evropský trh. Skupina vystupovala i na řadě festivalů, předskakovala například Dimmu Borgir, Hypocrisy a dalším. Na těchto turné ale byli bez Janneho, který zrovna dělal závěrečné zkoušky. Nejdříve ho na čas nahradila Erna Siikavirta, později, po natočení dalších nových skladeb, jako Towards Dead End, Children of Bodom či Downfall, Kimberly Goss (od Sinergy, Dimmu Borgir, Therion).
V této době se Alexi přes velmi schopně se rozjíždějící kapelu poohlédl i po další činnosti. Stal se sólovým kytaristou Impaled Nazarene, vstoupil do Thy Serpent a začal hostovat u Sinergy, s nimiž v průběhu října a listopadu 1998 natočil LP Beware the Heavens. Ačkoliv stále tvrdil, že Children of Bodom jsou jeho hlavní kapelou, přesto byla u Sinergy jeho role opravdu významná (a dodnes je). Zvláště, když k Sinergy vstoupil Roope Latvala, jeho dávný vzor. Jejich kytarové bitvy se staly na metalových pódiích příslovečnými.
Už tehdy začal být Alexi známý i pro tuto svou vášeň neustále hrát, s kýmkoli. Dlužno říci, že jeho aktivity neslábnou ani v současné době... Roku 2001 sice z nedostatku času spolupráci s Impaled Nazarene ukončil, ale zato si zahostoval u Norther (Mirror of Madness), na jaře 2004 zformoval punkový projekt Kylähullut (prozatím vydali čtyři EP a jedno album), v létě toho roku si zahrál s Crazy Train, revivalem Ozzyho Osbournea, podílel se na produkci (např. na debutovém albu kapely Griffin)... Vraťme se ale do konce devadesátých let.
Přes obrovský úspěch totiž nešlo vše tak lehce. Velký nápor aktivity znamenal nesmírný tlak na psychiku, čemuž Alexi rok po vydání jejich debutu podlehl a dokonce se pokusil o sebevraždu...
Další album, Hatebreeder, se stalo ještě úspěšnějším, kapela potvrdila své renomé i sadou koncertů v Japonsku, kde hráli se Sinergy a In Flames. Záznam z těchto koncertů můžeme slyšet na live desce Tokyo Warhearts. Úspěch se držel i dalších desek. Follow the Reaper nabídla syrovost předchozího alba, vyšperkovanou stále markantnější technickou ekvilibristikou, Hate Crew Deathroll přidala na drsnosti, celkové sehranosti a vyváženosti skladeb (viz např. Angels Don't Kill, Hate Crew Dathroll či Sixpounder), prozatím poslední album Are You Dead Yet? je výbornou ukázkou spolupráce kláves a kytary. Kapela se zde navíc hodně zamyslela nad skladbou jako takovou (např. Punch Me I Bleed), dala hodně průchod svým instrumentálním ambicím a pustila se i do méně probádaných zvukových ploch. Tato deska také zaznamenala výraznou personální změnu, kdy již dva roky před jejím vydáním opustil řady kapely Kuoppala. Byl nahrazen Roopem Latvalou, Alexiho dávným vzorem...
Pro skalní fanoušky...
Opusťme nyní Children of Bodom a zaměřme se přímo na některé zajímavosti Alexiho osobnosti. Tak například jeho vztah ke kytarám je zrovna v tomto stylovém ranku hodně osobní: "Jestliže budete na svou kytaru hrát hodně, vytvoří se pouto mezi vámi a tím nástrojem. Kolikrát jsem si říkal, že všechno se může zhroutit, řada věcí nemusí vyjít, ale vždycky můžu hledat útěchu u své kytary, protože ta bude stát při mně. Snažím se být se svou kytarou co nejvíc. Často jsem s ní i spal, dávám si ji do postele vedle sebe..."
Vztahu ke kytarám se týká i další příběh. V září roku 2002 hráli Children of Bodom na Spinefeast. Po vystoupení se konal, jak jinak, večírek. Během něj si Alexi své kytary, tehdy custom modely Jacksony Randy Rhoads, uložil ve vedlejší místnosti, protože se bál, že během party by mohly dojít úhony. Jenže ráno, když se probral, zjistil, že mu všechny nástroje někdo ukradl. Jak uvedli jeho kolegové, Alexi nesl tu ztrátu opravdu dost těžce a to nejen z hlediska toho, že v podstatě neměl na co hrát: "Jako kdybych ztratil svoje přátele..."
Zbytek turné odehrál na Jacksona RR Custom Green Pinstripe. Toho si vypůjčil od Roopeho Latvaly, který tehdy hrál se Sinergy, s nimiž Children of Bodom společně vystupovali. Jenže jako naschvál, na posledním koncertu se krk i tohoto Jacksona zlomil: "Bylo to jako nějaké znamení..."
Hned po turné Alexi kontaktoval firmu Jackson, aby mu co nejrychleji vyrobila jeho custom modely. Jenže v této době byla značka Jackson pohlcena koncernem Fender, takže management firmy byl nucen Aleximu sdělit, že by byli schopni mu dodat jeho kytary až tak za rok. Což bylo pro Laiha samozřejmě nemyslitelné, a tak zkusil kontaktovat ESP. Ti po něm okamžitě skočili a nabídli, že mu kytary i s jeho připomínkami dokážou dodat do tří měsíců. A bylo rozhodnuto, Laiho přešel k ESP, spolu s ním z kapely i Kuoppala a Seppala.
Pro Alexiho je typická naprostá oddanost živým vystoupením. Jak sám říká, fanoušci si zaplatili a já jim musím dát to, co chtějí. A to za každou cenu. Roku 1999 například vystupovali Children of Bodom a Impaled Nazarene v Mexiku. Laiho měl vysokou horečku, bylo mu špatně, ale na pódium šel a oba koncerty odehrál, ačkoliv mezi přídavky zvracel... Když hostoval u Sinergy, hrál dokonce se zlomenou nohou... Ani tehdy, když ho začalo bolet kdysi zlomené žebro, se nesnažil vyhnout pódiu: "Bylo to v Japonsku a musel být přivolán lékař. Nakonec jsem nemohl zpívat, jenže nehrát v Japonsku, to je umělecká sebevražda. Neřeknu někde ve východním Německu, ale tady nás hodně berou, takže to prostě musí jet dál."
Kytary
Základními nástroji byly dlouhou dobu kytary Jackson, zejména modely Randy Rhoads Custom, a to v úpravách White Pinstripe či Wildchild (tu koupil od Jalkanena ze Stone). Kytary s průchozím javorovým krkem a olšovými křídly byly osazeny J50BC a měly tremolo Floyd Rose. Po jejich odcizení na festivalu Spinefest v roce 2002 vyslyšela Alexiho prosby firma ESP, která mu podle jeho požadavků postavila custom modely. Tyto nástroje se vedle osazení již na první pohled lišily od adekvátních modelů Jackson RR zejména vybráním spodní části křídla korpusu, která přiléhá ke krku. Vývojáři ESP tak reagovali na Laiho požadavek snadnějšího přístupu k vyšším polohám na hmatníku.
V současné době je tedy jeho nejoblíbenějším nástrojem ESP RV398AL z roku 2004. Kytara má průchozí javorový krk, křídla jsou z olše, je osazena snímačem EMG HZ-H4 a má nainstalovánu mechaniku Floyd Rose. Firma tento nástroj nabízela pod linií custom, během roku 1994, kdy se část této řady částečně sloučila se signature sérií, byl Alexiův model právě do této série řazen. Z ní pak během dalšího roku ESP vyčlenila čtyři modely do samostatné custom série, které Laiho spolu s Michaelem Wiltonem z Queensryche, Michaelem Amottem (Arch Enemy) a Robem Flynnem z Machine Head s přehledem vévodí.
Nakonec ale došlo k tomu, že v lednu 2006 oznámilo vedení ESP, že jeho modely se stanou součástí firemní signature linie. Kytary mají oproti předchozím modelům třívrstvý javorový krk, hmatník je ebenový s bílým lemem (i na hlavě), nástroje jsou dodávány ve dvou úpravách, černé se žlutým pruhem a bílé s černým pruhem.
I tento fakt koneckonců napovídá o stále vzrůstajícím významu Alexiho osobnosti.
V jeho sbírce bychom našli řadu dalších kytar (např. Tokai a Squier). Na své nástroje natahuje struny DR strings, trsátka používá od Jim Dunlop.
Aparáty
Kromě období prvních kapel a Inearthed se Alexi nijak zvlášť neorientoval na klasické sestavy hlava + bedna: "Chtěl jsem vždy takový zvuk, jak jsem si představoval. A každý zesilovač, každá značka, každé kombo, to jsou dost osobité záležitosti. A to jsem nechtěl."
V současné době tedy používá preamp Lee Jackson Metaltronix Perfect Coonection a výsledný signál zesiluje power-ampy VHT. Předtím byl delší dobu fixován na koncové zesilovače Peavey či Engl. Pokud nezkouší jiné značky, většinou tyto sestavy zapojuje do beden 1960 Marshall.
Efekty
Z celé řady zařízení, které vyzkoušel v průběhu své umělecké dráhy, se v podstatě můžeme zmínit jen o procesoru Rocktron Intellifex, z kterého používá zejména chorus. Nevyhýbá se ale ani dalším efektům, které toto zařízení nabízí, jako například čtyřhlasý pitch shifting, delay, reverb a zvláště noise gate.
PŘÍBĚH JEZERA BODOM
V noci 4. června roku 1960 na březích tohoto jezera někdo zavraždil tři teenagery, kteří tu byli na výletě. Vražda byla provedena opakovanými bodnutími nožem. Jediný člověk, který o tom mohl podat alespň nějaké svědectví, Nils Gustaffson, byl zpočátku brán jako náhodný svědek, který byl prostě v nepravý čas na nepravém místě. Ovšem, pořád se kolem tohoto případu točilo příliš mnoho nejasností. Vše dokonce dospělo až k tomu, že počátkem roku 2005 byl Gustaffson zatčen a z masakru obžalován. Po skoro půl roku trvajícím procesu byl nakonec zproštěn viny a propuštěn. Zajímavý je komentář Henkky Seppaly k tomuto vyústění: "Všechno bylo jako na vodě, žádné pádné důkazy. Zdálo se mi, že snad ani nikdo nechce po těch letech ukázat na jednoho člověka a vyřešit celou záhadu tím, že řekne: To je on, on to udělal. No a tak je Gustaffson volný, na tajemství jezera Bodom se nic nezměnilo, takže i my můžeme pokračovat, aniž bychom si museli měnit náš název..."
DISKOGRAFIE
A) ALEXI LAIHO + CHILDREN OF BODOM:
A.1) řadové, profilové desky (včetně vybraných live desek a kompilací):
Something Wild (1997, Nuclear Blast/Candlelight)
Hatebreeder (1999, Nuclear Blast/Candlelight)
Tokyo Warhearts (1999, live, Toy's Factory/Import/Nuclear Blast/Spinefarm)
Follow the Reaper (2000, Nuclear Blast/Candlelight)
Hate Crew Deathroll (2003, Century Media/Candlelight)
Bestbreeder From 1997 to 2000 (2003, kompilace, Import)
Are You Dead Yet? (2005)
A.2) sběratelské rarity, singly a EP (pouze výběrový seznam):
Implosion of Heaven (1994, demo, ještě jako Inearthed)
Ubiquitous Absence of Remission (1995, demo, ještě jako Inearthed)
Shining (1996, demo, ještě jako Inearthed)
The Carpenter (1997, společný SP s Nightwish a Thy Serpent)
Children of Bodom (1997, společné EP s Cryhavoc a Wizzard)
Needled 24/7 (2003)
Trashed, Lost & Strungout (2004, EP + DVD-EP)
In Your Face (2005, EP)
B) VÝZNAMNÁ HOSTOVÁNÍ A ÚČASTI NA PROJEKTECH:
Např. se Sinergy (Beware the Heavens), Impaled Nazarene (Nihil), Norther, Kylähullut, Crazy Train, Thy Serpent, Dimen Nimeen včetně tribute albových projektů, jako např. Sepultural Feast: A Tribute to Sepultura (2001) či Tribute to the Scorpions (2001)
