I když patří Chick Corea mezi "jazzrockové otce" sedmdesátých let, jeho nádherné skladby se propracovaly mezi standardní melodie jazzového repertoáru a jazzmani je rádi hrají. Není divu, protože jsou plné výbušného španělského a latinskoamerického temperamentu a pěkné čitelné harmonie sváděly a stále svádí k napodobování. Chickova dlouhá a úspěšná umělecká dráha je lemována mnohými vlivy od čistě akustického piana přes působení v kapele Milese Davise, svoji vlastní formaci Return to Forever z kraje šedesátých let, kde se opravdu vyřádil na elektrickém pianu Fender Rhodes, až k výletům do moderní vážné hudby. Také skvělá sestava kapely Electric Band s Dave Weckelem, Johnem Patituccim a kytaristou Frankem Gambalem zamíchala kartami moderní fusion muziky a způsobila asi nejeden zapletenec kytaristických prstů. V téhle sestavě se Corea ukázal i v Praze těsně po převratu po roce 1989. Ovšem jedno hezké období měl Corea s americkým vibrafonistou Garym Burtonem a jejich akustická dueta patří mezi nejkrásnější jazzovou hudbu. Odtud také pochází dnešní ukázka - Crystal Silence (Křišťálové ticho). Vyšla nejprve na desce Return to Forever, kde s ním hraje flétnista Joe Farrell, brazilský bubeník Airto Moreira, basista Stanley Clarke a zpěvačka Flora Purim. Potom nahráli právě s Burtonem stejnojmenné album Crystal Silence. Jejich spolupráce se datuje do let 1978-79. Crystal Silence je opravdu křišťálová balada v tónině a moll s naprosto krásnou melodií a pěknými harmonickými postupy.
Kdo ji zná, ví, o čem mluvím. Corea s Burtonem sypou perličky tónů a hrají si s barevnou náladou jedné z nejsubtilnějších písní jazzového světa. Improvizace je tvořena rozloženými akordy a více vertikálně - i když fantazii se meze nekladou. V pomalém tempu lze použít i různé agogické úskoky jako rubata, koruny nebo ritardanda. Zkrátka - trochu si pohrát...
