John Coltrane: Equinox
Ke zrodu moderního jazzu v padesátých a šedesátých letech významně přispěl Davisův vrstevník a také spoluhráč John Coltrane. Pokud srovnáme Davisovo výstřední chování a manýry popových hvězd s asketickým životem a projevem Coltranea, vyjde nám pravý protiklad. Ačkoli si tento duchovně nadaný muzikant užil také svoje s drogami a alkoholem, přesto se přinutil naprosto změnit image, chování a celý životní styl. Narodil se 23. 9. 1926 na americkém Jihu v Severní Karolině a vyrůstal celkem klidně a spořádaně v rodině krejčího. V sedmnácti začal studovat konzervatoř na klarinet, a potom prošel mnoha bopovými soubory. V letech 1949-51 hrál v bigbandu Dizzy Gillespieho a roku 1955 ho do svého kvinteta přizval právě Davis. Již tenkrát měl pověst famózního sólisty a svým rychlým způsobem hry skvěle kontrastoval úspornému hraní lídra kapely. Ale dochází u něho k velké změně, studuje hudbu mnoha světových kultur a vstřebává její prvky. Vytváří svůj ojedinělý styl a roku 1959 vydává skladbu Giant Steps, neobvyklou virtuózní etudu. Zakládá svojí vlastní skupinu se špičkovými muzikanty a těší se obrovské vážnosti. Vrcholem jeho tvorby se v roce 1964 stává album A Love Supreme, mystický duchovní chorál založený na modální improvizaci.
Je to jedna z nejdůležitějších a nejúspěšnějších desek celé jazzové éry. Coltrane se stává také jakousi modlou a vizionářem beatové generace, která přijala tento model nové hudby mnohem více než jazzové publikum, odchované swingem a bopem. Po delších potížích umírá 17. července 1967 na rakovinu jater. Coltrane se snažil vnést vědomě do hudby i jiné principy, které spoluutváří výsledek. Například matematiku a jiné exaktní vědy, ale i náboženství a duchovní disciplíny. Skladbu Equinox jsem vybral pro její snadnější pochopení. Je založena na bluesové dvanáctce s jasnou harmonií a opakujícím se melodickým motivem. Důležitá je zde opět jakási Coltraneova naléhavost a svoji strukturou se hodně podobá Davisově skladbě All Blues, ale je v tónině c moll. Podložena je ostinátní basovou figurou, kopírující harmonii. Improvizačně si dobře poradíme, protože nic lehčího než blues není. Takže použijeme třeba bluesovou stupnici, vycházející z mollové pentatoniky - c es f ges g b se sníženou kvintou.
