Jazzové standardy (28)
Henry Mancini: Days of Wine and Roses
Opravdovým hitmakerem celosvětového významu se stal právě tenhle skladatel. Složil hudbu k osmdesátce filmů, vydal kolem osmdesáti desek a jeho jméno zářilo jako velká stálá hvězda na nebi šoubyznysu přes padesát let. Narodil se 16. 4.1924 v Clevelandu ve státě Ohio jako Enrico Nicola Mancini. Jeho univerzální talent se rozvíjel již při studiích v Pittsburgu u Maxe Adkinse, který hrál důležitou roli v celém jeho životě. Představil jej již záhy Benny Goodmanovi, který mu také pomohl v dalších studiích. Veřejností byl akceptován roku 1942, kdy přesídlil do New Yorku. Zde pracoval u orchestru Teda Benekeho jako aranžér a pianista. Poznal tady i svou budoucí ženu Ginny a brzy se přestěhovali do Hollywoodu, kde zahájil slavnou kariéru filmového skladatele. Spolupracoval s nejlepšími hudebníky a producenty a získal nespočet prestižních cen včetně čtyř oskarů za hudbu k filmům. Umírá ve věku sedmdesáti let v Los Angeles.
Píseň Dny vína a růží pochází ze stejnojmenného filmu z roku 1962 s Jackem Lemmonem v hlavní roli; a Mancini za ní dostal cenu Akademie. Text k písni napsal neméně slavný Johnny Mercer. Její melancholie zaujme jistě nejednoho muzikanta a často se hraje jako právě jazzový standard. Je v tónině F dur a tvoří ji dvě šestnáctitaktová schémata, téměř identická.
Naprosto čitelná harmonie a logická melodie z ní dělá pěkně hratelnou skladbu. Systém sekvencí dominantních jader vytváří prostor pro snadnou improvizaci. Stačí si hlídat postup doškálných DJ a nemůžeme nikam příliš "ulítnout". Takže F dur jónská a pozor na alterace ve třetím a čtvrtém taktu. Je třeba se řídit spíše horizontální linií melodie.
