Blues se narodilo v deltě řeky Mississippi ve dvacátých letech dvacátého století. Avšak původ je starší - v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy byly do Ameriky dováženy tisíce otroků z Afriky, aby pracovali na polích a plantážích horkého Jihu. V pracovních písních a popěvcích (hollerech), kterými si noví černí obyvatelé zpříjemňovali těžkou robotu, zaznívá typická forma pozdějšího blues. Vedoucí nebo předák zakřičí melodii a skupina (gang) se přidává s odpovědí, tedy forma AAB. Přichází zde také zvláštní způsob improvizace - volná modální struktura, kde si zpěvák zpívá sám k sobě nebo naříká ke svým zvířatům. Je to spontánní expresní projev, tak důležitý v blues.
Kytara se stává základním instrumentem v doprovodu zpívaného blues, protože má některé z vlastností ohebnosti (flexibility) lidského hlasu. Ohýbáním tónů (vytahováním strun) tercie a septimy vzniká nepřesná intonace blue-notes a také použitím bottlenecku (uražené hrdlo láhve, navlečené na malíček) může kytarista dosahovat efektních glisů. Samozřejmě technická hráčská dovednost není u každého stejná a mnoho prvních bluesových kytaristů užívalo jen tří akordů. Důležitý je však projev a text. Slova hovoří o smutku, utrpení, melancholii, lásce a o prostých každodenních věcech, jako jsou hřbitov, slunce, vězení, řeka, železnice.
Rytmický pattern
Př. 6: Připravíme si akord A7 v barré pozici na páté poloze. Trsátkem provádíme úhoz střídavě dolů a nahoru a struny tlumíme tam, kde jsou naznačeny křížky. Vodorovná šipka znamená akcent (česky důraz). Dobré je cvičit s metronomem.
Př. 7: Tato akordická variace používá příklepu (hammer-on) druhého prstu na třetí strunu g.
Ukazovák drží basovou strunu v páté poloze a následuje prsteník nebo malíček s příklepem na struny géčko a háčko. To se opakuje u subdominanty na desáté a u dominanty na dvanácté poloze. Cvičte pomalu a pravidelně. Musíte dostat tep do rytmu. U nás v Česku tomu říkáme feeling.
