(Jazz)Rockování (34)
Carlos Santana: Europa (Earth's Cry, Heaven's Smile)
Jedním z nejoriginálnějších kytaristů a nositelů vlastního a vždy definovatelného stylu je určitě Mexičan Carlos Santana. Provází nás krásnou hudbou již téměř čtyřicet let a vždy přijde s něčím novým. Nevyhýbá se spolupráci s mladými interprety a spojuje mosty mezi naprosto rozdílnými žánry. Zůstal tedy věrný svému vidění světa a tvoří tak vlastně nejčistší fusion hudbu. Že je tato cesta asi správná dokazuje fenomenální úspěch jeho tří nejúspěšnějších alb z posledních let: Supernatural, Shaman a All That I Am. Ale za tu dlouhou dobu vydal 39 sólových desek a velké množství video nahrávek. Ve spolupráci se podílel asi na 15 titulech a jako host se objevuje takřka na šedesáti nahrávkách. Musíme se však vrátit do doby, která nás zajímá, a to jsou léta sedmdesátá, neboli zlatý věk jazzrocku. Po plodné spolupráci s Johnem McLaughlinem, kdy spolu v roce 1973 natočili LP Love Devotion Surrender, která byla doslova nabita duchovní energií a fantastickou virtuozitou, sestavuje Carlos nový Santana band a pluje dále ve zpěněných fusion vodách. Výsledkem je několik dalších desek s jazzrockovým a funky materiálem. Jeho velké nadání a kytarový feeling nás vždy uchvacuje a typicky naříkavá kytara je snadno rozpoznatelná. Podíváme se dnes na krásnou baladu Europa, kterou jsem jako mladší a nadějný :-) kytarista rád hrával někdy v polovině osmdesátých let. Ale pochází z roku 1976 a objevila se na moc hezkém LP Amigos. Tohle album tak trochu ukazuje na Carlosovy popové kořeny a způsob, kterým dokázal prosadit nový styl, obsahující latinskoamerické a afrokubánské rytmy, rock, soul, disco, trochu toho jazzu, španělské flamenco a vše okořeněné bluesovým cítěním, ze kterého koneckonců v polovině šedesátých let vyšel. Jeho multikulturní génius dokázal vše spojit v ohromující syntézu s naprostou lehkostí. Europa je jednou z nejlepších Santanových písní, přednášených na kytaře. Pěkná harmonie a naprosto dokonalý feeling s používáním bendingu. A ten tón - nádherná lahůdka. Pohybujeme se v tónině c moll, která má temnou a melancholickou barvu. Osmitaktové schéma je ostinátně opakováno a na jeho půdorysu Santana tvoří obdivuhodné melodie, jak je jeho zvykem. Kytara doslova zpívá a Carlosovi zde sekunduje dlouholetý spoluhráč a virtuóz na hammond varhany, Tom Coster. Od legendárního vystoupení na Woodstocku v roce 1969, kde hrál s kapelou svoji improvizační svitu Soul Sacrifice a uchvátil milion diváků, jeho hvězda plná pokory a vřelého umění nikdy neuhasla. Carlos je živým pomníkem kytarové hry. Jeho práce, plná humanismu a skromného odevzdání to dokazuje.
