Blues (3)
Kulturní a společenský život se v devatenáctém století na jihu amerického kontinentu soustřeďuje kolem velkých řek. Praotec Mississippi protéká celým jihem a svou pouť končí v Mexickém zálivu, v přístavním městě New Orleans. Obyvatelstvo tvořili běloši, Indiáni, černoši a kreolové - míšenci. Vzniklo zde to pravé podhoubí pro blues, protože i černí otroci měli dovoleno shromažďovat se o sobotách a nedělích na některých volných prostranstvích. Za doprovodu vlastnoručně vyrobených hudebních nástrojů z barelů, oslích čelistí a jiných zvířecích kostí na těchto setkáních provozovali své divoké tance. Neznali noty, ale výborně si pamatovali a dokázali skvěle improvizovat. Díky těmto vlastnostem byli černoši stále více žádaní i v bílých kapelách a orchestrech. V New Orleansu se zrodil jazz, který je harmonicky i frázováním spojen s blues. Hudba postupně více a více pronikala na velké říční parníky, jejichž pasažéři jsou ochotni platit za její poslech. Po řekách se dalo dojet až na vzdálený sever. Ze St. Louis přítoky nebo železnicí až do Větrného města - Chicaga. A odtud do New Yorku - sen každého muzikanta. Tady se dal dobýt svět.
Př. 8: harmonická struktura ovlivněná jazzem. Všimněte si substituentu (náhrady) v 9. taktu, kde nastupuje místo dominanty akord Dmi7, a mimotonálního vybočení Bb7-Des7.
Př. 9: zde je užito sestupných sekvencí (postupů) dominantních jader, což je spojení II.-V. stupně tóniny. V obou případech ale v harmonii zůstává nástup na subdominantu v pátém taktu, což je pro blues typické.
Př. 10: ukázka jednoduchého blues s opakováním motivu a použitím základních harmonických funkcí ve skladbě Blue Monk od černošského pianisty Thelonia Monka.
