Kudy po hmatníku
Seriál Honzy Militkého s praktickými tipy pro kytaristy
Díl 1
V sérii workshopů, které budou následovat, se společně podíváme na praktické sazby akordů pro různé typy kytarových doprovodů v rocku, funku a dalších stylech, dále prošpikujeme hmatník různými směry za pomoci melodických sekvencí, abychom získali co největší svobodu při sólovém hraní, projdeme si ukázky nejčastěji používaných technik elektrické kytary a pro inspiraci přihodíme ještě nějaký ten riff. Tématicky budeme vycházet z obsahu I. a II. dílu mé videoškoly Technika a improvizace na elektrickou kytaru (oba díly na DVD v distribuci Muzikusu) a vybrané tipy dle potřeby eventuelně doplníme o další materiál. Tak s chutí do toho!
Dnes se podíváme na snad nejhojněji kytaristy používanou,, a zřejmě právě proto také často podceňovanou škálu, která se nazývá pentatonika. Jak již její název napovídá, má pět tónů - například pentatonika a moll obsahuje tóny a, c, d, e, g. Nejčastěji bývá hrána v prstokladu dvou not na struně, pohodlném pro levou ruku. Příklad 1 nám tento prstoklad představuje za použití legatové techniky, označované na elektrické kytaře převážně jako hammering.
Příklad 1 - Pentatonika v prstokladu dvou not pro strunu v legatech
Při hammeringu používáme místo attacku trsátka dopady a odtahy levé ruky. Princip spočívá v úderu libovolného prstu levé ruky (LR) a následném strhnutí struny, tedy odtahu. Dopad i odtah musí rozeznít strunu, aby tón byl plnokrevný a kvalitně se ozval bez použití pravé ruky. Princip tohoto prstokladu pentatoniky dvě noty pro strunu je možno použít od kteréhokoliv z jejích tónů, čímž vznikne jeho pět různých variant. Legata tedy můžeme stejným způsobem aplikovat i do dalších čtyř. Jde o stále tutéž stupnici, pouze hovoříme o její dalších „modech.“
Příklad 2 - Pentatonika tři noty pro strunu
Příklad 2. nám ukazuje již méně obvyklý typ prstokladu pentatoniky, ve kterém hrajeme na každé struně již o notu víc - tedy tři tóny ze stupnice. Rozšířené prstoklady levé ruky sice mohou být v nižších polohách poněkud nepohodlné, ale pro pravou ruku představují v rychlejším tempu naopak výhodu. Vzor melodické sekvence je v tomto případě volen tak, aby se stejné tóny na sousedních strunách spolu nepotkaly.
Příklad 3 - Akord G7 (9, 11, 13)
Teď se podívejme na akordické hraní a stavbu kytarových doprovodů. Jako příklad nám poslouží akord G7, nacházející se na 5. stupni stupnice C dur. Narozdíl od pentatoniky máme v durové stupnici (podobně jako v převážné většině dalších škál) sedm tónů, tento pátý modus se nazývá mixolydický. Mnohem důležitější než znát jeho název je ale vědět, jak s ním zacházet na hmatníku. Při akordickém hraní to funguje tak, že k základnímu septakordu g, h, d, f můžeme přidávat zbylé tři tóny za oktávou - a, c, e. Značíme je 9, 11, 13, což jsou symboly pro velkou nónu, (tedy v2 přes oktávu, takzvanou „devítku“), čistou undecimu (= čistou kvartu přes oktávu neboli „jedenáctku“) a velkou tercdecimu (v6 přes oktávu, „třináctku“). V praxi tohle všechno bývá většinou považováno za jeden akord, i když to zdaleka neznamená, že všechny varianty se budou hodit všude. Musíme vždy brát ohled zejména na styl a typ aranže a podle něj zvolit vkusnou míru zahuštění akordů o tyto přidané tóny. Nazýváme je nadstavby a opatrně budeme zacházet zejména s jedenáctkou pro její průtažný charakter. Naopak devítka a třináctka často bývají sázkou na jistotu. Při volbě nadstaveb je dobré se prostě spoléhat na svůj vkus a nastražené ucho - jinými slovy metodu líbí/nelíbí. Stylově budou znít v blues, funky, soulu, fusion a také ve všech podobách jazzové muziky, naopak medvědí službu mohou vykonat třeba v popových kvintakordových harmoniích.
Příklad 3 ukazuje v tabech čtyřhlasou sazbu akordu G13 bez použití basových strun. V notách je uveden jeho plný tvar, ze kterého můžeme vynechat především kvintu, ale také kterékoliv nadstavby a vzhledem k basové lince v kapele, která je nezávislá na kytaře, dokonce také základní tón. Za intervaly důležité pro vyjádření charakteru akordu považujeme tercie a septimy. Stejné nebo podobné obraty lze samozřejmě najít i se začleněním strun A, E, při sazbách od struny d výše si však zaručíme dostatečný odstup od basového spektra a tím lepší čitelnost harmonie v celkovém soundu kapely. Tím nejde nic zkazit, nejedná se však o univerzální recept. Obecně se dá říct, že čtyřhlasem, který navíc můžeme lomit dalším tónem v basu (jak už však bylo naznačeno, ten má v kapele na starosti někdo jiný, z čehož případně můžeme těžit a docílit pomocí již osvojených prstokladů úplně odlišných typů akordů - napadá mě, že by to mohlo být zajímavé téma do některé z příštích lekcí), je možno vyjádřit kterýkoliv z prakticky používaných akordických typů.
Příklad 4 -Riff, pentatonika v prstokladu čtyř a pěti not pro strunu v tappech
Příklad 4 ukazuje použití pentatoniky g moll, (v tomto licku doplněné ještě o tón e), na akord C7 (9,11,13) v doprovodu. Použil jsem ho na první desce Bloody Mary ve věci s názvem Tak Dělej. Opět se zde objevují legata, tentokrát však i se začleněním pravé ruky (PR), která na konci prvního taktu hraje obousměrný skluz mezi septimou a nónou. Tato technika bývá obyčejně označována jako tapping (symbol TAP v tabulatuře = pravá ruka). Dopady a odtahy se zde dějí na stejném principu již v obou rukách, přičemž v pravé je možno si dokonce vybrat směr odtahu. Fungují oba - jak nahoru, tak dolů a záleží na každém, který směr mu bude vyhovovat lépe. Toto neplatí o LR, která strhává pouze směrem dolů. Důležité je zde zejména tlumení postranních pazvuků - pravou ruku je třeba položit předloktím na basové struny souběžně s nimi, levá dle možností dotlumuje. Pokud zvolíte pro tapping druhý prst pravé ruky, zůstane vám stále možnost kombinovat legata s údery trsátka. O tuto možnost se připravíte, pokud budete tappovat prvním prstem, tedy ukazovákem PR, ale funguje to také. V takovém případě je však nutné trsátko sbalit do dlaně nebo odložit. V použitém příkladu se počítá s attacky na notách, které nejsou pod obloučky.
Tentokrát jsme se věnovali hlavě pentatonice a ukázali si několik prstokladových systémů a melodických vzorů, kterými ji lze po hmatníku rozložit. Už příklad 4 naznačil, že zdaleka nepůjde o tak obyčejnou škálu, jak by se mohlo na první pohled zdát, a že například pentatonika g moll má zjevně další možnosti použití než jen akord Gmi... Příště si ukážeme, jak a proč je možné hrát různé pentatoniky na jeden akord a jak pomocí nastíněných prstokladů, transponovaných k různým intervalům, vyjádřit různé druhy akordů - od běžných typů kvintakordů a septakordů až po komplikovanější alterace.
Pokud některým z vás zněly použité termíny jako jazyk nějakého australského stepního kmene, odkazuji vás na jakoukoliv příručku obecné hudební teorie, kde je pro pochopení zmíněných souvislostí potřeba se prokousat především k intervalům, nebo vás mohu pozvat na své semináře kytary, hudební teorie a akordických značek na prázdninových Rockových kurzech. Více na www.kurzy.muzikus.cz.
