V dnešním dílu se plánovaně a již z minula avízovaně vrátíme na začátek naší zvukařské pouti - a sice k aparatuře jako celku a jako takové. Uděláme si takové malé shrnutí a zamyslíme se nad tématem obšírně a globálně a tak nějak si tím uzavřeme jednu část věnovanou signálovému toku, kterou jsme společně zabývali bratru úctyhodných 23 dílů. Jednotlivě a postupně je vždy najdete (stejně jako testy a další články) nějaký čas po uveřejnění v časopise na webu Muzikusu, stačí zadat do vyhledávače název seriálu Jak to vidí (slyší) zvukař.
Na začátku jsme se věnovali aparatuře jako celku, volbám správné varianty adekvátní dané akci, jejímu celkovému nastavení a sladění. Pokud máte možnost, zkuste si tyto první díly (ale i další, pokud jste třeba „naskočili“ někde v půlce nebo čtete třeba jen občas) nezávazně znovu přečíst (všechny „počáteční“ jsou již dostupné na internetu - viz výše). Dostávají se ke mně za celou dobu trvání seriálu víceméně pozitivní reference (a to i u seriálu Seřízeno, naladěno...) typu, že „konečně to takhle někdo napřímo řekl a napsal“. To mě samozřejmě těší a mám radost z toho, že vše, co bylo napsáno, nezmizí, doufám, jen tak v propadlišti dějin, ale aspoň částečně dopadne na úrodnou půdu. Kdyby se jen dva tři zvučící jedinci začali chovat jinak, líp a rozumněji, mělo to všechno svůj význam.
Ať již na veřejnosti, coby zvukaři a technici, „působíme a fungujeme“ s jakoukoliv variantou aparatury a vybavením, ať již máme moderní a značkový závěsný line-array systém, nebo jsme „rodinní“ zvukaři s malou a třeba i doma dělanou aparaturou, vždycky se tato profese, stejně jako i všechny ostatní, dá dělat dobře, nebo špatně. I když je samozřejmě velmi relativní, co je vlastně globálně dobře a co špatně, jak se říká - tisíc lidí, tisíc názorů, takový nějaký všeobecný „většinový“ pohled na věc vždycky existuje, je zpravidla dán a vytvářen odezvou z více ozvučovaných akcí. Chci na tomto místě říct, že skromně vystupujícího „malého“ zvukaře, který na první poslech ovládá své řemeslo a prostě „má dobrý“, byť ne třeba přímo monstrózně stadionový zvuk, si budu já osobně vždycky vážit víc než „namachrovaného vlastníka“ velké a moderní aparatury, pouštícího kolem sebe na všechny strany chytré rozumy (nám již velmi dobře známé story „hraje/nehraje“ :-)), ale ve chvíli kdy má předvést svůj um a dobrou práci v řemesle, které dělá, veřejně nabízí a nechává si za ně zaplatit, tak zpravidla „skutek utek’“.
Opět jsem se o tom zmiňoval v minulých dílech již vícekrát - situace po téhle stránce věci není v dnešní době nikterak růžová a stále se příliš a velmi často i na monstrózně se tvářících akcích setkáváme s doslova mizerným zvukem, potažmo přístupem a chováním. Možná se vám někomu může dát, že tomuhle tématu věnuji až přílišnou pozornost, nicméně situace v ozvučování je dnes opravdu taková, já s ní globálně skutečně nejsem příliš spokojen a považuji za téměř prvořadou, a měla by to být tím pádem i jedna z hlavních úloh tohoto seriálu, snahu o jisté „ozdravení“ tohoto řemesla, jakkoliv to jen jde, a navrácení mu jakéhosi puncu poctivosti a opravdovosti, jímž oplývalo více v minulých dobách. Ozvučováním se dnes zabývá skutečně hodně lidí, potažmo „firem“, nicméně značná část z nich by se jím, soudě podle výsledků, zabývat zřejmě ani neměla. Pokud jsem v tomto „shrnovacím“ dílu avizoval jisté tematické napojení na začátek seriálu, pak v tomto bodě odkážu ještě na díly 22, 23 a 24, kdy jsme se zabývali právě poctivostí zvukařského řemesla a „doporučených“ vlastností, řekněme, „ideálního zvukaře“. Zkusme se k nim taktéž na malou chvíli vrátit a připomenout si je (opravdu jen pro oživení minulých probíraných témat, zejména pak oněch vlastností zvaných technická a teoretická zdatnost, hudební zdatnost, studiová zkušenost, lidská stránka věci - tou se ještě, taktéž již dříve avizovaně, v některém z budoucích dílů budeme detailněji zabývat.
V dalších dílech tedy přejdeme již ke konkrétním návodům, jak nazvučit a korekčně a dynamicky upravit jednotlivé nástroje a vokály. Dotkneme se i jednotlivých hudebních žánrů a stylů, typů kapel a souborů, potažmo odlišných přístupů k práci s nimi, jinými slovy stylů zvučení. Chci znovu říct, a opět jsou to slova použitá již na samotném začátku seriálu, nebude se jednat o žádnou dogmatickou příručku, jak „se to musí a má dělat“, nikdy jsem netoužil a ani netoužím vystupovat v roli „vševědoucího rozumbrady“ majícího všestranný patent na rozum. :-) Vždy si svoje názory a postupy snažím logicky - pádnými argumenty nebo přímo testy nejrůznějších zařízení - logicky odůvodnit a „obhájit“ sám před sebou. A pokud už přijímám jakékoliv tvrzení někoho jiného (samozřejmě rozumného s dobrými pracovně-zvukařskými výsledky), vždycky se sám snažím ony myšlenky a skutečnosti vyzkoušet a posvětit svým vlastním názorem. Taktéž si všimněte, že u zařízení, která zmiňuji a uvádím na přiložených obrázcích, záměrně nepreferuji a zároveň nezatracuji žádnou značku a výrobce, snažím se, v rámci možností, mapovat většinu hudebně-zvukového trhu a nabídky.
Jsou a budou to tedy mnou, případně mými (rozumnými) kolegy v praxi, ověřené a dle mého obecně a plošně fungující pracovní postupy, které sám používám a kterými jsem „stihl nakazit“ některé své kolegy, kteří mi tak nějak, řekněme, dávají za pravdu a potvrzují je. Samozřejmě že za jako velmi významné považuji většinově kladné hodnocení zvuku na konaných akcích od pořadatelů a zúčastněných osob. To je taktéž velmi podstatný atribut, na který je nutno brát zřetel - jednoduše a prostě řečeno, musí se o vás alespoň „drtivo-většinově“ mluvit ve smyslu, že to „děláte dobře“ a že „zvuk míváte dobrej“. :-) Souvisí to samozřejmě se všemi výše uvedenými vlastnostmi, vše je navazující a propojené. Jako obrázky v tomto „propojovacím dílu“ jsem zvolil pár momentek ze svého zvukařského archivu - z různých období a akcí. Příště tedy začínáme s nástroji a jako první jsou na řadě bicí. Takže hurá na to!
