diagnóza: keltská srmšť
V tomto díle, bych se rád věnoval muzikantovi, ke kterému vzhlížím s velkou úctou a který se určitě velkou mírou podepsal i na tom, co dělám. Je jím výborný akordeonista, kytarista, producent, pedagog, a snad mi Vašek promine, i velký filozof a tak trochu snílek v tom dobrém slova smyslu. Povídání u něj v pracovně o hudbě a nástrojích se může velmi protáhnout a vždy je pro mne jakousi duševní očistou. Ale zpět k jeho osobě. Jeho jméno je krom spolupráce s muzikanty, jako jsou Vladimír Mišík, Michal Prokop, Vladimír Merta, Dáša Voňková atd., spjato především s kapelami Dobrohošť či Irish Dew, kde už po prvních taktech můžete slyšet krom rockové hudby jeho velkou zálibu v irské, potažmo keltské hudbě, slovanské hudbě, či folklóru obecně. To vše zabaluje do svého velmi osobitého kabátu a tím vznikají velmi zajímavé a působivé zvuky, nálady a melodie, které zní neotřele a svým způsobem originálně. Na Václavu Veselém jsem vždy obdivoval jeho neskutečný řád ve všem, co dělá. Své party má vždy precizně vymyšlené a zapsané a s takovou precizností a řádem je vždy i hraje. Jako ukázku jsem vybral sólo ze skladby Španělská noc, kterou nahrál se svou kapelou Dobrohošť.
Václav Veselý – Španělská noc
Pojďme si tedy zahrát toto byť jen osmitaktové, zato informacemi naplněné sólo Václava Veselého a seznamme se s jeho melodikou, frázováním a koneckonců i výbornou technikou. Musím říci, že jsem se nad tímto partem malinko zapotil, ale když tomu věnujete trochu času a začnete vše přehrávat pomalu, jde to krásně :-). Jednotlivé fráze a segmenty na sebe totiž logicky navazují, a pokud se je naučíte slyšet a pochopíte je, budou vám prsty na hmatník padat automaticky. I když pod sólem není žádná harmonie (trochu mi tam chybí – ale určitě to má svůj smysl), sólo můžeme chápat jako tóninu D dur. Střídají se v něm dva módy, a to jónský a lydický. Jen pro připomenutí: jónský mód má tóny d, e, f#, g, a, h, c#; lydický d, e, f#, g#, a, h, c#. Jak můžete slyšet, oba dva jsou durové, mají velkou septimu a liší se pouze ve čtvrtém stupni, tedy v kvartě. Jónský mód ji má čistou d–g, kdežto lydický zvětšenou d–g#. Pokud lydický mód zatím nepoužíváte, doporučuji si ho naposlouchat a naučit se ho, určitě stojí za to. Jeho použití je především do durových akordů s velkou sedminou (Xmaj7) a díky intervalu zvětšené kvarty zní nádherně. Ale zpět k partu. Sólo nám začíná bendingem (vytažení z tónu e na g (malá tercie) na struně g a pak tentýž tón, který jste vytáhli, zahrajete na struně h. Stará, ale krásná finta, kterou můžete slyšet u mnoha, především bluesových kytaristů. No mne teď určitě napadá Carlos Santana, u kterého můžete tento kytarový „fígl“ slyšet velmi často. Sólo dále pokračuje šestnáctinovou frází v diatonické stupnici (jónském módu). Určitě si všímejte Václavovy melodiky, která určitě stojí za to. Zajímavý je další, třetí takt, kde slyšíme rockově znějící frázi s prázdnou strunou A, která nám vytváří hezký bas, pod kterým hrajeme melodii (moc hezká část sóla). Zde slyšíme onu lydickou stupnici (pokud bychom tedy vše vztahovali k akordu D).
V dalším taktu (druhá a třetí doba) slyšíme pěkného hada za použití prázdných strun, na který navazují další šestnáctinové až jazzrockové fráze. Celé sólo pak pokračuje v podobném duchu až do osmého taktu, kde krásně vyvrcholí. Tato ukázka určitě stojí za studium. Jednak vám může pomoct v lepší orientaci v diatonických stupnicích a jednak si můžete krásně procvičit techniku.
Diagnóza
Na této ukázce můžete krásně vidět využití diatonických stupnic a spojení irské (keltské) melodiky s rockovým zvukem kytary. Určitě doporučuji tento part prozkoumat a zahrát si jej. Hrajte vše nejprve velmi pomalu a určitě doporučuji metronom. Snažte se každou frázi nejprve pochopit a až pak se ji učit zahrát. Vaškovi moc děkuji za poskytnuté materiály a přeji jemu i vám hodně úspěchů a spousty nápadů při vaší tvorbě.n
