Groove v sukni - Carole Kaye, královna - matka baskytary

V dnešním, a posledním, dílu našeho seriálu Groove v sukni se podíváme na tu nejslavnější a z hlediska propagace baskytary i nejvýznamnější baskytaristku - Carole Kaye. Koho si nechat nakonec, když ne nestorku basové kytary a (údajně) nejnahrávanější basistku všech dob. Zároveň ale i studiovou kytaristku a jednu z neznámějších učitelek basové hry vůbec.

Začátky

Carol Kaye se narodila ve městě Everett (stát Washington) 24. března roku 1935. Jejími rodiči byli profesionální muzikanti Clyde a Dot Smithovi. O šest let později, v roce 1941, se celá rodina přestěhovala za prací do Los Angeles, kde bydleli ve čtvrti Wilmington. Carol byla už odmalička obklopena hudbou a jako svou inspiraci uvádí především oba rodiče, ale i známé jazzové hudebníky - Milese Davise, Ray Charlese, Charlieho Christiana, Duke Ellingtona, Artie Shawa nebo Horace Silvera.

Na kytaru se začala učit ve svých třinácti letech. Tři měsíce chodila na hodiny k učiteli Horace Hatchettovi. O rok později již začala sama vyučovat hru na kytaru. V té době už začala také vystupovat s různými bebopovými formacemi v okolí Los Angeles a ve dvaceti už vystupovala po celé zemi s bigbandovými kapelami.

Studiová práce

Na přelomu padesátých a šedesátých let se Carol stávala čím dál proslulejší. Pokračovala v hraní v klubech LA a v roce 1957 začala i s prací studiové hráčky. Pro nahrávání se Sam Cookem ji objevil Bumps Blackwell, který ji viděl hrát v klubu Beverly Caverns společně s basistou Curtis Counsem a bubeníkem Billy Higginsem. V této době se podílela na mnoha nahrávkách legendárního Phila Spectora. Společně s dalšími vytvořili nahrávací skupinu The Wrecking Crew.

Šťastným rokem pro ni, a vlastně i pro nás - protože díky tomu se tu o ní dočítáme - byl rok 1963. Na jednu nahrávací session pro Capitol records se nedostavil baskytarista - tehdy se označovali honosně Fender Bassist - a Carol se zhostila pro ni do té doby netypické role baskytaristky. Hned její první nahrávka byla přelomová, protože jako první hráč na baskytaru použila trsátko a vytvořila tak nám sice důvěrně známý, ale tehdy velmi neotřelý zvuk. Krátce po svém baskytarovém debutu se stala jednou z nejvyhledávanějších studiových hráček ve Spojených státech. Vytvářela zajímavé basové linky a tuhle pozici si držela prakticky celá šedesátá léta. Záběr její práce byl opravdu rozsáhlý. Od nahrávání pro Quincy Jonese, přes Johna Williamse po různé televizní jingly a reklamy, živá vystoupení, stejně jako hraní s popovými hvězdami typu Beach Boys. K jejím nejslavnějším pracím patřilo natáčení s Joe Cockerem na albu With a Little Help from my Friend (písnička Feeling Alright), Beach Boys na albu Pet Sounds, s Nancy Sinatra hrála v písničce These Boots Are Made for Walking (ano, stará známá Boty proti lásce Yvonne Přenosilové). Objevila se ale i u dalších umělců - Ray Charles, Frank Zappa, Barbra Streisand, Ike and Tina Turner, Simon and Garfunkel, Gary Lewis nebo The Doors. Její jméno je napsáno i pod titulními písněmi k seriálům a filmům M.A.S.H., Mission Impossible, Kojak a k mnoha a mnoha dalším.

Život studiového muzikanta byl ovšem i velice náročný. Byl to vlastně život za pochodu. Jednu dobu spala maximálně pět hodin denně a jinak byla neustále v nějakém studiu a pracovala na nahrávkách. Také neexistovalo, že by odmítla jakoukoli nabídku k práci, ať už se jednalo o cokoli. Přestože bylo mezi muzikanty spousta přátel, rivalita a soutěž o nejlepší práci byla velmi tvrdá. Jen velice málokdy si dovolila jet na dovolenou. Vzpomíná, že jednou, když odjela se svou rodinou na dovolenou na jachtu, jeden filmový producent ji vyzvedl přímo na jachtě, že musí jít do studia točit. A ona šla, protože cítila, že kdyby tuto práci odmítla, na její místo by nastoupil někdo jiný a ona by tím přišla o práci. V dobách jejího nejaktivnějšího působení v nahrávacím průmyslu - což jsou šedesátá a počátek sedmdesátých let - bylo jenom v Los Angeles na sedmnáct tisíc studiových muzikantů, kteří byli spojeni v jedné unii. To znamenalo opravdu tvrdě a neúnavně pracovat. Vzpomíná ale i na to, že tito hudebníci vytvořili komunitu samu pro sebe, a přestože mezi sebou soutěžili o nejlepší práci, přesto podporovali nové vyrůstající talenty. Přesto ji studiová práce nikdy nepřestala bavit, neboť „kdykoli slyším nějakou hudbu, jako by se ve mně zažehla nějaká jiskra. A ta jiskra tu je, po všech těch letech, po všech těch nahráváních...“.

Vzdělávání

Carol Kaye ovšem proslula i na dalším hudebním poli, a to je vzdělávání. Že začala dávat první lekce ve svých čtrnácti letech jsme tu už zmiňovali. S tímto neskončila vlastně nikdy, a i nyní, kdy jí je sedmdesát čtyři let, se lze domluvit na hodinách jak baskytary, tak kytary.

Největší zásluhy má ovšem coby lektorka hry na baskytaru. Napsala více než desítku škol, kde vysvětlovala základy vytváření basových linek, uváděla jejich ukázky a díky ní je svět bohatší o mnoho vynikajících basistů. Na hodiny k ní chodili třeba oba basisté Toto David Hungate a Mike Porcaro, vynikající kontrabasista John Clayton (Whitney Houston, Diana Krall ad.), filmový skladatel Alf Clausen (The Simpsons, Moonlighting, Alf) nebo Roy Vogt, basista, který se sám stal známým učitelem.

Nejznámější škola pro basisty se jmenuje How to Play the Electric Bass a je to vlastně hned první publikace, kterou Carol v roce 1969 napsala. Následovala série šesti knih Electric Bass Lines a další učebnice či výuková CD a DVD. Celkově podobných věcí vydala sedmadvacet.

Základy basové hry se z jejích učebnic učili opravdoví velikáni - za všechny vzpomeňme třeba Stinga, Stu Hamma, John Paul Jonese, Abe Laboriela, Jaco Pastoriuse, Nathana Easta, Marka Egana nebo Charlie McBridea. Dodejme ještě, že výukových knih se od Carol prodalo na jeden a půl milionu výtisků.

Závěr

V současné době se Carol stále věnuje lektorské činnosti, občas se vydá do studia natáčet a vystupuje s jazzovým triem Thumbs Up.

Její vliv na hudbu a zejména na basovou hru je naprosto nezpochybnitelný a k jejím pokračovatelům se hlásí největší muzikantské špičky (viz výše).

Ibrahim Hassan

Vybavení:

baskytara: Ibanez SRX700HS (dříve byl jejím poznávacím znakem Fender Precision Bass)

kytara: Ibanez RG321

aparát: Gallien Krueger MB150, Ibanez Promethean P500HC

struny: Thomastik Jazz Flatwound (basa), Thomastik George Benson Jazz Elec. Flatwound (kytara)

Dodatek ke groovu:

Je mi jasné, že se do tohoto seriálu nevešly všechny basistky. Když pominu českou scénu, kde je asi nejznámější basistkou Eva Turnová z Plastic People, na světové scéně je z čeho vybírat. Namátkou mě napadá country basistka (a moje osobní favoritka - mám úchylku na blondýny) Michelle Poe (www.michellepoe.com), která v současnosti hraje v duu s Keith Burnsem. Zmínil bych i basistku od Joe Cockera Oneidu James (www.myspace.com/oneidajames ). Důležitou roli na tomto poli hrály a hrají i Miiko Watanabe (Gwen Stefani), Laura Kidd (Aha), Jennifer Arroyo (Kittie), Maya Ford (The Donnas) a desítky dalších, známých i méně známých baskytaristek.

Osobně doufám, že alespoň pro několik z vás byl tento seriál přínosem a ke svým hudebním znalostem jste přidali další stránku inspirace. Já si tento seriál užíval a při troše štěstí se k němu, nebo nějakému podobnému seriálu, v budoucnu vrátím.