Korg A3
Šestnáctibitová „á trojka?“ se na konci osmdesátých let velice rychle zabydlela jak ve studiích, tak i na pódiích. Kytaristé si tento multiefekt oblíbili i díky tomu, že přes svůj digitální „původ?“ zněla většina zvuků až překvapivě analogově, a to včetně některých zkreslených rejstříků. Ty se ovšem přece jenom přes veškerou snahu nestaly hlavním tahákem tohoto zařízení. Tím byly spíše široké možnosti delayů, přirozenost reverbů a poměrně široká možnost editace modulátorů obecně včetně dobře znějícího leslie.
Z celkem jedenačtyřiceti efektů, sdružených do několika typových skupin, jich mohlo současně pracovat šest, k jejich přepínání pro pódiové využití sloužil foot controller FC6. Jednoznačnou slabinou pak vedle chabě znějícího wah-efektu byla absence výkonového vypínače.
BOSS ME–50
Tímto modelem firma v podstatě pokračovala, i když značným vývojovým skokem, v linii pedálů typové řady ME. Zcela v intencích ohlasu kytaristů tentokrát vsadila na minimum tlačítek a ovládání co nejvíce přiblížila standardu zavedenému na svých proslulých krabičkách. Tím se stala obsluha tohoto multiefektu hodně intuitivní, což bylo obecně, po éře zařízení s mnohdy až přebujelými možnostmi editací, přivítáno s ulehčením. Jak prohlásil jeden můj žák, nemusel nejdřív ležet půl roku v manuálu, aby si mohl nastavit nějaký zvuk...
Zkreslení, nejcitlivější a také nejdiskutovanější ukazatel kvality těchto pedálů, se v tomto případě díky technologii COSM povedlo, vývojáři zde vsadili na variabilitu jednotlivých typů overdrive a distortion. Stačí si uvědomit, že zde najdeme poměr dvacet dva různých zkreslení k dvaceti dalším typům efektů včetně těch, které jsou přiřazeny ke kyvnému pedálu, jako je wah, volume, whammy atd.
