Ibanez PUE5 Tube
PUE5 tvořil jeden z vrcholů raného období nástupu klasických multiefektů. Oproti soudobým produktům totiž obsahoval lampu 12AX7, která ovlivňovala zvuk při zapnutí režimu Tube Drive. Tímto počinem firma na začátku devadesátých let velmi pružně (na rozdíl od většiny ostatních) reagovala na stále sílící výtky kytaristů, kterým se u podobných zařízení nelíbila sterilnost zkreslení. PUE5 se tak stal výrazným představitelem tzv. hybridních zařízení, protože lampa ovlivňovala pouze jeden režim. Koneckonců, ostatní efekty, pokud byly aktivovány zvlášť, lampu nepotřebovaly (delay, chorus). To platí i o dalším režimu, který si firma Ibanez samozřejmě nemohla odpustit - součástí tohoto "mulťáku" je i proslulý Tube Screamer.
Přehledné ovládání funkcí, rozdělené do sekcí podle efektů (jako kdyby to byly jednotlivé krabičky), jen posilovalo úlohu multiefektu jako kompaktního pedalboardu a zvyšovalo jeho oblibu. Zejména pak u těch kytaristů, kteří neměli chuť pronikat do tajů programování a při každém nastavení zvuku se probírat nepřehledným počtem různých tlačítek...
Roland GP-100
I když u tohoto zařízení již nacházíme technologii COSM, využitou a zdokonalenou firmou na dalších produktech (např. VG-8), přesto byla úloha GP-100 chápána i na začátku druhé poloviny devadesátých let spíše jako multiefekt s výborným preampem a dobře znějícím pitch shiftem. Z celkového hlediska vývoje firmy to byl jeden z posledních výsledků snah o standardní multiefekt. Další cesta značky vedla zejména po cestách syntezátorů a guitar-systémů řady VG-8.
Výhodou GP-100 bylo intuitivní ovládání a již zmiňovaný předzesilovač. Zvláště ten měl zásluhu na tom, že se s tímto rackovým zařízením setkáváme dodnes.
