V roce 1924 odešel akustik a konstruktér Lloyd Allayre Loar z firmy Gibson pro nezájem o jeho elektrifikované nástroje. Nějaký čas působil jako profesor akustiky a v letech 1933 a 1934 založil společnosti Vivi-Tone a Acousti-Lectric, kde pokračoval ve vývoji a výrobě elektrických hudebních nástrojů. V téže době, tedy asi deset let po Loarově odchodu, se vrátila k experimentům s elektrickým snímáním kytary i firma Gibson.
Na vývoji nového nástroje se podílel steel-kytarista Alvino Rey, se kterým spolupracoval elektrotechnik John Kutilek z chicagské firmy Lyon & Healy Company. K nim se později připojil Walter Fuller. V roce 1935 vyrobili experimentální verzi elektrické kytary, která nemá žádné dřevěné díly a u níž je základním materiálem mosaz.
Základ "těla0ť tvoří rám z plochých mosazných pásů, na jehož spodním, rozšířeném konci je shora připevněna nevelká deska z 1 mm silného mosazného plechu tvořící "horní desku" a nesoucí kobylku. Mosazná kobylka je posuvná a neumožňuje výškové nastavení strun. Mosazný je i struník připevněný k rámu. Na druhý konec rámu, který tvoří krk, je shora připevněn hmatník vyrobený také z mosazného plechu. Hmatník nemá pražce, namísto nich je na něm pouze devatenáct značek. Menzura je přibližně 24 3/40ť (62,87 cm). Hlavu tvoří mosazná deska, na níž jsou připevněny ladicí mechaniky. Snímač se skládá z dvojice magnetů, mezi nimiž je umístěna cívka a mezi nimiž jsou vedeny i struny. Horní magnet tak tvoří opěrku pro ruku. Kabel je napevno připojen k nástroji.
Konstrukční prvky z mosazné kytary nebyly při vývoji a výrobě dalších nástrojů použity. První hromadně vyráběná elektrická kytara firmy Gibson - steel-kytara EH-150, uvedená na trh taktéž v roce 1935 - byla hliníková, na počátku roku 1936 se objevily i první kytary s dřevěným tělem. Pro jejich ozvučení sloužil snímač nové konstrukce tvořený dvojicí magnetů a ocelovým jádrem ovinutým snímací cívkou. Celý snímač je umístěn pod strunami, kde je zabudován v těle kytary tak, že na povrch vyčnívá pouze jádro cívky. Toto uspořádání neomezuje hráče při hře a je i konstrukčně výhodné. Kromě havajských kytar začala novými snímači firma Gibson osazovat španělské kytary ES-150, elektrické mandolíny EM-150 a další nástroje. Podle jazzového kytaristy, kterému elektrická kytara ES-150 umožnila vyvinout unikátní styl hry, se novému snímači začalo říkat Charlie Christian. Na vývoji tohoto snímače se podílel i ředitel firmy Gibson Guy Hart, který také 8. února 1936 podal na nový snímač patentovou přihlášku. Patent 2,087,106 získal 13. července 1937. Výrobě a dalšímu vývoji se ve firmě Gibson věnoval Walter Fuller.
Kompaktní snímač umístěný pod strunami a tvořený jednou cívkou s magnetickým jádrem začaly používat další firmy a snímač označovaný jako jednocívkový snímač (Single Coil - SC) se stal jedním ze základních typů používaných dodnes.
Další informace o elektrických kytarách Gibson najdete v knize Elektrofony I, kterou distribuuje vydavatelství Muzikus.
