První hudební nástroje používající elektřinu pro generování zvuku se objevily již v poslední čtvrtině 19. století. Patří k nim klávesový Musical Telegraph Elishy Graye nebo Regenerativní piana několika konstruktérů - klavíry, jejichž struny jsou rozechvívány pomocí elektromagnetů, čímž je zpomaleno doznívání a prodloužen sustain. Nejznámějším a nejvýznamnějším elektromechanickým nástrojem se však ve 20. století stala elektrická kytara. Snad prvním známým tvůrcem strunných hudebních nástrojů s elektrostatickými snímači je Lloyd Allayre Loar.
Vše začalo ve městě Kalamazoo ve státě Michigan, kde od roku 1894 vyráběl kytary a mandolíny Orville H. Gibson. Jeho nástroje si díky dobrému zvuku rychle získaly oblibu mezi hudebníky a Gibson jich zanedlouho nebyl schopen vyrábět požadované množství. Přibral další spolupracovníky a v roce 1902 založil firmu Gibson Mandolin-Guitar Assistant Ltd. Asi rok po Gibsonově smrti v roce 1918 nastoupil do firmy Gibson hudebník, skladatel, akustik a konstruktér Lloyd Allayre Loar, který dále zdokonalil některé původní Gibsonovy nástroje. Jeho zásluhou vznikla kytara L-5 a mandolína F-5, první nástroje s klenutou horní deskou, u kterých jsou namísto kruhového výřezu v horní desce dva výřezy ve tvaru "f0ť. Mandolína F-5 rychle získala pověst nejlepší vyráběné mandolíny. Kytary s klenutou deskou díky kvalitnímu a silnému zvuku brzy v orchestrech nahradily - v roli harmonického a rytmického nástroje - banjo.
Loar pracoval i na vývoji elektrifikovaných nástrojů a v roce 1923 vytvořil elektrostatický snímač pro strunné nástroje. Tvoří jej dvojice kovových destiček umístěných v těle nástroje. Jedna z nich je připevněna na vnitřní straně horní desky ke kobylce. Druhá destička je umístěna těsně pod první a spolu tvoří kondenzátor, jehož kapacita se mění v závislosti na pohybu kobylky. Přes odpor je ke kondenzátoru připojen zdroj stejnosměrného polarizačního napětí. Při změně kapacity protéká obvodem proud, jehož změny způsobují změnu výstupního napětí.
Tento snímač Loar vestavěl do dutého těla kytary L-5. Elektrostatický snímač nesnímal chvění strun, jak je obvyklé u dnešních elektrických kytar s elektromagnetickými snímači, ale chvění kobylky nástroje. Jeho signál byl slabý a při zesílení byla kytara L-5 Electric náchylná ke vzniku zpětné vazby.
Loarovy návrhy na elektrifikaci nástrojů byly však pro firmu Gibson příliš radikální a nesetkávaly se s pochopením. V roce 1924 proto Loar firmu Gibson opustil, nějaký čas působil jako profesor akustiky a v letech 1933 a 1934 založil společnosti ViviTone a Acousti-Lectric, kde se dále věnoval konstrukci a výrobě hudebních nástrojů.
Po odchodu Lloyda Loara se firma Gibson vrátila k experimentům s elektrifikovanými nástroji až ve druhé čtvrtině 30. let. Nové snímače již pracovaly na elektromagnetickém principu. Další informace o elektrických kytarách Gibson najdete v knize Elektrofony I, kterou distribuuje vydavatelství Muzikus. Ukázky z ní si můžete prohlédnout na www.uvnitr.cz/knihy.html.
