Deset nejoblíbenějších desek - Márdi
Vypsaná fixa se momentálně nachází ve studiu a připravuje následovníka svého úspěšného posledního alba Klenot (psáno pro časopis Muzikus 7/2011, pozn.), ale na intenzitu koncertování kapely tento fakt velký vliv nemá. Se zpěvákem, kytaristou a textařem Fixy Márdim jsme se potkali na jednom festivalu a nápad pozvat ho do této rubriky byl okamžitě na světě.
Pamatuješ si na první desku, která tě uchvátila a přivedla k muzice?
Muselo to být něco z maminčiny sbírky, měla spoustu desek The Beatles a Rolling Stones, takže něco z toho. Máma měla se mnou rizikové těhotenství a musela pořád ležet a u toho poslouchala rokenrol a miminka to vnímají, že? (smích)
A kterou desku sis koupil sám za vlastní peníze jako první?
S bratrem jsme se složili na kazetu od skupiny Znouzectnost a to album se jmenovalo Ukolébavky pro nevhodné loutky. Tenkrát jsme jeli hodně v českém punku a poslouchali Visací zámek nebo kompilaci Rebelie Punk ‘n’ Oi!
Takže první známky rebelství. A jak to šlo dál s tvým hudebním vkusem?
Ta rebelie byla ještě dřív, v dětství, když jsem musel poslouchat The Beatles a Rolling Stones, a abych mámu naštval, tak jsem trval na tom, že si chci pouštět Banjo Band Ivana Mládka. Pak teprve přišel ten punk a pak babička jela do Itálie a ptala se, co mi má přivézt jako dárek. Zrovna jsem otevřel časopis 100+1, kde byl článek o The Doors a Iron Maiden, a řekl jsem babičce, že to chci. Kupodivu mi koupila Killers od Iron Maiden a Waiting for the Sun od The Doors. Hodně si mi to líbilo, a tak krom punku jsem začal poslouchat i metal a kapely jako Helloween. Pak na gymplu mi jedna slečna půjčila desku V otrhaném domě od skupiny Prouza a pak přišla Nirvana a Smells Like Teen Spirit a ten druh hudby se mi začal hodně líbit. Vzal jsem do ruky kytaru, na kterou jsem neuměl, a začal zkoušet ten riff. Někdo mě u toho vyfotil a na základě této fotky jsem dostal lano od jedné místní kapely. Kytarista této kapely mi tehdy říkal: Nirvana? To jsou vykradení Pixies, voe! A pak mi je pustil a Pixies pro mě znamenali novou startovací čáru. Naprosto mě uchvátili a změnili můj náhled na hudbu.
Co posloucháš dneska ?
Teď v poslední době hodně Arcade Fire a začala se mi velmi líbit kapela Clinic. Nedávno se mi narodila dcera a já chodím na dlouhé procházky s kočárkem a neustále mám sluchátka v uších a doháním resty, pouštím si třeba Dead Kennedys nebo Killers.
Pustíš si doma něco českého sám od sebe?
Určitě, neboť české kapely mě hodně ovlivnily ohledně textů. V mých začátcích takové základní kameny pro mě byli Priessnitz, Mňága a Žďorp, Garage a Psí vojáci.
Pamatuješ si na první rockový koncert, který jsi viděl?
Myslím si, že to byla Lucie v Chvaleticích v kulturáku, těsně po první desce, kdy ještě nebyli moc známí.
A jaký byl tvůj největší koncertní zážitek?
Několik let po rozpadu Pixies mi volal kamarád, že budou hrát v Praze v Akropoli. Prověřil jsem si to a byla to pravda. Napůjčoval jsem si peníze, neboť lístek byl za litr, a ráno, hned jak je začali prodávat, tak jsem jich koupil dvanáct. Na konci tohoto dne jsem měl pouze jeden lístek a všichni moji kamarádi mi byli vděční. Moje nejoblíbenější kapela hrála v Praze v klubu a ty pak jdeš a pozdravíš je. To bylo nejvíc, co jsem kdy zažil.
THE BEATLES - Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967)
První deska, která u mě překonala Ivana Mládka. Z repráků se začala linout tajemná hudba z tajemného světa a já koukal na ten vinyl, jak se točí, a byl jsem uchvácen. Majstrštych Beatles, který ovlivnil generace muzikantů. Lucy in The Sky With Diamonds lze brát třeba jako pravzor kytarovek.
PIXIES - Doolittle (1989)
Nejradši bych tam dal všechny čtyři jejich desky, ale Doolittle je moje nejoblíbenější. Obsahuje hodně hitových písní a dřív jsem si tu desku pouštěl skoro pořád. Dneska, když občas na mě dolehne nějaká krize, že hrajeme strašně moc a že jsem unavený, tak si pustím tuto desku a hned je všechno OK. Pořád jsem z ní nadšený.
JOY DIVISION - Closer (1980)
Seznámení s touto deskou znamenalo pro mě průlom do sféry temnější hudby. Měl jsem období, že jsem na koleji v Ústí nad Labem seděl hodiny u okna, kouřil jsem, poslouchal desku a koukal na takový starý polorozpadlý stadion. Dodnes se mi ten obraz vybaví, když si tyto hodně neveselé písničky pustím třeba jednou za rok, ale je to super.
THE CURE - Staring at The Sea (1986)
The Cure jsou pro mě takové pojítko mezi Joy Division a Pixies. Umějí dělat jak dobré veselé, tak i dobré smutné písničky. Můžu od nich všechny desky, ale nejradši mám ty starší jako Pornography či Disintegration. Četl jsem deník Roberta Smithe z jihoamerického turné a pro člověka, který hraje, je to hodně zajímavé čtení. Mám ho rád.
PJ HARVEY - Stories from the City, StoriesfFrom the Sea (2000)
Podle mě nejlepší zpěvačka, kterou jsem kdy slyšel. Má v sobě temnotu, sílu a emoce, které okamžitě na mě fungují, je strašně dobrá, ale žít s ní bych nechtěl! Přišel jsem na to, že se mi strašně dobře píše nějaká próza u kompu, když si pustím tuto její desku. S Clinic to psaní taky funguje, ale třeba s Pixies ne, ty mě u psaní brzdí.
RADIOHEAD - OK Computer (1997)
Ležel jsem měsíc v nemocnici v Pardubicích s utrženou čelistí, neboť jsem měl nějaký problém s místní pravicovou enklávou, a poslouchal jsem tuhle desku pořád dokola. Strašně jsem se do ní zamiloval a domnívám se, že je to nejlepší deska od Radiohead. Mám ji v sobě dodneška.
PRIESSNITZ - Nebel (1992)
Priessnitz nás hodně ovlivnili na začátku naší existence, tehdy hráli často v Pardubicích. Byli před námi a ukázali cestu, kudy by se dalo jít. Byl jsem nedávno na dovolené v Jeseníku, chodil jsem po kopcích a ocenil jsem, jak je to místo na desce krásně popsaný. Snažím se dělat něco podobného, psát o městě, které mě inspiruje.
MŇÁGA A ŽĎORP - Made in Valmez (1991)
Pro mě osudová deska. Oznámil jsem doma, že neumím nic, a šel jsem k maturitě. Pustil jsem si do walkmanu tuto desku, uklidnil jsem se, a pak jsem maturitu udělal. Líbí se mi ta poetika a celý ten svět, který je na desce. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že Petr Fiala nám bude jednou produkovat první tři desky.
PSÍ VOJÁCI - Nalej čistého vína, pokrytče (1991)
Je to kapela, která nás taky ovlivnila, i když ten sound je jiný. Strašně smutná deska, kterou jsem byl tenkrát zasažený. Dechlo to na mě v době, kdy jsem bydlel na intru v Ústí, a písničky na mě promlouvají svou depresivností ještě dneska, i když trošku jiným způsobem.
Pro mě důležitá deska. Při jejím poslechu jsem se seznámil s naším bubeníkem, dokud jsme jako brigádu spolu kopali nějaký kanál na zahradě. Pořád jsme si ji pouštěli a kromě Pixies to byla další hudba, na které jsme se shodli, a řekli si, že musíme spolu založit kapelu. Vznik Vypsané fixy je nepřímo spojen právě s touto deskou.