33 + 333 světových kytaristů (1. vydání z roku 1997, str. 153, noty, diskografie)
Muzikus 2/2000 - Kytaroví velikáni (str. 56, noty, diskografie)
33 + 333 světových kytaristů (druhé, aktualizované a rozšířené vydání) (2006, str. 233, noty, diskografie)
Po energickém live albu The Heart of Things: Live in Paris a velmi zajímavém Thieves and Poets, kde McLaughlin opět připomněl i svou akustickou tvář, si jeho fanoušci museli na řadovou sólovou desku počkat až do roku 2006. Čekání se ovšem vyplatilo, protože Industrial Zen se svými osmi skladbami je velice silným albem, představujícím svého tvůrce jako stylově nesmírně rozmanitého umělce. Desku lze do jisté míry chápat i jako určitou bilanci výrazu (srovnej například For Jaco, New Blues Old Bruise a Just So Only More So).
McLaughlin ani v současné době neztratil nic na své pověstné pracovitosti. Vedle encyklopedicky zpracovaných vydání svého díla, jako box-set The Montreux Concerts (17 CD) či This is the Way I do it (3 DVD) se účastnil řady projektů, a to jak studiových, tak i live, kdy mezi nejvydařenější rozhodně patřilo jeho vystoupení na akci Crossroads Guitar Festival Erika Claptona.
Diskografie:
A) John McLaughlin sólově:
Industrial Zen (2006, Abstract Logix)
B) John McLaughlin + Shakti:
Shakti (2008, Sbme)
C) výrazné kompilace:
The Essential (2007, Columbia)
D) Výrazná hostování (pouze výběr):
Kupříkladu s Miroslavem Vitoušem (Universal Syncopations), Carlosem Santanou (Welcome), Carlou Bley, Stanleym Clarkem (Trios), Andrém Ceccarellim, Paco de Luciou (Gold), Weather Report, Mattem Haimovitzem a dalšími, včetně výrazných tematicky zaměřených albových projektů, jako Power of Soul: A Tribute to Jimi Hendrix (2004), nemluvě o jeho bohaté producentské činnosti.
