Billy Sheehan - Bass profil
Bass profil
Billy Sheehan - Bleskurychlý muž
Jeden z nejuznávanějších basistů posledních tří dekád, který významně změnil pohled na baskytaru. Protlačil tento nástroj do popředí zájmu a díky brilantní tappingové a hammeringové technice se mu říká Eddie Van Halen baskytary.
Začátky v Buffalu
William Sheehan se narodil 19. března 1953 v americkém Buffalu do rodiny irských přistěhovalců. Přestože nikdo z rodiny nebyl aktivní muzikant, smysl pro show získal Billy od svého otce, který byl skvělý vypravěč a bavič. V hudbě se začal orientovat záhy díky matce, která poslouchala Franka Sinatru a vůbec hudbu čtyřicátých let. K rockové hudbě ho později přivedli starší sourozenci, díky nimž začal poslouchat The Everly Brothers, Jerryho Lee Lewise, hromadu soulu a R & B a pochopitelně i kapely Britské invaze v čele s The Beatles.
K base se dostal díky kamarádovi svých sourozenců. „Byl to ten nejzajímavější chlápek v okolí a já se mu chtěl podobat. Měl kapelu, se kterou zkoušel u nich doma ve sklepě a já sedával venku a poslouchal. Od chvíle, kdy jsem začal poslouchat hudbu a začal jí rozumět, jsem chtěl být baskytaristou.“
Pořídil si svou první baskytaru Hagstrom FB a začal se učit. A protože se učil jako samouk, neřešil, co má nebo nemá hrát, a tak se snažil naučit basové linky Tima Bogerta (Vanilla Fudge, Cactus), Paula McCartneyho nebo Paula Samwell-Smithe (Yardbirds) a později se začal učit Bachovy Brandenburské koncerty, skladby Clauda Debussyho, Paca de Lucíi nebo Oscara Petersona.
Talas
První významnou kapelou v Billyho životě byli Talas, které založil v první polovině sedmdesátých let. Talas byli zpočátku barovou kapelou hrající převzaté věci a obráželi všechny podniky v okolí Buffala. Hráli jako power trio ve složení Billy Sheehan (basa, zpěv), Dave Constantion (kytara, zpěv) a Paul Varga (bicí, zpěv) a všichni tři se střídali jako hlavní zpěváci. Postupně začali do svých vystoupení začleňovat i vlastní skladby a v roce 1978 vydali svoji prvotinu Talas, na které byl regionální hit See Saw. Někdy v této době také napsal Billy skladby Shy Boy (později ji natočil s Davidem Leem Rothem) a Addicted to That Rush, která patří ke zlatému fondu Mr. Big.
Přestože kapela otevírala koncerty pro UFO (což vedlo k Billyho záskoku na jejich turné v roce 1983) nebo Van Halen (což zase vedlo k angažmá u Davida Leeho Rotha), nikdy se jim nepodařilo přerůst ve velkou kapelu. Jejich sláva tak měla víceméně lokální charakter, který se týkal severovýchodu USA a části Kanady. Poslední významný počin bylo předskakování na turné Yngwieho Malmsteena v letech 1985-1986.
O hře na basu
„Neřídím se nějakými standardními pravidly při hře na basu. A pokud vím, spousta muzikantů, kteří ve svém stylu něčeho dosáhli a jsou uznávaní pro svůj jedinečný styl, dělala totéž.“
David Lee Roth
Zásadním zvratem v Billyho kariéře se stal telefonát od Davida Leeho Rotha v roce 1985 a pozvání do Rothovy doprovodné kapely. Billy navrhl na post kytaristy Steva Vaie a sestavu doplnil ještě Gregg Bissonette na bicí. Pokud něco pomohlo Billymu Sheehanovi k proslavení, pak to bylo právě působení v Rothově kapele.
Hned první album Eat ‘Em and Smile z roku 1986 zaznamenalo obrovský úspěch. Sheehan na album přispěl již zmiňovanou skladbou Shy Boy a deska vyšplhala až na 4. místo hitparády USA a získala dvojnásobnou platinu. Album následovalo obří turné po Spojených státech a Kanadě a dobové kritiky pěly ódy na skvělou kapelu.
V roce 1988 vydávají ve stejné sestavě desku Skyscraper, jež se vyšplhala na 6. místo v americké hitparádě a dosáhla platinového prodeje. Krátce po vydání desky ale Billy z kapely odchází kvůli rozdílným názorům na hudební směřování.
Fanoušek
„Jsem až úchylný fanoušek hudby. Velmi často v sobě potlačím muzikanta a užívám si hudbu jako fanoušek. V mojí kolekci iTunes mám skoro sedmdesát tisíc skladeb a neustále přidávám další. A všechny mě v nějakém směru ovlivňují. Když zaslechnu něco těžkého, ponořím se do toho a snažím se to naučit. Vždycky to ale musí být přínosné pro moji hudbu tak, aby z toho profitovalo obecenstvo. Protože na nich ve finále záleží.“
Mr. Big
Po odchodu od Rotha začal Billy Sheehan s pomocí Mika Varneyho ze Shrapnel Recordas dávat dohromady vlastní kapelu. Zakrátko tak spatřila světlo světa sestava Billy Sheehan, Eric Martin (zpěv), Paul Gilbert (kytara) a Pat Torpey (bicí) a o kapelu se staral Herbie Herbert, bývalý manažer Journey, Europe nebo Santany.
Již o rok později vydávají svou první desku Mr. Big u Atlantic Records, která sice neměla velký úspěch v USA, ale kapele získala velké jméno u japonského publika, kde mají obrovské úspěchy prakticky celou kariéru. Přesto se dostali do povědomí a díky tomu nahráli i dvě skladby k soundtracku filmu NAVY Seals v roce 1990.
V roce 1991 vydávají svoji nejúspěšnější desku Lean Into It, oceněnou platinou v USA i Japonsku, jež se dostala na 16. místo hitparády Billboard a která obsahovala jejich jediný hit číslo jedna To Be With You. Album dostalo kapelu na turné i do Evropy, kde předskakovali Aerosmith, USA a samozřejmě Japonska.
Významnějšího úspěchu dosáhlo ještě následující album Bump Ahead z roku 1993 s hitem Wild World. Již ale znamenalo pozvolný ústup ze slávy.
Následující alba již v podstatě nezaznamenala významnější úspěch, i když jsou mezi fanoušky ceněna. Přes změnu kytaristy, kdy místo Gilberta přišel Richie Kotzen, mají stále úspěch u japonského publika a prakticky všechny jejich koncerty ve východní Asii bývají vyprodané. V roce 2002 dochází k rozpadu kapely díky neshodám mezi Billym a zbytkem kapely.
V roce 2008 si na jednom jam sessionu v LA zahráli Gilbert, Kotzen, Sheehan i Torpey a bavilo je to tolik, že se Sheehan, Gilbert a Torpey rozhodli zavolat Martinovi a dát Mr. Big opět dohromady. Vydali dvě desky, What If... (2011) a The Stories We Could Tell (2014), úspěšné na asijském trhu, ve zbytku světa již méně. Nicméně na turné se dostali i do Evropy a USA.
The Winery Dogs
V roce 2012 dává Billy dohromady kapelu s kytaristou Richiem Kotzenem a bubeníkem Mikem Portnoyem (ex Dream Theater) The Winery Dogs. O rok později vychází první eponymní deska The Winery Dogs a kapelu předchází pověst skvělé živé show. Stylově jsou to bluesovější Mr. Big s hodně odkazy na Led Zeppelin a grunge.
Koncert v Retro Music Hall
Poslední koncert Mr. Big v České republice se odehrál v roce 2011 v pražském Retru a byl jedinečný v tom, že Eric Martin ležel s virózou v autobusu a zbylé trio odehrálo regulérní koncert. O hlavní zpěvy se podělili Billy Sheehan a Paul Gilbert a byl to jeden z nejlepších koncertů, které se kdy v ČR odehrály. Perličkou byl přídavek v podobě Smoke on the Water, kdy si muzikanti prohodili nástroje. Pat Torpey hrál na basu a zpíval, Billy Sheehan hrál na kytaru a Paul Gilbert na bicí.
Vedlejší projekty
Vedle kariéry v zásadních projektech se Billy účastnil v letech 2006, 2007 a 2012 třeba turné třech basistů s Jeffem Berlinem a Stuem Hammem nazvaném BX3. Natočil několik alb s Richiem Kotzenem, vyvořil s Terrym Bozzi experimentální projekt Nine Short Film (2002). V roce 2012 vyrazil na turné PSMS s Mikem Portnoyem, Tonym MacAlpinem a Derekem Sherinianem. Nelze nevzpomenout vynikající projekt Niacin s bubeníkem Dennisem Chambersem a klávesistou Johnem Novellem. A také je nutno zmínit projekt Michaela Kocába Aftershocks a stejnojmennou desku z letošního roku.
Vybavení
(komplet na stánkách www.billysheehan.com):
Baskytary
Yamaha Attitude II (pražec i bezpražec)
Yamaha Custom Shop Ltd. (osmistrunná)
Yamaha Custom Shop Attitude (dvoukrká)
Yamaha TRB6P
Yamaha Custom BB3000
Fender Precision
DiMarzio Bass
Hagstrom FB
Taylor AB3 (akustická)
Hofner 500/5 (akustická)
Aparát
Hartke LH1000 (zesilovač)
Hartke HA5500 (zesilovač)
Hartke AK115 (1x 15” kabinet)
Hartke AK410 (4x 10” kabinet)
Efekty
Pearce BC1 (pre-amp)
Ashly Audio (kompresor)
Korg DTR2000 (ladička)
ISP Decimator ProRack (redukce šumu)
Ampeg SVP-BSP (pre-amp)
Tech 21 Midi Mouse (přepínač MIDI)
Struny
Rotosound BS66 Billy Sheehan Signature (.43, .65, .80, .110)
Diskografie:
Sólo: Compression (2001), Cosmic Troubadour (2005), Prime Cuts (2006), Holy Cow (2009).
spolupráce:
Mr. Big: Mr. Big (1989), Lean Into It (1991), Bump Ahead (1993), Hey Man (1996), Get Over It (2000), Actual Size (2001), What If... (2011), The Stories We Could Tell (2014).
Talas: Talas (1978), Sink Your Teeth into That (1982), Live Speed on Ice (1983), Talas Years (1990), If We Only Knew Then What We Know Now (1998).
Thrasher: Burning at the Speed of Light (1985).
David Lee Roth: Eat ‘Em and Smile (1986), Skyscraper (1988).
Greg Howe: Greg Howe (1988).
Tony MacAlpine: Edge of Insanity (1986).
Niacin: Niacin (1996), Live (1997), High Bias (1998), Deep (2000), Time Crunch (2001), Organik (2005), Krush (2013).
Richie Kotzen: What Is... (1998), Change (2003), Ai Senshi ZxR (2006).
Bozzio Sheehan: Nine Short Film (2002).
The Winery Dogs: The Winery Dogs (2013).
Daniel Piqué: Boo! (2009).
KUNI: Masque (1986).
Explorer’s Club: Age of Impact (1986).
Aftershocks: Aftershocks (2014).
www: