Slide Effect
Slide, neboli skluz, je technika, kterou hráči na bezpražec používají takřka neustále. Tam, kde to jde, ji nacpeme a tím vlastně dáme najevo "která bije". To, že hrajeme zrovna na bezpražec, na nás prozradí právě skluzy.
Ne, že by šlo o to, aby každý věděl, na jaký nástroj jsem zrovna točil tu kterou nahrávku. Nejde o mou exhibici, ale o hudbu především. Ale na fretless hrajeme přeci proto, aby to znělo jinak, než na pražcovou basu. A tak dokud se neozve první slide nebo slap, nemáme šanci z nahrávky poznat, o jaký nástroj se jedná. Zvuk bezpražce je sice více "středovější", ale tento zvuk mohu dostat i z pražcového nástroje. Ale slap zní už velmi rozdílně na obou z typů těchto nástrojů. Charakter zvuku struny, která pleskne o pražce, nebo o holý hmatník - to znamená o dřevo, musí být samozřejmě jiný.
Začněme s nácvikem skluzů v nejkratším intervalu - a tím je sekunda. Opět zde budeme dělat několik věcí současně. Budeme hrát stupnice, v nichž je za potřebí výměna poloh a výměna polohy skluzem se zde přímo sama nabízí. A když stupnice, nelze jinak, než začít trochou teorie. S teorií to zde však přehánět nebudu, protože na jiných stránkách tohoto časopisu se už teorii velmi zdařile věnuje saxofonista Kuba Doležal ve své poradně nejen pro saxofonisty. Vřele doporučuji.
Zahrajeme si základní diatonickou stupnici, třeba C dur a použijeme k tomu jen dvě struny, takže horizontálním prstokladem. Když si tuto stupnici rozdělíme na dvě poloviny, vzniknou nám dva shodné tetrachordy. Spodní tertrachord si zahrajeme na jedné struně, v tomto případě struně A, a horní tertrachord na struně druhé, struně D. Abychom se tímto způsobem dostali z malého c ve třetí poloze na A struně do c1 v poloze desáté na struně D, čekají nás dvě výměny poloh.
Tady bych se ještě rád zastavil a vysvětlil notový zápis. Kontrabas i baskytara ve skutečnosti zní o oktávu níže, než se píše. Takže reálný zápis stupnice C dur v této poloze baskytary by vypadal takto:
Teď si ukážeme dva příklady výměny poloh na jedné stupnici. V prvním příkladu budeme používat pro výměnu a zároveň tedy slide effect výhradně první prst. Rozezníme tedy tón c na struně A ve III. poloze a skluzem přejedeme o sekundu výše, na tón d. Tímto skluzem jsme zároveň provedli požadovanou výměnu polohy. Tón d již není třeba rozeznívat úderem pravé ruky. Proč taky, jeho dynamika je dostatečně silná. Ba naopak, při opětovném rozeznění tónu pravou rukou bychom tento slide effect poměrně úspěšně degradovali na prachobyčejnou výměnu polohy. Tóny e a f zahrajeme normálním způsobem, třetím a čtvrtým prstem. Tím máme za sebou spodní tetrachord a jde se o strunu výše - na strunu D, kde si úplně stejným způsobem zahrajeme vrchní tetrachord. První prst v páté poloze na strunu D, na tón g. Skluzem přejedeme na tón a, atd. Stejně samozřejmě zpět. Máme-li k dispozici nějakou "samohrajku" nebo třeba počítač, kde si můžeme zahrát akord, jenž nám bude nepřetržitě znít, využijeme toho. Je to velmi dobrý způsob, jak kontrolovat intonaci.
První prst tedy už klouzat umí, takže teď naučíme klouzat prst třetí. První prst opět na tón c, třetím prstem stiskneme tón d, který normálně rozezníme i úderem pravé ruky. Z tónu d přejedeme skluzem třetího prstu o sekundu výše, na tón e.
Při procvičování dórské stupnice, například d moll, naučíme klouzat čtvrtý prst. V této stupnici jsou opět oba tetrachordy shodné. Prvním a třetím prstem na struně A v páté poloze zahrajeme tóny d a e. Stiskem čtvrtého prstu máme tón f. Tímto prstem sklouzneme na g a stejným způsobem o strunu výše.
Považuji za nutné tímto způsobem precizně procvičit všechny církevní stupnice. Myslím, že tento detailní popis postačí pro odvození dalších vzorů prstokladů. Cvičte, klužte, poslouchejte se a co hlavně, přemýšlejte o tom, jak sám sebe mohu posunout dál. Nikdo to za vás neudělá!
