Flažolety
Pokud rozezníme kteroukoliv strunu a pak se jí jen velmi krátký okamžik lehce dotkneme prstem v její polovině nebo v jedné třetině, uměle tím vytvoříme uzel na kmitající struně. Vytvoříme tím vyšší harmonické, takže se nám ozve flažolet.
Jako normální tóny má i každý flažolet samozřejmě svou výšku. Pro lepší orientaci doporučuji začít koketovat s flažolety na pražcovém nástroji. Například, vytvoříme-li lehkým dotykem uzel v polovině (nad 12. pražcem) struny G, ozve se nám flažolet se stejnou výškou tak, jako bychom v tom místě strunu stiskli, to znamená g1. Vytvoříme-li uzel v jedné třetině struny G (nad 5. nebo nad 24. pražcem), ozve se flažolet g2. Do not bychom to zapsali tak, že vlastně zapíšeme tón, který by se nám ozval, pokud bychom strunu stiskli, bez ohledu na to, co se nám ozve doopravdy. Nad notu můžeme zapsat název struny.
Uzly nemusíme vytvářet jen v polovině nebo ve třetině struny. Zde je tabulatura s přirozenými flažolety na 24 pražcovém hmatníku:
Doteď jsme mluvili o flažoletech na prázdných strunách, to znamená o přirozených flažoletech. Určitě si každý všiml, že výběr přirozených flažoletů není až tak veliký. Některé flažolety tam prostě nejsou, a ty by nám k vyjádření hudební myšlenky mohly chybět. Proto si teď popíšeme techniku, kterou tento handicap vyřešíme. Na to máme umělé flažolety. Pokud chceme zahrát flažoletem třeba tón Es, levou rukou stiskneme strunu G v 8. poloze a pravou rukou vytvoříme uzel v její polovině. Do not bychom tento příklad mohli zapsat takto:
Spodní nota označuje tón, který držíme prstem levé ruky a horní nota (kosočtverec) značí tón, který chceme zahrát flažoletem. Dostat umělé flažolety do praxe není zdaleka tak jednoduché jako hra s přirozenými flažolety. Chce to trochu cviku v pravé ruce. I zde je několik způsobů, jak kýženého výsledku dosáhnout. Je třeba dvou současných kontaktů se strunou. Jedním prstem strunu rozezníme a druhým ji současně zatlumíme v bodě uzlu. Mistr basů Jaco Pastorius hrál umělé flažolety tak, že strunu rozezněl 1. prstem (ukazovákem) a v tentýž moment na kratičký okamžik ji zatlumil palcem. Jakmile se tón ozve, musíme s palcem pryč ze struny.
Touto technikou dostaneme do flažoletů větší dynamiku a razanci, avšak hraní melodií flažolety by pro někoho (třeba pro mě) nemuselo být až tak pohodlné. Pak je tu další způsob, kdy strunu rozezníme 3. prstem a zatlumíme 1.
Tato technika nám umožňuje větší a pohodlnější pohyb pravou rukou, můžeme tak zahrát i dvojzvuky nebo třeba arpegio. Ale zase to chce daleko větší cvik. Každý jsme originál a každý má od přírody cit pro něco jiného. Doporučuji cvičit oba způsoby - a časem se ukáže, který komu vyhovuje více. Lze to samozřejmě i trsátkem.
To, o čem jsme v tomto díle do teď mluvili, můžeme provádět samozřejmě i na pražcových baskytarách. Dokonce to doporučuji, alespoň pro začátek. Ale teď se dostáváme k "fíglu", který na pražcové baskytaře prostě neuděláte, ani kdybyste se rozkrájeli. Zahrajeme-li si jakýkoliv umělý flažolet a přidáme k tomu slide levou rukou, vznikne krásný efekt, který s oblibou používá každý hráč na fretless. Tento efekt můžeme libovolně vkládat do sól nebo jím občas okořenit jakoukoliv ostinátní figuru. Aby nám umělý flažolet krásně zazněl pokaždé, když si vzpomeneme, je lepší zvýraznit střední frekvence na aparatuře, nebo stačí stáhnout jeden ze snímačů. Dáme-li snímač u kobylky i u krku naplno, tím vlastně potlačíme střední frekvence. Flažolet sice z nástroje vyloudíme, ale může se stát, že přes kapelu neproleze.
