Bass profil - John Patitucci

Jeden z nejlepších basistů historie, který sice proslul především na poli jazzu, ale natáčel i pro nespočet popových či rockových umělců. Stejně jako je uznávaným hráčem, je i respektovaným skladatelem a lektorem. Je firemním hráčem Yamahy a Aguilaru, kdy Yamaha pro něj postavila hned několik typů signature nástrojů.

Začátky

John James Patitucci se narodil v newyorském Brooklynu 22. prosince 1959 do rodiny, ve které se nikdo aktivně o hudbu nezajímal. Prvním tak byl Johnův starší bratr Tom, který začal hrát na kytaru. Po jeho vzoru si to v osmi letech vyzkoušel i John, ale jako levák nemohl pochopit koncept hraní trsátkem pravou rukou a o tom, že se dá hrát i levou, neměl v té době vůbec potuchy. Není divu, že ho kytara moc nenadchla.

Jeho brácha ale potřeboval nějaké spoluhráče do kapely, a tak Johnovi navrhl, že by mohl vyzkoušet basu, na kterou by mohl hrát prsty. Společně koupili Sears Telstar za deset dolarů od jednoho ze sousedů, kterému basa visela na zdi. Na basu natáhl hlazené struny a zvuk se mu docela zalíbil. V té době hodně poslouchal rádio a měl rád především věci z Motown a rock,‘n’ roll. Miloval The Beatles a Cream a především Paul McCartney pro něj byl prvním vzorem, a nedá na něj dodnes dopustit.

S kapelou začali hrát, když bylo Johnovi dvanáct, a v té době také začal skládat první skladby. V patnácti objevil kouzlo kontrabasu a o rok později se zapsal na studium klavíru. Začal se věnovat jazzu a první pokroky udělal studiem jazzových nahrávek, které poslouchal u svého dědečka. Jako zásadní cituje alba Oscara Petersona s Rayem Brownem a Wese Montgomeryho s Ronem Carterem.

Studiu kontrabasu se věnoval na San Francisco State University a pokračoval na Long Beach State University, ale nakonec ze škol odešel po třech letech. Nikdy necítil potřebu vzdělávat se kvůli titulu, ale kvůli vzdělání samotnému a to mohl uskutečnit jako aktivní umělec daleko lépe.

Osmdesátá léta

V této době sídlil John Patitucci v Los Angeles, kde rozjížděl svou kariéru jako studiový muzikant i jako jazzový umělec. Díky své brilantní technice a dokonalému mistrovstí na kontrabas i baskytaru se stal vyhledávaným hráčem jak pro jazzové umělce, tak pro popové. Mezi jinými tak natáčel s Clarem Fischerem, Chuckem Findleym, Brandonem Fieldsem, Davidem Benoitem, Warrenem Zevonem a se skupinou Was (Not Was)

V této době také přišel pro Johna zásadní zlom ve vnímání baskytary. Do téhle doby hrál pouze na čtyřstrunné nástroje, ale v roce 1985 viděl Anthonyho Jacksona hrát na šestistrunnou baskytaru a rozhodl se ji také zkusit (a už ji nikdy neopustil). Koneckonců, který basista nezná jeho signature nástroj Yamaha TRB?

Chick Corea

Nejvýznamnější spolupráce v Johnově životě začala v roce 1986, kdy se stal členem nově se formující kapely Chick Corea’s Elektric Band společně s kytaristy Scottem Hendersonem a Carlosem Riosem a bubeníkem Davem Wecklem.

Již první, eponymní deska zaznamenala přiznivé reakce. Nicméně teprvé druhá deska Light Years znamenala výrazný průlom díky posunu k funkovějšímu stylu, ke kterému výrazně napomohli i noví členové, saxofonista Eric Marienthal a kytarista Frank Gambale. Album také získalo jazzové Grammy v roce 1988.

V nejslavnější sestavě natočili ještě tři další ceněná alba Eye of the Beholder (1989), Inside Out (1990) a Beneath the Mask (1991). Po této desce John Patitucci odešel a za sebe dohodil vynikajícího Jimmyho Earla.

Sestava se pak dala dohromady v roce 2004, kdy natočila desku To the Stars. Po následujícím turné John opět odešel a nahradil ho Victor Wooten. Nejslavnější sestava se dala opět dohromady v roce 2016.

Vedle Elektric Bandu působil John Patitucci rovněž v Chick Corea’s Akoustic Bandu, kde hraje pouze na akustický kontrabas a kapela působí v triu Corea, Patitucci a Weckl. V tomhle triu natočili eponymní album v roce 1989 a následné živé album Alive v roce 1991. V letošním roce dali projekt opět dohromady a tento článek vzniká jen pár dní po úžasném koncertě v pražském Obecním domě, kde vystoupili s Českým národním symfonickým orchestrem, dirigovaným Stevenem Mercuriem.

Sólo

Jako člen Elektric Bandu měl John Patitucci možnost začít točit sólová alba a využil toho vrchovatě. První, eponymní nahrávku vydal v roce 1988. Našlapaná jazzrocková deska napěchovaná hvězdami typu Chick Corea, Michael Brecker, Vinnie Colaiuta, Peter Erskine nebo Dave Weckl, získala i poměrně široké uznání a dostala se na první místo jazzového žebříčku Billboard.

V rychlém sledu poté následovaly další studiové desky, do roku 2000 vydal devět studiových nahrávek a se skládáním nového materiálu zvolnil až v novém miléniu, kdy má na kontě jen pět alb.

Spolupráce

V devadesátých letech začal John sklízet ovoce svého působení u Chicka Corey a natočil stovky alb. V diskografii je pouze nejzásadnější výběr, na allmusic.com najdete ucelenější seznam. Za zmínku stojí dlouhodobé spolupráce s Danilo Pérezem, Ericem Marienthalem nebo Al Di Meolou. Natáčel ale i s Rogerem Watersem, Kennym Rogersem, Leem Oskarem a dalšími.

V roce 2000 začal hrát s Waynem Shorterem, společně s bubeníkem Brianem Bladem a klávesistou Danilem Pérezem. Tato vysoce ceněná spolupráce vynesla kvartetu cenu Grammy. Bez Wayna Shortera pak dali zbylí tři muzikanti dohromady trio Children of Light a v roce 2015 vydali stejnojmenné album, které propagovali i na koncertě v Praze.

Za zmínku stojí, že je John Patitucci rovněž respektovaný lektor a učitel, mezi jeho žáky patří i John Davis (Jojo Mayer a Nerve).

Web

www.johnpatitucci.com