Zdravím sokolíky a sokolice, v dnešním díle se podíváme na pentatoniku. Jedná se o pět nejpoužívanějších tónů v moderní hudbě. Díky své jednoduchosti a harmonické neurčitosti je nesmírně oblíbená zejména hráči blues, rocku a jazzu. Samozřejmě na ní narazíme ve všech hudebních žánrech. Pentatonika je prostě vybraná řada pěti tónů ze stupnice. Díky tomu si můžete vytvořit také vlastní pentatoniku, což s oblibou dělají jazzoví hráči (kupř. J. Coltrane). Nejznámější jsou ale dvě základní varianty – durová (říká se jí také čínská nebo country podle typického zvuku) a mollová (alias bluesová). V našem případě jsem vybral mollovou pentatoniku od tónu E, tj. řada tónů e, g, a, h, d. Protože tónový materiál je jednoduchý, je potřeba si s ním hezky pohrát, abychom z něho dostali zajímavé a hlavně melodické fráze. Cvičení č. 1 je pentatonika zahraná přes dvě oktávy, systém nahoru-dolů. Prstoklad levé ruky je také velice jednoduchý, hrajeme prvním a třetím prstem (pro pokročilejší hráče doporučuji zkusit hrát i kombinaci druhého a čtvrtého). Variant jak cvičit pentatoniku je bezpočet a určitě se k nim budeme ještě v dalších dílech vracet. Pro dnešek jsem vybral variace pentatoniky hrané vždy na dvou přilehlých strunách. Cvičení č. 2 je na E a A struně, č. 3 na A a D struně a č. 4 na D a G struně. Hrajeme sekvence po čtyřech tónech a snažíme se opět co nejvíce využít rozsah nástroje. Nezapomínejte ale, že hrajete pouze pět tónů v různých kombinacích. Pozor na rychlé změny poloh v levé ruce, protože v každém cvičení používáte rozsah pouze dvou strun. Příklady na CD jsou nahrané v osminkách a poté v šestnáctinách. Doporučuji začínat klidně pomaleji na čtvrťových notách, poté osminky, šestnáctiny, vše v jednom tempu. Abychom lépe poznali i náš hmatník, zkuste si schválně říkat i názvy tónů, které právě hrajete (je jich jenom pět!). Další tři příklady jsou slavné basové linky, které využívají pentatoniku.
