Vzpomínám si, když jsem jako malý kluk koukal na sci-fi film režiséra Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova, prezentoval tam technologie budoucnosti. Pohled to byl vskutku zajímavý a já jsem si kladl otázku, jak to všechno bude vypadat v roce 2000 ve skutečnosti? Nebo dokonce v roce 2013? To byla otázka nejen pro mě, ale i pro mnohé další fanoušky sci-fi. V té době jsem ještě zdaleka netušil, co je to DJing a nebo DJ‘s technika. Těžko bych byl předpověděl, že se sám stanu DJem a producentem.
Několik let poté, kdy jsem jako náctiletý začal navštěvovat kluby a párty, jsem poprvé uzřel DJe, který předváděl, pro mě neskutečná, kouzla s vinylem. V té době (tuším, že to byl rok 1994) jsem vnímal DJe jako „boha hudby“ z budoucna. Naživo vidět skrečovat DJe byl pro mě tak zásadní zážitek, že jsem se rozhodl stát se taktéž DJem. O pár let později se tomu tak i stalo a já v roce 1996 poprvé po několika letech tvrdého tréninku a úsporných opatřeních stanul na pódiu před publikem. Na DJ stole jsem tenkrát měl dva gramofony Technics, mixpult Vestax, a přede mnou se v klubu mačkala masa lidí dychtivých nasát atmosféru zahraničních klubů. Byl to neuvěřitelný zážitek a měl jsem neskutečnou trému. Bezmála za dvacet let jsem viděl stovky DJů, jejich vystoupení, jejich setupů a technologií. Podstata DJingu se za ta léta nezměnila a je pořád stejná. DJing je reprodukce nebo produkce hudby v klubech, diskotékách, barech, na maturitních plesech, na festivalech... DJing má bavit lidi. Ne jen DJe, ale hlavně lidi, kteří mají různé cíle, když navštíví onu kulturní událost.
Mění se jen technologie a výše zmíněné cíle oněch „kulturních poutníků“. Tím se samozřejmě mění i postoj DJů k jednotlivým značkám a případně i k práci DJe jako takové. V tomto a v několika dalších článcích se pokusím vysvětlit, jaké mají tyto změny důsledky, a pokusím se predikovat vývoj do budoucna. Doufám, že budu poněkud přesnější než pan režisér Vorlíček a spol. K tomu, abychom dobře situaci pochopili, se musíme ponořit do zdánlivě nedůležitých tématik a zodpovědět si několik otázek.
Kdy se DJing v ČR naplno rozjel? Po pádu totality v roce 1989. Na tuzemském trhu nacházelo své místo nepřeberné množství žánrů, „příchutí“ a podob klubových, ale i diskotékových akcí. Dalo se hrát skoro cokoliv. Byl to takový malý ráj pro DJe. Dobře si pamatuji, kdy mi můj guru DJ Beast from the East (Dallas/USA) vysvětloval, že by tu či onu skladbu mohl přimíchat do svého setu tak akorát v NYC v tom nejvíc undergroundovým klubu, který kdy navštívil. Přesně tak, v té době návštěvníci konzumovali underground a subkulturu jako nikdy předtím a bohužel asi už ani nikdy potom. Lidi prostě nasávali každý nový sound, hlasnebo ten provokující a energický zvuk vycházející přímo z vinylu zvaný scratch. Jsem moc rád, že jsem tuto „dobu klubovou“ zažil a moc rád si tuto dobu jednou za čas nějakou klubovou akcí připomenu.
Byla to doba, kdy gramofon patřil do výzbroje snad každého klubu nebo DJe, který něco znamenal. Sám jsem si na gramofony ušetřil a v tomto úseku mého života bych nikdy neřekl, že někdy budu hrát namísto vinylu z CD nosiče nebo snad z formátu mp3. Byly doby, kdy jsem jiným formátem, než je vinyl opovrhoval. Nosil jsem tričko s velkým nápisem Save vinyl! Postupem času jsem však pochopil, že nelze opomíjet technologický pokrok, a svůj tehdy ortodoxní názor jsem změnil. Přičichl jsem prakticky k neomezeným možnostem digitálního DJingu. Singly, které na vinylu nikdy nevyšly nebo je nebylo možné sehnat, a pokud ano, tak mnohdy i za tisíce korun, byly najednou k mání za pár korun a já je mohl vlastnit a začít hrát. Počal jsem používat samplery a nejrůznější efektory. To všechno bylo relativně dostupné již v první dekádě nového milénia. Dostupnost těchto technologií díky otevřeným hranicím a trhům byla větší než kdy jindy a kdekdo si mylně myslel, že je na svém historickém maximu. Čas ukázal, že se jednalo o velký omyl, ale o tom až příště v dalším díle.
