Elita metalové scény má nového zástupce. Nicméně je jasné, že by zpěvačka Cammie Gilbert a americká partička Oceans of Slumber sami o sobě neznamenali mnoho. Právě až spojení charismatické zpěvačky a progresivně metalové bandy z Texasu způsobilo malý zázrak. Rozmanitý metalový základ o dvou growlerech, thrashmetalových kytarových sólech a progresivních aranžích byl s příchodem Cammie Gilbert obohacen zpěvačkou, která má blízko i ke gospelu, R & B či soulu.
Právě proto nás jejích deset desek zajímalo nejvíce. Do našeho povídání, které proběhlo na podzim v pražském klubu Exit Chmelnice, se zapojil i kapelník za bicími a milovník dvojšlapky Dobber Beverly.
Když začneme s mikrofony, máš již oblíbenou značku, nebo spoléháš na služby zvukaře?
Cammie: Zamilovala jsem si hlavně bezdrátový digitální Sennheiser.
Dobber: Běžně s sebou vozíme modely e 935 a e 945. Oba dynamické kardioidní, resp. hyperkardioidní, modely. Jinak její bezdrátový model je e 835, ale nepřipravil jsem ho pro bezdrátové použití, takže jsme ho nemohli vzít s sebou, přestože ho má moc ráda.
Cammie: Miluju ho! (smích) Je velice praktický. Ráda se pohybuju po celém pódiu, ale dnes je mi to stejně k ničemu, když vidím, jak je tu pódium malé. (smích) Nebrali jsme ho, protože máme i relativně málo času na zvukovou zkoušku a bezdrátový systém se nastavuje poměrně dlouho.
Co ty Dobbere, stále spoléháš na svousestavu bicích od Custom Drum Concepts?
Dobber: Pořád je používám, ale velký problém je, že nenabízejí mezinárodní podporu. Štve mě to, protože to jsou nejlepší bicí, na které jsem kdy hrál. Nicméně vozím s sebou můj relativně masivní „šroťák“ 13 x 6,5” Segmented Black Cherry. Je to postavené na hardwaru od BW, ale myslím, že časem stejně přejdu k Pearl, protože používám i jejich hardware a hlavně pedály. O dřevo se moc nestarám, ale jsem toho názoru, že čím tenčí javorové dřevo, tím lepší dynamika. V rámci činelů jsem nyní u Sabianu.
Předtím jsi dlouho spolupracoval se značkou, o které jsem nikdy předtím neslyšel, s firmou Saluda.
Dobber: Jedná se o stejný problém jako v případě Custom Drum Concepts, protože ani Saluda mi není schopna zajistit adekvátní podporu v Evropě. U Sabianu jsem působil v minulosti, takže se jedná o takový menší návrat. V posledních letech koncertujeme čím dál víc a do čím dál rozmanitějších koutů světa, proto se musím pojistit, že má zásobovací sít bude fungovat, ať už jsem kdekoliv.
Album roku?
Vaše nejnovější album Winter patří ke kandidátům na metalovou desku roku. Nicméně značná část byla napsána, ještě než ses ke kapele přidala. Bylo nutné pro tebe skladby nějak upravovat a přizpůsobovat?
Cammie: Pokud se nepletu, tak nijak. (smích) Ve svém rozsahu nemám tvrdší formy zpěvu, a proto jsem mohla kapele nabídnout jen to, co umím. Nicméně přispěla jsem kouskem Lullaby, což je melodie, kterou před lety napsal můj otec. Keegan připravil basovou linku a bylo to.
Dobber: Ano, deska byla hotová už nějakou dobu, než jsme přišli o našeho původního zpěváka. Myslím po hudební stránce. Když se k nám Cammie přidala, vše šlo překvapivě rychle. Měli jsme svou představu, ale dali jsme jí prostor, aby vyjádřila svůj názor, a samozřejmě stalo se, že něco odmítla.
Slečna z Jihu...
Cammie: (smích)
Dobber: Je to určitá forma respektu a zároveň chceš, aby se umělec plně projevil. Není reálné po zpěvačce na takové úrovni chtít, aby plnila příkazy. Takový přístup vždy skončí katastrofou.
V jaké fázi vznikaly texty?
Dobber: Před jejím příchodem jsme se textů ani nedotkli. Do té doby pro nás bylo prioritou album dopsat. Cammie je nicméně úžasně tvůrčí, a to byl i důvod, proč se z nás stali přátelé. Přesněji, měli jsme vůči sobě respekt, ještě než jsme se seznámili na koncertě, kde zpívala. Oslovil jsem jí slovy: „Jsi ve špatné kapele. Existují mnohem lepší podmínky pro tvé schopnosti.“ Když jsme se pak začali skladbám společně věnovat, brzy jsme měli představu o finální podobě skladeb i tématech textů.
Cammie: Společně jsme si určili, co chceme touto deskou říct. Vytvořili jsme základní koncept a ten jsem už jen rozvíjela.
Dáma na turné
Máte za sebou turné s Evergrey a nyní ještě masivnější s Enslaved a Ne Obliviscaris. Jak to zvládáš?
Cammie: Teď už mnohem lépe, ale turné s Evergrey bylo mé první v životě. Byla to hrozná zábava, kdy si každý muzikant vytvoří s fanoušky vlastní svět, ale zároveň to byla velká zkušenost. Ani jsem si nedokázala představit, jak to bude náročné a co se všechno může pokazit. Hlavně jsem pochopila, jak užiteční jsou technici u pódia. Další poučení přišlo v rámci balení. Na začátku jsem si brala obrovská kvanta věcí, kupu sladkostí a hrozně málo věcí pro první pomoc. Teď už si vedu pečlivou excelovou tabulku, kde mám v prvé řadě přesný rozpis mnohem praktičtějšího, a hlavně menšího počtu oblečení. Do toho si vezu kupu náplastí a dezinfekcí, protože se všichni kolem neustále nějak pořezávají a zraňují. V případě sladkostí ještě uvidím, protože jsem je chtěla zase krmit, ale oni to stejně všechno snědí za dva dny. (smích) Jo a ještě něco musím udělat kvůli tomu věčnému mužskému smradu kolem. (smích)
Soundgarden - Superunknown (1994)
K tomuto albu mám nesmírně blízko, protože to byla moje první nadšená zkušenost s hard rockem. Přesněji: něco, co míchalo metal s alternativou. Vyrůstala jsem v době, kdy světu vládly formace typu Alice in Chains, Nirvana nebo Pearl Jam, ale Soundgarden pro mě vyčnívali určitě nejvíce. Postupně budovali mou lásku k alternativním kapelám a chuť hledat další perly tvrdší muziky.
Alice In Chains - Dirt (1992)
Objev Alice in Chains v podobné době ještě více prohloubilo mou prvotní oblibu metalu. Emotivní a hrubý zpěv Laynea Staleyho, mě naprosto učaroval a vyhecoval mě, abych se pokoušela o výraznější a hlubší tvorbu.
Shirley Bassey - I Capricorn (1972)
Nicméně úplně první byly desky mojí maminky. Její klasiky se ukázaly jako mé největší inspirace v rámci vokálního stylu, a hlavně ve mně probudily chuť zpívat. Umělci typu Shirley Bassey, Etta James, Ella Fitzgerald, Aretha Franklin, Lisa Fischer a Luther Vandross vytvořili doslova vesmír mého dětství. Nicméně dynamika a rezonance hlasu Shirley Bassey mě ovlivnila nejvíce. Protože vedle úžasného hlasového rozsahu a citu pro načasování, tu byla i její nezastavitelná a silná osobnost. Úžasný příklad dámy hodné obdivu.
The Gathering - Mandylion (1995)
Anneke Van Giersbergen však byla tou dámou, která ve mně zažehla lásku zpívat s tvrdým hudebním podkladem. S objevem The Gathering a alba Mandylion, jsem pochopila, že neexistují hranice v tom, jakou hudbu můžu mít ráda a jaké se můžu věnovat. Její hlas a styl jsou naprosto jedinečné, překrásně andělské a přitom silné. Ona je královnou metalu.
The Mars Volta - De-Loused in the Comatorium (2003)
Experimentální post rockové šílenství, do kterého jsem se neskutečně zamilovala a chtěla víc a víc. Moje raná dospělost byla silně ovlivněna touto kapelou a především tímto albem. Zpěvák Cedric Bixler-Zavala předváděl věci, se kterými jsem se do té doby nesetkala a absolutně jsem je nechápala. (smích) Emotivní, organické a strhující!
Type O Negative - October Rust(1996)
Přestože jsem k Type O Negative dospěla až po letech formování, vliv na mě měli stejně velký jako mí dětští idolové. Jedná se o desku, která doslova mění životy. Do toho Peter Steele je titán mezi muži, hudebníky a hlavně zpěváky. Pochopitelně nemám ambice, abych zpívala tak nízko, ale jako umělec toužím dosáhnout stejné hloubky a citu.
Agnes Obel - Aventine (2013)
Jemnější stránku mého vkusu a hudebního rozvoje zastupuje Agnes Obel, což je úžasná nová umělkyně, která vyniká svým jednodušším, ale o to strhujícím muzikantstvím. Ona a její kapela se skládají primárně z piana, houslí, cella s příkrasami harfy a syntezátory. Veškerá její tvorba na mě působí uklidňujícím a okouzlujícím dojmem. Zároveň se sama pokouším o hru na cello a získávám tak moderní představu o potenciálu tohoto nástroje.
Evergrey - The Storm Within (2016)
Zmiňuju nejnovější album Evergrey, přestože jsem slyšela a oblíbila si i jejich starší alba. Velká lekce v budování atmosfér, emocí a kytarových rifů. Všechno, co člověk k životu potřebuje, je na jejich deskách: Monday Morning Apocalypse, In Search of Truth, The Inner Circle a předposlední Hymns for the Broken. Úžasní přátelé a skvělá kapela.
Katatonia - The Fall of Hearts (2016)
Znovu mluvím o nejnovější desce, přestože miluju i jejich předchozí tvorbu. Katatonia je vzorem kapelního vývoje. Spojení úžasných nových a klasických starších inspirací je soundtrackem pro expandující život posluchače, který si u nich navíc vždy najde něco nového.
Anathema - Weather Systems (2012)
Nic se ale nedá srovnat s mistrovstvím a krásou tvorby této kapely. Anathema je kouzelná ve své schopnosti vytvářet samostatné hudební světy. Skutečně okouzlující zážitek, který se dá vyjádřit jedině slovem: „Nadpřirozené“.
