Zvex Nano Head - test nejmenšího lampového zesilovače

Bravo! Jste majitelem nejmenšího lampového zesilovače na světě... Těmito slovy začíná manuál od něčeho dosud nevídaného a hlavně neslýchaného. Tento zesilovač se vám vejde na dlaň, přesto budete muset pozavírat všechna okna a dveře a hodit na tu čtyřdvanáctkovou bednu, kterou tenhle drobek s přehledem vykrmí, pořádně tlustou deku!

První šok

Nechceš udělat test na zesik? Lampovej samozřejmě. No třeba, tak já si pro něj přijedu, hodíme ho do auta... Není třeba, přines si igelitku. Tak nějak to sice nebylo, ale úplně v klidu by být mohlo.

Druhý šok

No, je to hezký, takový cvičítko, něco jako malej marshallek, co jsem na něj kdysi cvičíval, repráček to má, no dobrý, dokonce lampy, tak by to mohlo mít slušnější zvuk i chování na to cvičení. Kdepak kamaráde, tenhle zesilovač se zapojuje nejlépe do velký bedny 4 x 12”, zvučí se mikrofonem a je určený na recording. Má totiž klasický lampový zvuk, řve tak, že se skoro třesou okenní tabule...

Filosofie

Zesilovače, které jsou běžně určené k pódiovému hraní vždy hrají lépe, pokud se vybudí alespoň na třetinu výkonu. U některých je to docela problém při komornějším zkoušení nebo nahrávání. Například moje Rivera Knucklehead K–55 má u volume kolem trojky jasně zřetelný skok, kdy se dostane do normálního plného zvuku. Do té doby je zvuk bzučivě zahuhlaný s jasně vykradenými středy. Teprve potom tam středy, které má Rivera opravdu průrazné, naběhnou. No, a tahle hladina přeskoku je při docela slušný hlasitosti. Problémy při komornějším zkoušení jsem skutečně měl, ale trval jsem na svém, že se prostě na míň nedám, páč to přestane hrát.

Čili ve studiu chceme mít zvuk co nejlepší, takže zesilovač náležitě „votavíme“. V tu chvíli ale, dle filosofie Zvexu (a to zdůrazňuji), „vzniká problém s přebuzováním mikrofonů a jejich pre-ampů a s velkým vlivem magnetického pole reproduktorů při velkých hlasitostech. Samozřejmě že můžeme trávit hodiny hledáním vhodného umístění mikrofonu a navíc riskovat stížnosti sousedů (bavíme-li se o home recordingu). Všechny tyto problémy u Nano Headu odpadají, protože je s hlasitostí mnohem níže než běžný padesátiwattový zesilovač.

V manuálu se píše o hodnotě nejméně 20 dB, a tak je akustický tlak linoucí se z reproduktoru do mikrofonu přibližně stejný jako u velmi hlasitého zpěváka. Nyní už není možné způsobit přebuzení mikrofonu a problémy s magnetickým polem také odpadají. A další věcí je, že zvuk, který budete nahrávat, bude opravdu ten, který v místnosti slyšíte. Nedojde k přirozenému obranému mechanismu ucha při zvučení hlasitého zesilovače, kdy se ucho jakoby zavře a omezí vysoké frekvence – velmi volně řečeno. S něčím bych souhlasil, s něčím bych asi dost polemizoval. Ale o to nejde, půjde především o to, jakého dosáhneme výsledku...

Popis

Tak design zesilovače je zcela netradiční a počítám, že mnozí muzikanti by již z pár metrů netypovali, že se jedná o lampový zesilovač. Po bližším ohledání zjistíte, že je to vlastně standardní konstrukce pedálu, tedy obdélníková krabička několik centimetrů vysoká, ale tam, kde jsou běžně ovládací prvky, jsou posazeny dvě miniaturní elektronky Philips, dva kondenzátory a nezbytný transformátor. To celé je ochráněno kovovými výztužemi po obou stranách. Z obrázku to bude jistě jasnější. Zařízení je ve stylu Zvexu opět kompletně ručně malováno, takže co kus, to originál. Ten, co jsem testoval, zrovna moc hezký nebyl, na internetu jsem viděl zajímavější kousky.

Ovládací prvky na předním panelu zprava doleva:

1. vstupní jack

2. přepínač Bright (jas) – má dvě polohy, vlevo temnější zvuk, vpravo jasnější, je zřejmý spíše při nižších hlasitostech

3. potenciometr Volume – od nejčistšího a nejtiššího zvuku až po silný crunch

4. přepínač Thickness (síla) – má tři polohy, od nejtenčího až po nejtlustší zvuk

5. Mellow (jemnost, barva, teplota...) – zase tři polohy, rozdíly jsou hlavně ve vysokých frekvencích

Na levém boku je prvek, který dle mého názoru kazí celkový design zesilovače, a tím je miniaturní plastový větráček. Možná kdyby byl kovový, nevadilo by to, ale takhle to od pohledu snižuje vážnost celého zařízení a přibližuje ho spíše k laciným hračkám. Navíc je vystrčený ven z krabičky a hrozí mu tím vysoké riziko poškození. Zadní panel. Zde najdeme pouze malý jack pro síťový adaptér 12 V DC a standardní jack pro připojení externího reproboxu s impedancí 8 a 16 Ω. Dno. Je odnímatelné po vyšroubování čtyř šroubků a je na něm umístěn interní reproduktor. K němu sám výrobce podotýká: „Moc od něj neočekávejte, je vyroben z plastu.“ Dále do výbavy zesilovače patří samoobnovovací pojistka, která vyhodí zesilovač od napájení, pokud je například přerušena dodávka elektřiny nebo dojde k přehřátí zařízení. Stačí pak zesilovač na pár minut odpojit od adaptéru popřípadě nechat zchladnout a může opět burácet. Její činnost je signalizována červenou ledkou shora na levé straně u transformátoru.

Třetí šok

Zvuk. Normálně bomba, a to jsem to pral jen přes jednoreproduktorovou bednu Rivera. Všichni, kdo měli s Nano Headem co do činění, tvrdili, že přes 4 x 12” je to nesrovnatelně lepší. Bohužel neměl jsem tu možnost. A aby bylo zřejmé, jak to asi hraje, nahrál jsem tentokrát ukázky trochu jinak. Tak jak se většinou kytary nahrávají – s bicími a zdvojené ve stereu. Tak si člověk udělá mnohem lepší představu o zvuku. Ono vůbec, zvuk nástroje bych vždy spíš hodnotil až zapasovaný v nahrávce nebo live na koncertě. Kolikrát vcelku hnusný zvuk sám o sobě zní skvěle v celku. Zvláště si poslechněte třetí ukázku, jak z toho leze „heavymetla“ a shred solo. Interní reproduktor jsem ani nezkoušel, předpokládám, že za ty peníze na tom nikdo nebude jen tak cvičit, to by byla zvuková škoda. Je to ke slyšení na internetu a nechtěl jsem si kazit dojem, což by se asi nestalo, ale Celestion je Celestion.