Popularita takzvaných vintage zvuků a nástrojů v posledních letech neustále stoupá, a tak se řada výrobců postupně vrací k reedici svých starých, více či méně úspěšných modelů. Ne jinak je to i u kytary Gibson Firebird, kterou firma uvedla poprvé na trh, tenkrát s nepříliš velkým úspěchem začátkem 70. let. Svou oblibu si bohužel získal tento pták ohnivák až o něco později, a to především díky dost neotřelému designu a velké variabilitě zvuku.
Konstrukce
Hlavním rysem ptáků ohniváků, když tedy pominu dosti originální vzhled navržený za pomoci automobilového designéra Raye Dietricha, je především průchozí krk (neck-thru-body). Zjednodušeně to znamená to, že krk a střed těla nástroje tvoří jeden masív. Právě Firebird byl první, který s touto konstrukcí vyšel z bran Gibsonu do světa. Dalším typickým znakem je uspořádání mechaniky, i když s obrácenou hlavou, a struník s vibrátem. Nejinak je tomu i u tohoto reeditovaného modelu Firebirdu VII.
Celý průchozí krk je vyroben z jednoho kusu mahagonu a je vlastně jakýmsi pokračováním korpusu nástroje. Na něj jsou nalepena dvě rovněž masivní mahagonová křídla, která dotvářejí celý tvar těla. Hmatník o menzúře 24,75" je vyroben z ebenu, do kterého je zapuštěno 22 širokých jumbo pražců, mezi kterými jsou vlepeny klasické gibsonovské obdélníkové orientační značky. Černo-červená hlava nástroje je, dá se říct, jakousi volnou designérskou prací, a opravdu, při troše fantazie působí jako hlava ptáka, včetně zobáků. Osazena je šesticí ladicích mechanik firmy Gibson, vyrobených specielně pro tento model. Nejprve mi sice dělalo trochu problém zvyknout si na seřazení kolíků na mechanice, zvláště struna e1 se mi neustále pletla s E6, ale po čase, kdy jsem si na ni zvykl, jsem ocenil přece jen větší komfort při ladění, než s běžným gibsonovským uspořádáním. Kytaře, samozřejmě z důvodu průchozího krku, chybí výztuha, takže zde budete marně hledat klasický umělohmotný zvoneček, pod kterým bývá matice výztuhy ukryta. Struník a kobylka jsou stejně jako ostatní hardware ve zlaté barvě, což spolu s červeným mahagonem působí velice elegantně a honosně - pták ohnivák přece nemůže vypadat jako opelichaný vrabec...
Kobylka je klasická, systém "stop bar", tak jak jej známe například u les paula. Velmi zajímavý je zde struník s označením Lyre Vibrola. Ten je opatřen jednoduchou vibrační pákou pracující na principu ohýbání pružného plechu závěsu (více článek Kobylky elektrických kytar - Muzikus 3/2003). Páka je přichycena ke struníku pomocí jednoho křížového šroubku, takže pokud by vám přece jen překážela, stačí ji jednoduše vyšroubovat.
Pro snímání zvuku jsou použity stejně, tak jak u modelu z roku 63, tři keramické mini humbuckery zakryté kovovými pouzdry. Ovládání je čtyři potenciometry. Dvakrát hlasitost a dvakrát tónová clona. Nemůže chybět ani klasický třípolohový přepínač, umístěný tentokrát nezvykle, na levé dolní hraně korpusu.
Zpěv Ptáka ohniváka
Musím přiznat, že zprvu jsem se na tohoto ptáka díval s malou nedůvěrou. Na svědomí to měl především samotný design nástroje, na který jsem si nemohl nějak zvyknout. Čím déle jsem však s nástrojem pracoval, tím více jsem si k němu nacházel cestu. A to nejen díky jeho zvukovým vlastnostem, ale především díky naprostému hráčskému komfortu. Způsobil to především skvěle vyrobený krk, který padl ihned příjemně do ruky, a potom vrchní roh korpusu, o který jsem si mohl velmi pohodlně opřít loket pravačky. Malé výhrady bych měl snad jen ke dvěma věcem. Za prvé mi příliš nevyhovoval vlastní lakovaný povrch zadní strany krku, na který se neustále nepříjemně lepil pot, zvláště pak při hraní dlouhých sternovských hadů. To je však jen můj subjektivní pocit a hlavně zvyk na vlastní nástroje. Druhá věc je fakt, že nástroj nebyl seřízen. Přesně řečeno struny drnčely o pražce. Ne že by mi to nějak vadilo seřizovat kytary, ale přece jen u nástroje za necelých 63 000 Kč...?! Snad je to způsobeno tím, že kytara se ke mně dostala ještě před tím, než prošla vlastní prodejnou, takže ji nikdo nestihl dát do pořádku.
Chytám tedy ptáka pořádně pod krkem a pokouším se z něho dostat nějaký ten tón. Jako první mě vyloženě nadchla barva čistého zvuku, a to hlavně v kombinaci s krkovým snímačem. Oproti klasickým humbuckerům hrály tyto snímače s daleko větší brilantností a konkrétností tónů. Dá se říci i s větší agresivitou a průrazností. I přes to, že snímače některými vlastnosti dosti připomínaly chování singlů, je v nich stále barva humbuckerů slyšet. Samozřejmě žádný brum nebo šum. Takže čistý zvuk + krkový snímač = naprostá paráda. Musím přiznat, že už dlouho (krom mých nástrojů) mě žádná kytara svým čistým zvukem tolik neinspirovala jako tento Gibson. A i přesto, že její design je spíše rockově laděný, klidně bych si ji s radostí vzal na holírnu do jazzové Reduty.
Přepínám tedy na zkreslený kanál. I zde je výsledek na jedničku. Zvlášť při nízkém gainu lze z ptáka, pokud ho pořádně přimáčknete u krku, dostat velmi příjemný crunch, který svou barvou a chováním opět připomíná singly, i když s daleko větší silou. I s přibývajícím gainem, tedy úrovní zkreslení, se všechny snímače chovají skvěle, tón je pořád konkrétní a příjemně táhne. Při naprosto vyhuleném aparátu to není sice takové maso, jako například s humbuckery na lespaulovi, ale přesto je zvuk použitelný. Tón začal být sice trochu náchylný na zpětnou vazbu, ale ta se dala přece jen uhlídat. Dle mého se kytara nejlíp chovala a zněla při spíše rockovějším jemnějším zkreslení, kde vyzněly všechny její přednosti. A to množství harmonických a skvělý sustain, způsobený především průchozím krkem...!
Závěr
Pokud toužíte po vintage nástroji a zvuku, ale nehodláte investovat statisíce za opravdové modely ze 70. let, je tato reedice Gibsonu Firebird VII dobrým řešením. Získáte tak řemeslně perfektně zpracovaný nástroj, velice neotřelý design a hlavně skvělý zvuk. Škoda jen, že je kurs české koruny vůči dolaru tak nevýhodný. Cena tohoto ptáka ohniváka, ke kterému dostanete, abyste ho nemuseli na ulici jen tak naze ukazovat, originální pevný kufr, je v Praha Music Center 62 900 Kč.
Info:
Gibson Firebird VII je reedice velice originální elektrické kytary s průchozím krkem vyráběné v 70. letech. Cena v Praha Music Center je 62 900 Kč.
Plus:
originální vzhled
zvukové a herní vlastnosti
Mínus:
kytara se vzhledem k tvaru nevejde do žádného běžně prodávaného lehkého gigbagu na záda, takže ji musíte tahat v originálním mamutím futrálu nebo zkusit futrál na basu
povrch zadní strany krku
