Prastará egyptská báje vypráví o ptáku Fénixovi, který každých 500 let přilétá do slunečního chrámu a v hnízdě z myrty a skořice se sám spaluje. Z popela se znovu narodí, odlétá a proces se opakuje. Jistě nikoho nepřekvapí, že dnes, v době atomových bomb a klonování, šíleným vědcům typu Verneova Orfanika nestačí kmitočet krystalu dva milióny za vteřinu. Tak i tohle ptačisko zřejmě třepotá křidélky rychleji a rychleji a z pěti set je padesát. Právě tolik let totiž uplynulo od uvedení legendární kytary Gibson Les Paul, kterému předcházely pokusy jejího konstruktéra v prototypu Log. Naše testovaná kytara nekytara je opravdu jen "kus špalku" s nějakýma těma "serepetičkama" okolo.
Silence, please!
Ticho, prosím!
Jsem naprosto přesvědčen, že vrazit tenhle "nástroj" do ruky ortodoxnímu klasickému kytaristovi, který se labužnicky laská (a nikdy nedolaská) s alikvotními tóny například v jedné z Tárregových etud, způsobí mu to ujímání a několikadenní pracovní neschopnost v důsledku prudkého hnutí mysli. Ne tak u jazzového hráče, kterému po mnohaletém cvičení koluje v žilách latinsko-americká krev, u zkušeného rockově-pódiového harcovníka nebo studiofila. Ti budou nadšeni. Ne, že by snad kytaru vůbec nebylo slyšet, pokud nám bzučení a vrnění bude připadat jako hudba. Ale je to nástroj veskrze elektrický. Jeho pravé kvality jsou jinde.
U Yamahy, jež jako koncern vyrábí motorky, lodě, vodní skútry a říkal mi jeden kamarád, že když byl na japonském turné a spal po hotelích, tak i vany, mě už nic nezaskočí. Kromě skvělých klávesových nástrojů, špičkové elektroniky a ozvučovací techniky také kytary a příslušenství. Mustr na tuhle lahůdku si vzali šikmoocí inženýři určitě z nástrojů smyčcových, se kterými již nějakou dobu slaví úspěchy v celém světě. Svou podstatou je to kytara avantgardní, ale jak jsem se dočetl v naučném slovníku, avanti znamená pobídku k pohybu vpřed, avšak i k odchodu. Počkáme si, jak to dopadne.
Popis
Srdcem celého nástroje je javorový sešikmený trámek 52 cm dlouhý a v místě kobylky 83 mm široký. Na něm jsou umístěny všechny mechanické a elektrické díly. To, co dělá kytaru nejzajímavější, jsou velmi lehké opěrky také z javoru, které tvoří pomyslné luby a jsou nastříkány černým matným lakem. Spodní je napevno fixována, má stehenní javorovou podložku transparentně nalakovanou. Vrchní lze snadno odšroubovat důmyslnými šrouby s ozubeným kolečkem, které jsou zároveň rolnami pro řemen. Jak jsem již uvedl, kytara má univerzální poslání, a proto ty rolny. Mimochodem, na řemeni je vyvážená a pocitem opět připomíná spíše kytaru elektrickou než akustickou. Ve spodní části trámku je celé elektrické vybavení. K trámku je nalepen mahagonový krk s palisandrovým hmatníkem v místě na dvanáctém pražci. Hlava je krásně vypracovaná, také z mahagonu, a ke krku je přilepena jako u klasických kytar. Palisandrový plátek nese známé logo Yamahy s třemi zkříženými ladičkami v kruhu. Mechaniky jsou zlacené s růžovohnědým zabarvením perletě. Myslím, že se tomu říká lososová barva. Kobylka je opět z palisandru, té nejklasičtější konstrukce. I když nemá křídla jako u španělky. Nemusí je mít. Není zde ozvučná deska. V kobylce je umístěn senzorový snímač B-Band. Struny jsou nylonové. Celková délka kytary je 965 mm, šířka 365 mm a hloubka 80 mm. Menzura měří 650 mm. Hmotnost je 1,8 kg. Přiloženy jsou adapter, špuntová firemní sluchátka a pětijazyčný návod k použití (čeština se nekoná). Vše je Made in Taiwan.
Krk
Kvalitou použitých materiálů konstruktéři nešetřili. Prvotřídní světlejší mahagon z jednoho kusu a hmatník z velmi tmavého palisandru, který má nepatrný rádius (19 pražců šířky 2 mm, výšky 1,4 mm). Ten přispívá k pocitu, že to není až tak úplně klasická kytara. Pražce jsou pečlivě obroušeny, zahlazeny a vyleštěny, takže nehrozí rozříznutí prstu, jak se bohužel někdy stává. Krk i trámek jsou nastříkány matným lakem a v ruce je opravdu cítit dřevo. Na vrchní hraně jsou obvyklé orientační značky na páté, sedmé a dvanácté poloze - malinké, bílé a perleťové. Spojení krku s trámkem je velice pohodlné a patka umožňuje plynulý pohyb ruky až do nejvyšších poloh. Výřez je proveden vlastně umístěním dolní opěrky a není zde tělo, které by "překáželo". Šířka nultého pražce je 50 mm, na dvanáctém pražci 60 mm a na devatenáctém 63 mm. Výška strun (action) u nultého pražce je 1,4 mm, na dvanáctém 3 mm. Hra je bez problémů. Struny nikde nedrnčí a nezjistil jsem žádné "vlky". Zajímavá věc se stala, když jsem zkoušel sundat vrchní opěrku a zase našroubovat. Charakter zvuku se měnil. Tím, jak jsou vyrobené ze dřeva, také rezonují a změna chvění je v ruce opravdu patrná.
Elektrické ovládání
Čtyři pětiny spodní části trámku tvoří černá plastová krabička, v které jsou umístěny všechny ovladače a zdířky. Na dně, přibližně v části, kde je u běžné kytary ozvučný otvor na desce, je pouzdro pro 9V baterii, která "pohání" celý ten agregát. Baterie se snadno vyměňuje. Asi 6,5 cm pod ní je štítek s elektrickými instrukcemi. Následuje držák kabelu a vedle něj potenciometr Aux Vol. k ovládání hlasitosti vstupu. Ano, tato kytara má vstup, což považuji za bombu. V praxi to znamená, že si připojíte CD, minidisk, kazeťák nebo walkmana a ti zvlášť pracovití elektronický metronom a hrajete se "svým" Satrianim, DiMeolou, Blackmoorem nebo Pagem jeho největší pecky. No, ale jsme v nylonovém světě, tak třeba i Bacha nebo Paca de Luciu. K tomu slouží minijacková 3,5 mm stereo (!) zdířka pod knoflíkem hlasitosti. A tím knoflíkem si nastavíte úroveň signálu. Aby toho nebylo dost, tak abyste nemuseli čelit útokům souseda v paneláku, který je po noční a nemůže se dobouchat, když to kalíte přes Marshalla, na vrchní straně krabičky je výstup pro stereo sluchátka s vypínačem. Vedle něj tři další knoflíky - klasicky Volume, Treble a Bass. A protože "Yamaha-žádná námaha", strčili tam ještě Japončíci pro rozmazlené kytaristy, kteří už neumí žít bez ozvěnoprostorových vjemů, chip s dvoustupňovým reverbem. Dá se taky vypnout. A samozřejmě výstup na klasický kytarový jack. Zasunutím do zdířky zapnete baterii a rozsvítí se zelená kontrolka na vrchní straně. Totéž u sluchátek. A komu je to málo a nechce chodit do Elektry každý druhý den pro baterky, tak na spodní straně krabičky je vstup na adapter. Podle dokumentace alkalická baterie vydrží asi 24 hodin hry a těm reverbuchtivým 7,5 hodiny.
Jak to vlastně hraje?
Po seznámení, osahání a následném zamilování jsem opravdu zvědavý, jaké ta kráska vydává zvuky, když se jí budu naplno věnovat. Ale nejdřív musím do chodby pro flašku. Teda pro lampové kombo. Někdy mu tak říkám. Vím, že to asi není ono, ale jiné nemám. Tak tu flašku pomalu zahřívám, slečnu Yamahu beru do ruky, zapojuji jacka a jdeme na to. Hrál jsem si s ní opravdu dlouho a zkoušel leccos. Jemně, bříšky prstů, nehty a trsátkem s jejími nylonkami, nahoře i dole a dostal se jí i na kobylku. Točil, kroutil vším možným a tady je výsledek. Reaguje na hru dost citlivě. Volume má dlouhý krok, basy a výšky jsou opravdu znát, hezky se mění barva tónu. Zvuk je brilantní v celém rozsahu. Myslím, že každý by si našel tu svoji kombinaci. Tón má dlouhý sustain a vůbec nechytá zpětnou vazbu, nemá z čeho. Nejdřív jsem zahrál Bacha - super. Pak jazzové akordy a nějaké téma na latinu. Krása. Pak bigbeatové riffy. No, přece jenom má ty nylonky. A pak to přišlo. Zapnul jsem reverb (lupanec!), jak když zapojíš do sítě vrtačku. V poloze jedna (1) kratší hall, jako v klubu nebo předsíni. Na dvojce (2) jak v Rudolfinu, ale v hodně vymrzlém digitálním kabátku. Taky lupanec. Na lupance jsem si už za těch 36 let, co hraji, zvykl. Ale to, co vyprodukovala tahle extravagantní krasavice za ruch při zapnutém reverbu, to neudělá snad ani ta nejhorší krabička. Ale já to tušil. Takže dvakrát lup-lup zpátky a na kombu přidávám pružiňák. No to je jiné kafe. Kdybych náhodou zdědil a prodal nějaké restituce a tuhle opravdu pěknou a zajímavou kytaru koupil, tak s jejím hallem jen na hodně hlasité produkce, ale do studia vůbec. A ten hall stejně žere baterky.
Závěr a ponaučení
Kytara moc hezká, nádherně zpracovaná, vidět je tam i ruční práce, neobvyklé konstrukce (i když to už tu bylo, viďte, pane Les Paule?), opravdu univerzálního použití, skvělého zvuku, vynikající flexibility (to je to čarování s auxem a sluchátky), úžasné hratelnosti, skladnosti, originálního vzhledu, kdy si někteří zarputilci budou možná myslet, že už to ani kytara není, a v luxusním přiloženém gigbagu si ji spletou s tenorsaxofonem, zanedbatelné váhy a nemožným hallem, příšernou cenou a počátečným studem, kdybych ji někde vytasil a zahrál nějakou barokní svitu, tak přes to všechno bych ji chtěl. Ale co, houslista Šporcl taky hraje v šátku a kožených kaťatech... Avanti Yamaha!
Pro surfaře - www.yamahaguitars .com.
Info:
Yamaha Silent Guitar SLG-100N je kytara z řady tichých (silent) nástrojů, zajímavá svojí neobvyklou konstrukcí i elektrickým vybavením. Cena je 18 990 Kč.
Plus:
skladnost
hratelnost
originální vzhled
brilantní zvuk v celém rozsahu
vstup pro CD či jiný přehrávač
Mínus:
reverb
nehraje bez baterie
