Proč "trojitý"? Protože se jedná o Yamaží trojčata. Jsou to sice sourozenci, avšak ačkoliv nejvyšší model je na tom nejlíp, ten nejnižší na tom rozhodně není nejhůř! Proč odpíchnutý"? Protože to vezmeme hezky od podlahy a zostra, aby ti tři japončíci nebyli v přesile. Zkrátka, prohlídneme si zblízka tři z nových počinů firmy Yamaha na poli inteligentních samohrajek, jejichž smysluplné využití bude doma jako elektronický učitel hudby a pak v kapelách typu One man (na nejrůznějších oslavách důležitých životních mezníků - svatba, bar, šéfovy narozeniny, pohřeb tchýně).
Co vám přinese jejich koupě?
Inu, hodně muziky (to je fajn) i nervozity (to není fajn) do domu. Vaše manželka totiž velmi záhy pochopí, jakého soka získala, když svolila ke vstupu těchto nových "partnerů" do rodiny (platí pochopitelně pro obě pohlaví). Liší se od sebe málo a přece dost. Elektronická výbava je prakticky totožná, jelikož jsou postaveny na téže bázi nástrojů předchozí řady PSR, konkrétně 280 a příbuzných, zvětšením počtu kláves a dalších doplňků či úprav. Jsou vybaveny dynamickou klaviaturou s možností Split, rychlostní citlivostí a počtem kláves 76/88 u DGX 500. Dále je zde šestistopý sekvencer pro pět skladeb, s velkou databází hudebních stylů, efektový procesor (8x Reverb, 38x DSP, 26x Harmony, 4x Chorus), přes 600 AWM zvuků (GM + XG Lite). Dvaatřicetihlasá polyfonie umožňuje relativně rozsáhlé nástrojové variace a členité pasáže. Layer mode (Dual voice) umožňuje překrývat a hrát dvě barvy zvuku současně v celé šíři klávesnice. Jelikož základní zvuk piána je žádán nejvíce, je jedno z velkých tlačítek na panelu určeno právě pro volbu tohoto nastavení (Portable Grand), a to nejen barvy samotné, ale včetně nejvhodnější efektové výbavy. Pitch bend na levé straně plní svou úlohu bez řečí. Trochu mi scházelo kolečko modulace, vzhledem k pěkným a četným "hammonďáckým" barvám v XG sadě. DGX 200 má k dispozici datové kolečko a číselnou klávesnici, vyšší modely kolečko nemají. Volitelně můžete zapojit nožní přepínač FC-4 nebo 5, stojan a u DGX 500 luxusní stojan, ze stejně světlého dřeva, jako jsou boční stěny tohoto nástroje, který tak dobře zapadá do komplexu nábytku v pokoji.
Hudebka v obýváku
Je docela dobře možné, že i zde platí, nejlepší obranou je útok - zkuste podsunout svému prskajícímu partnerovi myšlenku, že i ve svém (mladém) věku se může naučit hrát na piáno, ba i základům notového zápisu, a spolehněte se, že vaše DGX to opravdu dokáže! Dlouhá řada let, během kterých se Yamaha věnuje výuce hudby ve svých školách na celém světě, dává autorům jejích nástrojů velké množství zkušeností s didaktikou výuky hudby. Zcela logicky tyto cenné zkušenosti začleňují do svých nástrojů, jako stále chytřejší elektronické učitele. Důležitým prvkem bohaté výbavy DGX je totiž patentovaný výukový systém Yamaha Education Suite II (YES), který nejen že nového adepta vědy hudební a klávesové intuitivně navádí a sleduje jeho výkon pomocí instrukcí na příjemně modře podsvíceném displeji, ale umí dokonce hovořit a vše, co je potřeba, hráči oznámí! A tak si, s určitou nadsázkou řečeno, se svým DGX můžete i popovídat. Určitě se s vámi nebude přít o malichernostech, jak jste na to doma denně zvyklí. Škoda jen, že tento klávesový učitel hudby nemluví česky, ale budiž vám značnou útěchou, že v Evropě ani japonsky. Jste-li úplný začátečník, projdete si v klidu všech sedm lekcí ve třech režimech - Timing (hrajete melodii nebo akordy, sleduje se dodržování času a taktu), Waiting (playback na vás počká, až ráčíte najít a zahrát správně celý akord nebo melodii) a Minus One (umlčíte pomocí Mute jednu z rukou či obě v hrané melodii a hrajete ji sami). DGX neustále sleduje váš pokrok, jak se vám daří v každé lekci, je s ním sranda, což je správné. Na dostatečně velkém displeji se zobrazují nejen hrané akordy a tóny na klávesnici a jejich označení, ale i přímo notový zápis v rámci celé klávesnice a tam, kde už nestačí struktura třířádkové notové osnovy, pokračuje s posunutím se symbolem oktávy v daném směru. Velmi nápadité a užitečné vylepšení. Vše je samozřejmě využito výukovým systémem, protože v režimu Chord Dictionary vás DGX také naučí, jak hrát akordy, a zobrazením a pojmenováním na displeji objasní, jaký akord právě hrajete. Celý výukový systém se mi, jako učiteli hry na klavír, jeví značně propracovaný a progresivní.
Špičkovým barovým hráčem za pár dní
Začínajícím a méně znalým uživatelům DGX pomůže i jinak. Jak je zřejmé, každý hudební styl má své zákony a pravidla, která je dlužno dodržovat a ctít, nechceme-li působit trapně nebo přinejmenším mást spoluhráče i sebe. Proto je DGX vybaven rozsáhlou databází hudebních stylů (135), včetně příslušného nastavení rytmiky, přechodů, zvukově barevné dispozice, ba i echa. Dokonce i celých písní a skladeb jsou v databázi dvě stovky a můžete je využít jak k tréninku a zaškolení v neznámých vodách temných zákoutí hudebních stylů, tak přímo k živé hře třeba v baru a tvářit se, že se děsně potíte s hranými party či "inženýrováním" na panelu nástroje. Vypnout lze totiž nejen rychlostní citlivost kláves, leč také klávesnici samotnou, takže jediným tlačítkem je z vás úžasný pianista, ať už provádíte na klávesnici cokoliv! Playback budiž pochválen. Významným spolupachatelem vám v tom bude DJ režim a také vestavěná interní paměť Flash-ROM (DGX 200) a disketová mechanika (u DGX 300/500), využívající oba známé formáty disket - DD i HD, zformátované buď v PC nebo v DGX. Ukládat a číst lze MIDI soubory nejběžnějšího formátu SMF. Pár vteřin nutno vyčkat k natažení/uložení, ale s disketami už to jinak nebude. A v tom to právě vězí! Příslušné médium totiž přijímá a poctivě přelouská MIDI soubor nejen z vašeho DGX nebo vyrobený vaším mozkem. Naopak, je mu zcela lhostejné (koneckonců právě tak jako vašim vděčným posluchačům), zda jste jej koupili v masně či ukradli někde na internetu. Pochopitelně místo diskety můžete využít klasických MIDI In/Out konektorů na zadním panelu a natáhnout soubory tudy. Celosvětová komunikace budiž pochválena.
Kromě MIDI je na zadním panelu konektor pro připojení 12V AC adaptéru (který si ovšem musíte koupit zvlášť, jak je u Yamahy častým zvykem) a vyznačuje se neobvyklým, leč pro Yamahu typickým - kladným nábojem na kolíku, proto pozor na polarizaci použitého adaptéru, který bude jistě levnější než originální, dále nožní přepínač a audio výstup na sluchátka a vlastně cokoliv - jiný zde ani není, protože účel nástroje není studiové, ale především živé hraní. Kreativita budiž pochválena!
Workstation - pracoviště s respektem
76 resp. 88 kláves a stříbřitý povrch propůjčuje nástroji dosti důstojný, respekt budící vzhled a velikost - metr dvacet či čtyřicet dlouhá a téměř dvacet centimetrů vysoká škatule už zabere slušný prostor. Člověk si začíná připadat jako inženýr na velínu elektrárny nebo pilot v letadle (jen ty letušky se ne a ne objevit.). Dvoupásmové šestiwatové reproboxy o průměru 12 a 3 cm (s basreflexem) po stranách panelu hrají pěkně a čistě. Na ovládání panelu je nutné si zvyknout. Přiznám se, že nerozumím tomu, proč každý nástroj Yamaha má úplně vlastní vzhled panelu, sestavu ovládacích prvků, ačkoliv jde např. o dva nástroje, které ve své třídě přímo sousedí. DGX 200 a 300 mají natolik rozdílné ovládání (nikoliv však vlastnosti), že je bezpodmínečně nutné si vzít manuál a tytéž funkce (jsou-li stejné a těch je většina) si prostě krok za krokem vyhledat a znovu si zapamatovat. Dáte-li si práci a projdete si řady keyboardů Yamaha, zjistíte, že jednotlivé modely se podobají navzájem jen minimálně - nanejvýš na první pohled. Designéři firmy se opravdu nenudí, místy mám dojem, že jsou placeni za originalitu vzhledu každého prvku na panelu za každou cenu. Je to možná jen můj dojem, ale osobně bych se přimlouval spíše za alespoň částečnou uniformitu ovládání, přinejmenším v rámci logické řady nástrojů. Asi jsem příliš staromódní, ale přesto si myslím, že je únavné se ovládání každé jedné funkce na každém nástroji zvlášť učit pokaždé znovu. Ovšem fantazii se meze nekladou a je to evidentně firemní trend, kterému je uživatel nucen se přizpůsobit. Možná to má kladné opodstatnění, koneckonců na funkčnosti nástroje to nic nemění a co kus, to vskutku originál. OK, snad jsem tolik neřek'.
Rub a líc téže mince
Bohužel mám i jednu slabší zkušenost, zcela totožnou pro všechny tři modely, díky témuž softwaru použitému pro ovládání sekvenceru. Snažil jsem se nahrát si song, každou rukou zvlášť. Jako školní příklad jsem si zvolil malé dílko Con Moto ze sbírky Malá preludia a fughetty J. S. Bacha. Známá dvoustránková věcička, originálně komponovaná pro loutnu, péčí pana prof. V. Kurze upravená pro klavír na prvním stupni, asi 4. -5. ročník. Musím konstatovat, že se mi to po téměř hodinovém úsilí nakonec podařilo, leč výsledek byl přežalostný. Za to ovšem nemohl nástroj, ale můj trapný nápad chtít zahrát a nahrát rychlou barokní věc každou rukou zvlášť a očekávat, že do sebe šestnáctiny budou zapadat. Ale o to tu nejde, podstatou mého hodinového trápení bylo to, že jsem nebyl schopen donutit DGX, aby mi 1) nahrál jednu a poté druhou ruku podle metronomu bez toho, aby před každým spuštěním nahrávání svévolně resetoval mé nastavení (metronom na 3/4 takt a rychlost na 100 bpm) na své standardní hodnoty 4/4 a 120,2) vždy tvrdohlavě vnucoval ACMP funkci, neboli Auto Accompaniment. Je to sama o sobě užitečná věc, která rozdělí Splitem klávesnici, obvykle na klávese Fis2, vybere jeden ze 135 stylů, včetně doprovodu bicích, a spustí arpeggiátor. Ovšem pokud máte na věc jiný názor, nežli DGX, tento se zachová buď jako komunista nebo Američan, dle vašeho vkusu - on totiž svůj názor považuje natolik za správný, že vám ho prostě vnutí a hotovo. Navíc se na to takticky připraví funkcí Sync start (synchronní start), čehož si všimnete až ve chvíli, kdy celý ten ansámbl spustíte dotekem svého něžného prstíku, dle ťukání (domněle pouhého!) metronomu. Přibližně deset minut vám zabere přemlouvání DGX, aby Auto Accompaniment nechal spát, že opravdu nejste v baru a vážně nechcete využít jeho bona fide nabízené úžasné možnosti, dalších deset minut a řadou nových pokusů jej přesvědčujete, že opravdu a vážně chcete tohle nestandardní nastavení metronomu a až se vám to podaří, můžete začít. Jenže! Bez Sync startu nenahrajete prostě nic, alespoň pokud trváte na metronomu, což speciálně u barokních kousků vřele doporučuji. Zdánlivě to není problém, vždyť se nahrávání spustí se spuštěním první klávesy. Ano, ale existují situace, jako právě u Con Moto, kdy prostě melodie nezačíná na první dobu! A problém je na světě. V pravé ruce zde totiž je na první dobu šestnáctinová pomlka, takže když nahráváte pouze tuto melodii bez doprovodu, metronom se spustí znovu na další šestnáctinu (dle vašeho prstu). A tak jsem chtíc nechtíc musel místo první pomlky zahrát další šestnáctinu a najednou to šlo. Jenomže si tím hráč přidělává zbytečnou editační práci v nahraném partu, kde musí první tón přepsat zpět na pomlku, aby to byl zase Bach.
Nakonec
Nakonec to vše dobře dopadlo. Nástroje jsou velmi originální a ojedinělé se svými neobvyklými výukovými schopnostmi a velmi slušnou výbavou. Práce s arpeggiátorem a sekvencerem je otázkou zvyku, popsaný problém má pravděpodobně jednoduché řešení, jen se o něm kilogramové manuály nezmiňují, ačkoliv mají 90 stran v každém ze čtyř jazyků. Ale děvčata na hot-line se musí taky něčím živit. Hraje se na ně dobře, odezva a repetice je dostatečně rychlá, syntezátorová klávesnice umožňuje hrát velmi rychlé běhy a glisanda. Jsou to víceúčelové nástroje, takže pokud jste shledali, že by mohly vyhovovat vašim záměrům, neváhejte si je vyzkoušet, rozhodně to za to stojí. I váš reptající partner to nakonec uzná, uvidíte! A třeba si jednou hodíte něco jednoduššího čtyřručně právě na DGX 500!
Info:
Yamaha Portable Grand DGX 200, 300 a 500 GM/XGlite jsou novou generací keyboardů, jejichž četné možnosti ocení především sóloví muzikanti v baru a hudební samouci. Jejich významnou součástí je propracovaný patentovaný výukový systém Yamaha Educational System II. Liší se počtem kláves, disketou, velký důraz je kladen na zvuk piána, velmi schopný arpeggiátor a komunikaci s PC. Přehrávají SMF. Ceny: DGX 200 - 13 990 Kč, DGX 300 - 17 990 Kč, DGX 500 - 28 990 Kč.
Plus:
výukový systém
intuitivní a velký displej
SMF soubory a disketa
pěkná barva Grand piána
Mínus:
svérázný a paličatý sekvencer
u některých barev XG zcela zanikají basové tóny (čím níže, tím více)
