Westone UM Pro 30 a AM Pro 30 - sluchátka in-ear střední třídy

Dávno, pradávno jsem bádal, jak sakryš může kapela běhat po pódiu, a přitom se dobře slyšet. Bylo jasné, že je v tom nějaká kulišárna. Všichni víme, že na pódiu stačí úkrok stranou a poslech se radikálně mění. Potom mi kdosi osvícenější řekl, že „museli mít ynýry“. A bylo vymalováno.

Okénko úvodní

Sluchátka in-ear jsem od té doby bral jako něco, na co dosáhnou jenom ty největší megahvězdy. Jenže stejně jako se mění průměrný věk nosorožců, tak se mění i dostupnost této, dříve tak nedostupné, záležitosti.

Předmětem testu jsou bratrská sluchátka Westone UM Pro 30 a Westone AM Pro 30. Dále jsme měli k dispozici sluchátkové předzesilovače Behringer Powerplay P1 a Fischer Amps In Ear Stick. Primárně nás budou zajímat sluchátka, ale nezapomeneme ani na předzesilovače. Protože jsou si oba páry hodně podobné, další postřehy se týkají obou modelů, pokud nebude řečeno jinak.

Okénko vybalovací

Celé balení působí luxusně, dýchne na nás pocit, že držíme něco výjimečného. Obsahem jsou sluchátka a bytelná plastová krabička s ušními nástavci, která slouží jako ochranné pouzdro.

Tělíčka sluchátek jsou o maličko macatější než klasické špunty, ale nejedná se o modely, jenž vyplní celé boltce. Konstrukce tělíček působí bytelně, pevný plast je částečně průhledný, takže vidíme vnitřní elektronická střívka. Na vnitřní straně jsou vytlačená písmena R, resp. L, pro určení levého a pravého kanálu. Bohužel jsou špatně čitelná i za dobrého světla, natož v temnějším prostředí. Praktičtější by bylo třeba barevné odlišení. Časem se naučíme sluchátka odlišit podle tvaru, do té doby nezbývá než menší laborování před každým nasazením. Přívodní kablík je kompaktní kombinací drátku a černého provázku pro zpevnění. Působí dost odolně, nemá tendenci se zamotávat, délka je dostatečných 130 cm. Lze jej měnit, což je sympatické zjištění.

Okénko nasazovací

Naprosto zásadní vlastností každých sluchátek in-ear je utlumení vnějšího okolí. Pro splnění této mise zde máme k dispozici celou plejádu asi dvaceti (!) různých nástavců, navíc z různých materiálů. Můžeme si vybrat menší nebo větší, z gumy nebo z takového toho mačkacího plastu s paměťovým efektem (zmačkáme jej do malého válečku a on během pár sekund zase nabyde původního tvaru). Podobný materiál, z jakého jsou klasické zasouvací tlumicí špunty do ucha.

„Ynýry“ jsou obecně hodně citlivé na správné zasunutí do ucha. Bez přehánění stačí milimetrové naklopení a rázem zaznamenáme výrazný pokles hlasitosti, kdy jedna strana náhle hraje znatelně méně. Nasazování je tedy klíčovou operací k úspěchu. Vyplatí se věnovat čas experimentování s nástavci, které vyhovují nejlépe. Musíme vzít v potaz protichůdnost požadavků dobrého utlumení a současného pohodlí při delším nošení. Po správném usazení v uchu výrobce doporučuje lehce utáhnout šňůrky k hlavě, aby i při otáčení byla sluchátka co nejvíce fixována. Přesto jsem se nevyhnul občasnému vypadnutí, třeba při náhlém trnutí hlavou.

Okénko poslouchací

Při poslechu v tiché místnosti hrají oboje sluchátka velmi dobře. AM mají plnější zvuk, větší dynamiku, pěkně propojeně středy a basy; i basovější pasáže znějí hezky medově. UM mají plošší zvuk, více vyčnívají basy, zaznamenal jsem menší podíl výšek. Jenže objektivně řečeno, uvedené rozdíly se víceméně stírají při poslechu naživo, kdy v okolním hluku není prostor pro hudební jemnůstky.

Dle výrobce má být útlum okolí 25 dB. Udaná hodnota nepřehání, osobně jsem vnímal (a naměřil) něco kolem 30 dB.

Při testu ve studiu jsem postupně zvyšoval hluk okolí a měřil jeho hodnoty. Spolu s tím jsem současně zvyšoval hlasitost ve sluchátkách na co nejnižší úroveň, kdy byl ještě poslech příjemný, a přitom okolní zvuk nerušil. Všechna měření jsem prováděl profesionálním analyzátorem Bruel & Kjaer 2250.

Pokud se vnější hluk pohyboval někde kolem 75 dB (tišší kapela), nebyl téměř slyšet, ve sluchátkách stačilo mít muziku o nějakých 10-15 dB méně.

Pomalu zvyšuji hlasitost. Stále platí, že okolí je parádně zatlumené a moje ouško si užívá ztišeného poslechu. Jdu do plných: Okolní zdroj zvuku jsem osolil až na 95 dB (to už je pořádný hukot, kdy se bubenice Máňa nezná a řeže do toho jak o život). I takový kravál byl s dobře nasazenými sluchátky slyšet příjemně zatlumený, či přesněji řečeno, vnímal jsem ho spíš tělem než sluchem. Odposlech do InEar stačilo mít nastavený kolem 65-70 dB. Takže kromě skvělého poslechu si též chráníme sluch.

Okénko předzesilovací

Behringer Powerplay P1 má tělo velikosti ploché baterie. Kromě obligátního Volume umožní přepínat Mono/Stereo, a také má potenciometr Balance L/R. To lze, speciálně u sluchátek in-ear, považovat za velikou výhodu, protože jak konstatujeme výše, jsou citlivá na správně zasunutí; v leckterém případě nám pak nastavení balance může hodně pomoci. Napájí se jednou devítivoltovou baterií.

Fischer Amps In Ear Stick je maličkatý asi jako tuba kanagonu. Má jenom potenciometr Volume, kterém se též zapíná. Napájí se jednou AAA baterkou, přístup do tělíčka je vtipně řešen svléknutím celého plechového krytu.

Oba předzesilovače dávají dostatečný výkon, hladina šumu byla v pohodě. Tedy jediné, co si musíme hlídat, je signalizace stavu baterie.

Okénko uzavírací

Testovaná sluchátka poskytují i dělají to, co mají, v míře vrchovaté. Dobré zatlumení spolu s pohodlím při nošení potěší nejednou ouško, unavené kraválem na zkoušce či pódiu. Na luxus dobrého poslechu se dá velmi rychle zvyknout. Pokud máme bezdrátový přijímač, je svoboda pohybu návyková.

Daní za tyto výhody je nedostatek kontaktu s vnějším světem, určitá sterilita. Té se dá bránit vytažením jednoho sluchátka (což zdaleka není ideální), anebo elegantněji ruchovým mikrofonem (práce navíc pro zvukaře).

Technická specifikace

Web

www.westone.com