Washburn WI 66 PRO

Washburn WI 66 PRONa český kytarový trh v nedávné době vtrhlo mnoho nových výrobců, kteří se nás snaží zahltit poměrně levnými, ale kvalitními kytarami. Jednou z těchto firem je i jinak populární výrobce Washburn. Přesvědčí nás svojí kvalitou?

Popis nástroje

Nejedná se o nic jiného než o modifikovaného Les Paula. Asi nejvýraznějším zásahem je pak přesun onoho otravného přepínače snímačů na místo, kde překáží mnohem méně. Jinak se vlastně žádná velká změna nekoná. Drobné tvarové úpravy mají spíše ilustrativní než účelný charakter. Korpus je již tradičně vyrobený z mahagonového dřeva a na něj je přidělaná deska z fládrovaného javoru, vše v úpravě tobacco burst. Zvláštní pak je, že hmotnost je oproti klasickým modelům výrazně nižší. Buď je použito mnohem řidší dřevo, nebo to prostě není mahagon. Lepený krk je též zhotoven z mahagonu a najdeme na něm palisandrový hmatník o menzuře 628 mm, který má v nultém pražci šířku 43 mm a osazen je dvaadvaceti pražci. Zde bych si dovolil vznést protestní nótu vůči profilu krku. Ten je totiž tak úzký, že trošku větší ruka může vést k neřešitelným hráčským obtížím. Značení pozic je pak provedeno perleťovými značkami, které mají symbolizovat nejspíše křídla. Celé tělo a krk je bíle lemováno. Hlavice je trošku modifikovaná, ale v podstatě stále „lespaulovská“ v osazení 3+3. Mechaniky jsou klasické ledvinkové Grover 18:1, poslední dobou velice oblíbený model, ale je to pochopitelné, protože v krátkém časovém úseku jsem potkal tři kytary s tímto hardwarem a ani jedna neměla sebemenší problémy s laděním. Celá kytara pak nabízí Buzz Feiten Tuning System, který díky speciální úpravě nultého a sedlového pražce nabízí mnohem lepší zvukové možnosti a ladění. Těch specifikací je mnoho a mnoho, ale tune-o-matic kobylka je zde zapuštěna daleko více do dřeva, než je tomu u jejího klasického použití, což se musí někde zákonitě projevit.

Snímače

Snímače pocházejí od firmy Seymour Duncan a konkrétně jde o kobylkový model SH-11 a krkový SH-1. Oba jsou osazeny AlNiCo magnety a jsou zvukově velice univerzální, takže s jejich pomocí vykouzlíte opravdu velké množství zvuků. Od ultra čistých až po hodně zkreslené. I když v hi-gainu potom lehce chybí ona pověstná dravost keramických magnetů. Snímače se ovládají klasickou čtveřicí potenciometrů. Dva jsou tradičně volume a dva mají na starost tónovou clonu, která však není obyčejná. Je zde použit lehce revoluční VCC systém, což na příslušných potenciometrech, resp. jejich kloboučcích, máte velmi důrazně vyznačeno. Nablízku je i třípolohový přepínač snímačů, který je umístěn podobně jako u „esgéčka“.

Zvuk, hratelnost

A jak kytara vlastně hraje? Inu, je to Les Paul a to se nezapře. Nasucho je zvuk poměrně silný, středově orientovaný a hlavně pěkně hladký a kulatý. Po zapojení do aparátu zůstane zvuk skoro stejný, jen se plně projeví dlouhý sustain. To zkreslený kanál už je jinčí zábava a zvuk je o dost říznější, než tomu bývá zvykem u tohoto tvaru kytar. Však taky Washburn nevyrábí nástroje pro nějaká vořezávátka, ale pro řádně nabroušené kytaristy. Ani při vysokém zkreslení se nehltí. Akordy jsou jasně čitelné je jim krásně rozumět i při velmi rychlé hře. Krkový Seymour Duncan pak velice nahrává sólové hře, která je více než slušná, a při sólech produkuje kytara pěkný zpěvný tón. V podstatě jde o velmi univerzální nástroj, který si rozumí s čistou hrou, zkreslenou i výrazně efektovanou. Takže u různých phaserů, flangerů a podobných věciček si užijete mnoho zábavy.

Nuže, co říct závěrem?

Washburn nám naservíroval kytaru, která je všechno možné, jen ne špatná. Inspiraci v modelu Les Paul nepopírá a ani popírat nechce, jenže přináší několik změn k lepšímu, které jen zpříjemní hraní. Mezi takové patří třeba výrazně nižší hmotnost nebo lépe umístěné přepínání snímačů. Cenová střední třída se nám tak začíná plnit plejádou velice slušných nástrojů, což je zjištění více než potěšující.